Jiří Lábus v premiéře rozhlasové hry Sen divadelního ředitele

Dubnová premiéra cyklu Hry a dokumenty nové generace musí nutně působit dojmem, že byla psaná na objednávku, jako svérázný komentář k aktuálním problémům v síti pražských a mimopražských divadel. Ve skutečnosti vznikala hra Tomáše Syrovátky mnohem dříve, jen se dotkla tématu, které viselo už dávno ve vzduchu.

Někde na začátku byla nejspíš frustrace mladého divadelního dramaturga z nekonečných monologů nejmenovaného ředitele v nejmenovaném divadle. Monomanické projevy na téma návštěvnosti, divadelního repertoáru, divákových potřeb a jeho očekávání, postřehy o současné dramatice a o poslání divadla, se navždycky vepsaly do dramaturgovy paměti. S každým dalším angažmá (a ředitelem), přibývaly další odstavce a řádky, které nějak ne a ne dostat z hlavy. Až se z nich dramaturgovi jednou cestou ve vlaku složil horečnatý Sen divadelního ředitele, ve kterém můžeme nahlédnout nejen do myšlenek, ale rovnou do podvědomí jednoho řídícího pracovníka věčně podfinancované kulturní instituce.

Z natáčení Snu divadelního ředitele zleva Tomáš Gsöllhofer, Kateřina Dušková, Tomáš Syrovátka |foto: Matouš Godík

Syrovátkův smutný hrdina, divadelní ředitel Otokar Lála, je ve funkci čtyři roky a za tu dobu především pochopil, že řízení divadla a klidný spánek se navzájem vylučují. Peskován úředníky na magistrátu a nenáviděn umělci vede osamělý život v kanceláři ve věčné úzkosti, kdy se zase ohlásí někdo s problémem, který by měl vyřešit. Divadlo straší nebohého ředitele doslova i ve spaní, a když se mu o něm zdá, není to útěšné snění, ale pořádná noční můra. I když je Syrovátkův portrét divadelního ředitele značně nelichotivý, autor zdůrazňuje, že mu rozhodně nešlo o nějaké zpětné vyřizování účtů s bývalými nadřízenými. Svou grotesku opatřil věnováním „mým ředitelům s láskou“, což podle vlastních slov nemyslí ironicky.

Po odvysílání najdete hru k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.

První verze hry byla psána pro režisérku Kateřinu Duškovou, která také výsledný text pro Čajovnu nastudovala. Syrovátkův „žert pro jednoho herce s více hlasy“ nabídla Jiřímu Lábusovi, který se hříčky ujal s velkou chutí! Hudbu k inscenaci vybral, napsal a na zvukovém řešení se podílel Matouš Godík, za vydatné spolupráce mistra zvuku Tomáše Gsöllhofera, technikem byl Dominik Budil. Ke konečné podobě textu přispěla dramaturgyně inscenace Renata Venclová.

Pár slov o autoroviTomáš Syrovátka, vystudoval obor Teorie a dějiny divadla na Filozofické fakultě v Brně, po absolutoriu nastoupil jako dramaturg do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, se kterým spolupracoval už během studií. Pro činohru libereckého divadla napsal několik dramatizací např. Tři muži ve člunu, Satiry aneb Zmizení Píseckého, spolu s režisérem Martinem Tichým v české premiéře uvedli Arabskou noc, inscenace získala na Pražském divadelním festivalu německého jazyka Cenu MAX 2004. Po neshodách s tehdejším ředitelem Divadla F.X. Šaldy Tomáš Syrovátka z liberecké činohry odešel, krátce působil ve Středočeském divadle Kladno a od roku 2008 ve Východočeském divadle v Pardubicích. Letos se do jako dramaturg do rodného Liberce vrátil. Snem divadelního ředitele v rozhlase nedebutuje, v brněnském studiu Českého rozhlasu byla natočena jeho hra Štít, se kterou se umístil na třetím místě v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2005.