Karsh Kale: S bubínky tabla a Brucem Lee v oblacích
Když indicko-americký hudebník, producent a pionýr asijského undergroundu Karsh Kale pustil nové album Up nejbližším přátelům, dostalo se mu odpovědi: tohle jsi ty.
Zdánlivě jednoduché rozhřešení má hlubší podtext: po letech manické práce, cestování a kmitání mezi indickou, západní, klasickou, rockovou a současnou hudbou si prý Kale konečně uvědomil, kdo je a co chce dělat. Zkrátka se přestal cítit ve světě ztracený.
Představte si, že se narodíte indickým rodičům v Británii, přestěhujete se do New Yorku, stanete se vyhledávaným hudebníkem a producentem, takže většinu dosavadního života strávíte na palubách mezikontinentálních letadel. Státy ani hranice nevnímáte, vlastně ani čas, a léta běží. Pak přijde nevyhnutelný okamžik: ztratíte se; ve světě i v sobě samém. Ani hraní v Bílém domě nebo s věhlasnými umělci vám neodpoví na to kam patříte, odkud pocházíte. Zničehonic postrádáte čitelnější kulturní identitu, pevnější napojení na hudební rodokmen.
„Najednou mě napadalo tolik otázek: kdo ksakru jsem a co to ksakru dělám?,“ vyznal se Kale, vědom si dalšího problému: crossoverový hudebník představuje vlastně diagnózu. Na vlastních albech, projektech v bombajském Studiu Coke a s Aliciou Keys, Anoushkou Shankar, A. R. Rahmanem, Stingem, Yoko Ono, Billem Laswellem nebo Trilokem Gurtu sice Kale vyrostl do pozice nenahraditelného hráče na tabla a programátora, ale sám si postupně nebyl jistý, co z toho plyne pro něho osobně, jak silně může vykřiknout: tohle jsem já!
„Neusazuj se v jedné formě, přizpůsob se jí a vybuduj si svou vlastní a nech ji růst, buď jako voda,“ řekl Bruce Lee a Karshe Kala to nejen přivedlo ke složení skladby Be Like Water, nýbrž dospěl k přesvědčení, že by neměl dělat vše, co mu nabízejí, spíš se soustředit sám na sebe a své začlenění do kosmopolitního světa. Při zachování nutné vize: ze všeho nejvíc patřím do Indie.
Synergie s filosofií Bruce Leeho nepřišla jen tak: hvězdu akčních filmů Kale odmala zbožňoval, dokonce po něm pojmenoval svou kočku. „Bruce reprezentoval kulturní dualitu, což se ve své práci snažím napodobit,“ řekl Kale. V roce 2010 se pak s dvojici indických programátorů Midival Punditz postarali o jedinečný zážitek: na vybraných filmových festivalech naživo odehráli alternativní soundtrack k Leeho klasice Enter the Dragon.
Vznik a natáčení alba Up provázely u Kaleho také pochyby o současném hudebním průmyslu, crossover přístupu a vztahu mladé generace k formátu alba. „Dnešní děti mají přístup k nejrůznějším druhům hudby a je pro ně normální jít na festival, kde hraje A. R. Rahman a Megadeth. Dávají přednost YouTube, jednotlivým skladbám a SoundCloudu. Já dodnes poslouchám alba od začátku až do konce a jedním z nejdůležitějších vlivů na mne za poslední léta zanechalo poslední album Pink Floyd The Endless River. Připomnělo mi to, že kumšt natáčet alba stále existuje a lidé po nich touží.“
Karsh Kale na Up zúročil vše, co umí: Bollywood, tranzovní elektroniku, indickou klasickou hudbu, filmové soundtracky a průsečík mezi Shakti a Led Zeppelin. To jsou třeba chvíle pro indického kytaristu Warrena Mendonsa, zvlášť ve skladbě Shiva, verzi tradiční karnatické melodie nabídnuté bombajským zpěvákem Benny Dayalem. Hlas vynikající zpěvačky a herečky Monali Thakur zase zvedá do výšin skladbu Shyam za přispění hráče na flétnu bansur Ajay Prasanna.
Poměr indických a amerických hudebníků se vychyluje, vždy v závislosti na Kaleho autorského záměru. Jejich seznam je každopádně velmi dlouhý a co jméno, to kapacita. Samotný Kale prakticky v každé skladbě exceluje s bubínky tabla, jde za ním ale také většina kláves, programování bicích a basových linek. Zpívat se odvážil pouze jednou: v Up, příběhu vztahujícím se k létání a místu nahoře, kde prý měl v hlavě nejvíc jasno o tom kdo je a kým chce být.
P.S. V mandarínštině zpívaná, zvukově experimentální skladba Play z alba vybočuje, přijměte ale vysvětlení: Kale produkoval aktuální album The Butterfly Dream čínské zpěvačky Sa Dingding a ta mu na oplátku s upravenou verzí Play slíbila hostování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.