Smajlíky Davida Krňanského

1. květen 2016

"Smajlíci na jednu stranu vyjadřují nějaké emoce, na straně druhé se jedná o naprosto vyprázdněný symbol – používají se v reklamě, na oblečení, na sociálních sítích i v esemeskách. Pro mě je to součást malířského gesta, při němž ten žlutý obličej různě deformuji, takže člověk pak už ani neví, jestli se na něj smajlík ještě směje, nebo už mračí," tvrdí David Krňanský, který patří k nejvyhledávanějším mladým výtvarným umělcům posledních dvou let.

Je to partné z jeho obrazů, sám o tom i mluví – kořeny jeho současné tvorby je třeba hledat v graffiti. “To byl můj první kontakt s výtvarným uměním. Jako kluk jsem jezdíval na skejtu a četl časopis, který tady na tohle téma kdysi vycházel. A právě v něm byl seriál o graffiti, takže jsem se ho rozhodl taky zkusit. Ostatně později jsem navštěvoval nejrůznější hiphopové akce, se kterými je graffiti neodmyslitelně spojené,” vysvětluje David Krňanský a dodává: “S uměním to ovšem tehdy nemělo nic společného – tenkrát šlo hlavně o to, pomalovat někde nějakou zeď. Ostatně podle mého je graffiti především životní styl – i proto jsem se od streetartové scény dávno odříznul a ve své tvorbě akcentuji zcela jiné prvky.”

Jeho osobitý výtvarný styl velmi výstižně popsal časopis Art + Antiques: “Oproti umělcům generace druhé poloviny 90. let, která k rozmachu konzumního stylu života zaujala zřetelně kritický postoj, reprezentuje Krňanský sílící přístup svých vrstevníků, kteří na problematiku produkce a spotřeby pohlížejí z hlediska cirkulace významů v postindustriální společnosti - uvědomují si mýtotvornou úlohu brandingu, pozorují a komentují reciproční přenosy mezi volným uměním, produktovým designem nebo popkulturou.” S tím sám vývarník sice souhlasí, ale zároveň odmítá být přiřazován k „umění postinternetu“, i když pro svou práci využívá podobné zdroje – Davida Krňanského totiž zajímá především přeskupování významů, které s sebou nesou věci a formy.

“Moje obrazy jsou částečně intuitivní, nikdy dopředu nevím, jak budou nakonec vypadat. Pokaždé je tak dlouho přemalovávám, dokud se v tom chaosu neobjeví ty správné směry a kompozice. Je to gestická expresivní malba, do který vstupují postavy, které celou malířskou událost jakoby karikují,“ říká David Krňanský, který se narodil 2. března 1987 v Praze, v letech 2010 – 2011 studoval u Jiřího Kovandy na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Jiřího Černického a Marka Meduny.

Dalším charakteristickým rysem v tvorbě Davida Krňanského jsou komiksové postavičky, které svou přítomností narušují abstraktní formy, pohrávají si s nimi, nebo na sebe berou jejich podobu. “Přitom já jako dítě s komiksovou kulturou skoro vůbec do kontaktu nepřišel. V mých soudobých věcech se objevují za prvé proto, že jsem hledal nějaký prvek, který by moje obrazy trochu odlehčil, za druhé je v tom i určitá potřeba se vyjádřit k současnosti,” tvrdí umělec, jehož díla propojují vážné a nevážné, zároveň však - jako je tomu u kresleného vtipu - sdělují názor a zastávájí nějakou kritickou pozici. To ostatně mohli vidět návštěvníci posledních výstav Davida Krňanského – ať již na sedmém zlínském salonu mladých, na kolektivní výstavě v prostorách Nové galerie či na společné expozici s módní designérkou Monikou Krobovou v pražské Galerii SPZ. A od 3. května do 11. června lze v Galerii Svit v Blanické 9 na Vinohradech v Praze zhlédnout jeho zcela nové, tentokrát geometrické obrazy.

autor: Honza Dědek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.