Tajemný iluzionista Ibrahim Maalouf rekapituluje svých deset let na scéně

13. prosinec 2016

Francouzsko-libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf svých deset let na francouzské hudební scéně oslavuje ve velkém stylu: sesbíral nahrávky a videa ze sedmi míst, kde v minulosti koncertoval, včetně pařížské Olympie, istanbulského Babylon Clubu nebo festivalu Jazz à Vienne a vytvořil velkolepou kompilaci 10 ans de Live, která nyní vychází i jako limitovaná edice. Obsahuje dvoubarevné vinyly, pět koncertních DVD, flash disk s bonusovými nahrávkami a CD s výběrem devíti skladeb.

Cílem nahrávky bylo nejen rekapitulovat, ale také poprvé zachytit atmosféru Maaloufových koncertů, jejichž energie je pověstná, stejně jako jeho schopnost navázat kontakt s publikem a vygradovat produkci k mohutnému finále.

Skladby mívají někdy až patnáctiminutovou stopáž a jsou pro ně typické široce klenuté gradace, ostré kontrasty a prudká ztišení nebo zastavení. Trumpetistovo publikum nikdy není pouze v pasivní roli diváků, Maalouf jej rád zapojuje a rozezpívává – jako například ve skladbě Will Soon Be a Woman, kterou věnoval svojí dceři.

Kdyby byli všichni jazzmani jako Wynton Marsalis, jazz by to zabilo. Pokud je jen někdo jako on, uznávám ho, protože udržuje odkaz neworleanské tradice a bebopu. Kromě těchto lidí, kteří stále připomínají, co bylo a jak se hrávalo, tu ale musejí být i tací, kteří se snaží tuhle hudbu posouvat dál. Já rozhodně patřím k té druhé skupině.

Žánrová otevřenost je pro jeho tvorbu typická – v minulosti spolupracoval například se Stingem, s malijským zpěvákem Salifem Keitou a nebo s americkou zpěvačkou Lhasou de Sela.

I do svých vlastních projektů zve rozmanité typy hudebníků – například malijského rappera Oxmo Puccinoho, stotřicetičlenný dětský sbor nebo legendární šansoniérku Juliette Gréco – a vytváří tak dramaturgicky odvážná a nečekaná spojení. Ta s Maaloufem vystoupila před dvěma lety v pařížské Olympii v písni La Javanaise.

Maalouf se nebojí dojímat a vyhazovat publikum ze sedla nečekanými zvraty a situacemi. Jeden takový moment nastal právě při této písni, kdy pro Juliette Gréco připravil překvapení v podobě dětského sboru, který se zničehonic vynoří ze tmy v zadní části pódia:

Ibrahim Maalouf se v Česku představil už několikrát: na festivalech Colours of Ostrava, Jazzfest Brno, Jazzinec a nebo Other Music. Při koncertech nikdy nevystupuje jen jako hudebník, ale jeho role je mnohem rozmanitější: stává se zde vypravěčem, průvodcem a někdy až jakýmsi tajemným iluzionistou.

Dlouhá introdukce, ve které vykresluje situaci, náladu nebo inspiraci, která vedla ke vzniku skladby, tvoří často důležitou součást vystoupení, jako například u populární kompozice Beirut.

Je evidentní, že Maalouf svými skladbami nechce publikum jen bavit, ale také zvyšovat jeho citlivost pro určitá témata – například související s problematikou Blízkého Východu. Jeho koncerty, i když se na nich divoce tančí, tak nikdy nejsou jen bezstarostnou party – trumpetista je dost nevyzpytatelný hostitel a často umí namíchat až překvapivě ostrý drink.

Podívejte se na video ke skladbě Beirut:

www.ibrahimmaalouf.com

Spustit audio