The Unthanks, folková procházka s Milesem Davisem

Celoživotní posedlost Milesem Davisem, King Crimson, pozvolný zájem o trip hop a symfonické teritorium vykolíkované Sufjanem Stevensem, nechává McNally na albu meandrovat způsobem, až vám z toho jdou uši kolem. Než se na naléhání manželky Rachel k ní a sestře Becky v roce 2008 oficiálně připojil a z Rachel Unthank & The Winerset se stali The Unthanks, neměly zpívající sestry o uznání nouzi - za album The Bairns se dočkaly nominace na Mercury Prize a dalších významných cen. Následující Here's the Tender Coming a Last – už plně v režii McNallyho – ale zvukově zmohutnělo a odvážně se vzdálilo běžnému folku. Těžko proto budete na anglické folkové scéně hledat skupinu okupující obálky tak rozdílných magazínů jakými jsou NME a fRoots.Uvážíme-li, že nápady McNally nezvládá zapisovat do not, podle svých slov se v nich vlastně moc nevyzná a všechno to za něho dělá houslistka Niopha Keegan, nestačíme se divit, že se pouští do tak náročných projektů.

Rachel a Becky se od severoanglického Northumberlandu, kde se mluví dialektem Geordie ( to kdybyste jim ne vždy rozuměli) neodstřihly: temným baladickým a sociálním tématům symbolizujících zpěvníky rodného kraje zůstávají věrné. Hudebně ovšem s McNallym jakoby spíš přilétly z jiné planety, na které objevily svůj jedinečný zvuk, styl a volné nahlížení na tradiční materii. Například titulní desetiminutovou skladbou z nového alba Mount The Air, volně převzatou z tradiční sbírky v Cecil Sharp House, provází jako na procházce jazzová trumpeta hostujícího Toma Arthura, aktuálně ponořeného do berlínské improvizační scény. S hlasy sester, klavírem a jemnými bicími evokuje atmosféru některých nahrávek Milese Davise – ostatně McNally vyloženě uvádí inspiraci jeho albem Sketches of Spain.

Naopak skladba Flutter míří při vší velebnosti naproti současnosti - najdou se v ní fanoušci Portishead a trip hopu.Zkrátka řadit The Unthanks mezi anglické folkaře zdá se být jednoduše až samospádné a zjednodušující.