Tvůrci filmu Já, Olga Hepnarová: Hledali jsme silnou, nejednoznačnou emoci. Důsledně jednoduchým stylem

5. březen 2016

Existenciální. Černobílý. Výrazný. Do českých kin přichází film o Olze Hepnarové, osminásobné vražedkyni z roku 1973 a posledním člověku popraveném v Československu. Naléhavý film s minimem debutantských chyb přibližujeme v Čajovně.

Psychická nemoc? Lesbická orientace? Osamělost? Týrání? Agrese společnosti? Šeď totality? Olga Hepnarová je pohledem dvojice režisérů Petr Kazda a Tomáš Weinreb bolestný průsečík většího množství faktorů, které ji dovedly k vraždě jako vzkazu vykřičenému do tváře společnosti. „K případu Olgy Hepnarové jsme přistupovali s maximální vážností,“ říkají tvůrci. „Jádro jejího činu je iracionální, proto se nepřikláníme k žádnému jednoznačnému výkladu, i když to třeba pro část diváků může být problém.“

Světovou premiéru měl film Já, Olga Hepnarová, na Berlinale v sekci Panorama. Česká premiéra filmu bude zanedlouho, 24. března 2016. Hosty Čajovny v sérii o nových talentech české kinematografie byli režiséři a scenáristi Petr Kazda a Tomáš Weinreb a Vojtěch Frič, producent a střihač filmu.

03582313.jpeg

V rozhovoru zdůrazňují, že film Hepnarovou sleduje, ale nechce sugerovat divákům soucit s jejím předobrazem. „Snažili jsme se balancovat mezi zobrazením nitra Hepnarové a celkovým odstupem, který film má,“ tvrdí Petr Kazda. „Cítili jsme ale zodpovědnost vůči skutečným událostem, které zpracováváme. Setkali jsme se i s tím, že na nás jeden člověk křičel, že případ Hepnarové filmem zprasíme a už navěky zůstane zprasený,“ dodává Tomáš Weinreb. „A že nemáme morální právo takový film natočit. Proč prý netočíme raději o Miladě Horákové???“ Navzdory některým nepovedeným dialogům a problematickým místům ve skladbě filmu je Já, Olga Hepnarová další velkou nadějí na obrodu autorské výpovědi českého filmu a na to, že česká kinematografie opět vzbudí zájem v zahraničí.

Hlavní roli svěřili režiséři polské herečce Michalině Olszańské. Ta Hepnarovou hraje působivě, lehce přihrbeně, s maskulinními gesty a pomocí kradmých, plachých a nenávistných pohledů, které věnuje lidem, se kterými přichází do styku.



Oficiální web filmu najdete na této adrese:http://nobodylikesmethefilm.tumblr.com/

Jak se v Česku debutuje, když jde o poměrně radikální snímek (tematicky, černobílou stylizací, množstvím statických záběrů)? Je v Česku prostor a pochopení pro debut s důslednou jednoduchostí stylu? Jaké parametry, obtíže a kontexty přinesla filmu Já, Olga Hepnarová, polská koprodukce? Jak jsou tvůrci spokojení s ohlasem na Berlinale, kde měl snímek světovou premiéru?

autor: Pavel Sladký
Spustit audio