Ulrich Seidl: Moje záběry jsou oltáře
Velký rozhovor s rakouským režisérem o jeho filmech, symetrických záběrech, samotě, Thomasi Berhardovi, Michelu Houllebecqovi a dalších tématech.
Ulrich Seidl (*1952) je jedna z nejvýraznějších postav současného evropského, resp. světového filmu. Začínal jako dokumentarista, ale o svých snímcích vždy mluvil jako o inscenované realitě, směsici dokumentárního a hraného přístupu. Natočil např. filmy Import Export, Psí dny, Modelky, Se ztrátami se počítá ad. Právě připravuje premiéru závěrečného dílu trilogie Ráj a následující rakouský projekt o rakouských suterénech, který se jmenuje Im Keller – Ve sklepě.
Poslechněte si záznam Čajovny s Ulrichem Seidlem z 10. ledna!
Část rozhovoru vám nabízíme i v přepisu:
Jak jste komponoval a plánoval trilogii Paradies?
Původně to byl jeden filmový projekt. Měl to být jeden film, ve kterém by byly paralelně vyprávěny příběhy tří žen ze tří dovolených. Po 4 letech příprav jsem potom ve střižně měl 90 hodin materiálu a zjistil jsem, že bude lepší udělat z toho filmy tři. První epizoda vypráví o ženě po padesátce, která je ze svých vztahů s muži tady v Rakousku velice zklamaná. Odchází do Keni, aby si tam našla mnohem mladšího muže. V druhém příběhu je to její sestra, také zklamaná ze svého manželství. Ta se zamiluje do Ježíše Krista, kterého považuje za svůj vzor, ale i za svého milence a vypěstuje si k němu sexuální vztah. [Její manžel je muslim a je upoután k invalidnímu vozíku. – pozn. red.] Hrdinkou třetího příběhu je mladá dívka, dcera sexuální turistky z prvního filmu, její 13 let. Zamiluje se do staršího muže a také je zklamaná z tohoto vztahu. [A léto tráví na hubnoucím pobytu, v tzv. diet campu. – pozn. red.]
Soužití odlišných kultur je jedno z vašich velkých témat, nejen ve filmu Ráj: Láska. Reprezentuje pro vás nějaký univerzální konflikt, nebo je to palčivá otázka současnosti?
Myslím že pomocí turistiky můžeme popsat celý svět. Ve filmu Ráj: Láska se jedná jednak o naše západní společnosti, ale také o Afriku a turistiku v zemích takzvaného Třetího světa vůbec.
Co říkáte na Huntingtonův koncept střetu civilizací?
Moje filmy vypráví jen o mé zkušenosti. můžu říct jen to, co jsem zažil a viděl. Jsou to vlastně témata, které jsem vypozoroval. Hodně pozoruji a v mých filmech se odráží moje pozorování. Není to žádná teorie. Může to mít obecnou platnost nebo nemusí, ale já vyprávím svoje zkušenosti.V případě filmu Ráj:Láska jde o téma vykořisťování. Vyprávím příběh ženy, která odjíždí do africké Keni a která si tam začne milostný vztah, který stojí na penězích. Je to vzájemné vykořisťování, je to vztah černého a bílého. Jde tady i o vztahy založené v minulosti, v koloniální době, protože Evropa nese vinu na stavu Afriky.
V románu Mapa a území francouzského autora Michela Houllebecqa jsem našel větu „Lidské vztahy vážně nejsou mnoho.“ Zajímalo by mě, co si o ní a o autorovi vůbec myslíte...
Znám tohoto autora a dokonce jsem od něj i něco četl. Napsal mimochodem knihu, která se zabývá turismem a jeho následky, konkrétně Asií a mužskou sexuální turistikou.A ohledně té věty, že lidské vztahy nejdou důležité – já si myslím pravý opak. Jsou velmi důležité a denně na nich pracujeme.
Skoro ve všech vašich filmech je zobrazena lidská samota nebo prázdnota. Bojíte se jí?
Já jsem taky osamělý člověk. Myslím, si, že to, že lidé jsou stále více sami, je důsledkem života v západním světě. Moderní člověk je stále více sám. Absurdní je, že žijeme obklopeni technikou, která by nás měla spojovat, ale komunikace v rychlosti sekund napříč celým světem nás nepřivádí blíž k sobě, ale spíš nás od sebe vzdaluje.
V reakcích na (nejenom) filmy Import Export nebo Psí dny bylo možné vysledovat, že části diváků připadají příliš drsné, surové. Zastavil jste se někdy před zobrazením něčeho, protože byste si připadal surově?
Surové, říkáte? Moje filmy, to je přesný pohled na realitu. A ta je tvrdá. Moje filmy zobrazují realitu a proto jsou tak tvrdé. Nevím, co bych k tomu víc řekl než že pozoruji věci kolem sebe a potkávám lidi a zobrazuji je pak ve svých filmech. Co vidím, to ukazuji. Nemůže se stát, že by to bylo tvrdší než samotná realita.
Už teď (před premiérou závěrečného dílu trilogie Ráj: Naděje) připravujete film Im Keller (Ve sklepě) o vztahu Rakušanů ke svým sklepům. Nápad na něj přišel už před Fritzlovou aférou, nebo až po ní?
Samotný ten film nemá s Fritzlem nic společného. Ale je jasné, že každý divák má tohle téma spojené s aférou Fritzl a Kampuschová, kterou má někde v hlavě. Já jsem chtěl to téma sklep rozšířit. Ve sklepě můžete cvičit, můžete tam provozovat svoje koníčky, ale může to celé skončit jako místě, které je tmavé, kde probíhá mučení, znásilňování anebo nějaký jiný zločin. V tomto filmu chci vypovídat o normalitě.
Všechny své hrané filmy si produkujete sám. Proč? Je to cesta k větší tvůrčí svobodě? Nebo nezbytnost? Oboje. Dlouho jsem spolupracoval s jinými producenty, ale vždycky jsem měl pocit, že rozložení rizik mezi tím, kdo film tvoří a kdo ho produkuje, není vyrovnané. Ten, kdo dává peníze, ovlivňuje film. A když ten film je úspěšný, tak se řekne, že producent vyprodukoval úspěšný film. A když film vydělá málo, řekne se, že jsem natočil špatný film. Má to ekonomické důvody, ale máte pravdu, že to má i důvody tvůrčí svobody. Rozhodně je pravda, že mám větší svobodu. Ale mám taky větší zodpovědnost. A mě je větší svoboda milejší než něž nějaká zodpovědnost před producentem.
Můžete nám říct něco k výběru lokací, ve kterých filmy natáčíte? Co vás zajímá na prostoru, kde se pohybují vaši protagonisté?
To je pro mě velmi důležitý element. Záleží mi na tom, kde se moje postavy nacházejí. Věnuji výběru lokací hodně času. Když najdu zajímavý prostor, rozhodně ho použiji. Je to pro mě důležitou součástí toho, o čem vyprávím, kde bydlí moje postavy, v čem žijí. Někdy je to dokonce tak, že lokace dá vzniknout myšlence na nějaký příběh nebo scény. Ve filmu Import/Export jsou například scény z cikánského sídliště na východním Slovensku. Ty nebyly ve scénáři. To je část příběhu, kterou jsem objevil přímo, až když jsem byl na místě a zabudoval jsem ji do příběhu.
Tíhnete k symetrickým záběrům. V čem jsou vhodné pro zachycení našeho světa?
Není za tím žádný koncept. Je to spíš můj pohled, kterým se dívám. Vychází to z malířství, a z kultury, ze které vycházím. Moje obrazy jsou oltáře. Hodně často zobrazuji kostely, a kostely a kostelní malby jsou většinou centrálně vystavěné stavby a motivy. Možná to pochází odsud.
Rozhovor tlumočila Pavlina Böhmova-Lössl.Trailer filmu Ráj: Láska
Kompletní filmografie Ulricha Seidla na Imdb.comEsej Elfirede Jelinek o hrdinkách Ulricha Seidla (zmiňovanou v pořadu) najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
