Věčný provokatér Milan Kunc
Provokoval vždy a všude – v rodné zemi natolik, že byl v osmém semestru vyloučen z AVU, po emigraci na düsseldorfské akademii byl zase trnem v oku západním umělců se svým stylem ost art. Už deset let žije v Praze, ale ani tady nepřestal pobuřovat. Milan Kunc není jen jedním z významných malířů současnosti, ale především má za sebou neuvěřitelně pestrý život. A nepochybně i před sebou…
Je to slavná historka o míchání ideologií konzumu a totality. V sedmdesátých letech namaloval Milan Kunc obraz hamburgeru se srpem a kladivem a chodil s ním před restaurací McDonald's. Zákazníci po šéfovi provozovny požadovali, ať na něj zavolá policii. Stalo se. Došlo i na potyčku, ale nakonec skončil provokatér na policejní stanici. Teprve tam se mu podařilo vysvětlit, že nejde o vznik žádné politické strany, ale pouze o umění - McDonald's je přece rovnostářská strava jdoucí napříč všemi kulturami, svým způsobem jednotná ideologie. Pochopili to a všichni se rozesmáli. V tom se lišili tehdejší západní policajti od naší Veřejné bezpečnosti – a Milan Kunc měl možnost za svůj život poznat obě strany. Narodil se 27. listopadu 1944 v Praze. V letech 1964 - 1967 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Karla Součka, nicméně v osmém semestru byl ze školy vyloučen – údajně pro nedostatek talentu. V roce 1969 využil stále ještě pootevřených hranic a opustil republiku, směřující k normalizaci.
Nový domov našel v tehdejším Západním Německu. “Prožil jsem dvěstěprocentní mutaci - musel jsem se vyvíjet a ještě sledovat vývoj lidí v pro mě novém teritoriu. Nebylo to lehké. Ale kdybych zůstal tady, nejspíš bych skončil ve vězení. V lepším případě bych nemohl nic dělat – tady se totiž tenkrát ve výtvarném umění projevovala falešná snaha být proti režimu tím, že se začalo dělat abstraktní umění, což je ten nejakademičtější projev, který existuje!” říká provokativně Milan Kunc, který v letech 1970 - 1975 studoval v Düsseldorfu u takových veličin světové výtvarné scény, jako jsou Joseph Beuys a Gerhard Richter. “Profesor Beuys si mě vybral do svého ateliéru na základě mých obrazů, vystavených na chodbě Akademie. Bylo to v době, kdy na Západě naplno běžela levicová studentská revolta a všichni věřili v socialismus. Částečně jejich víru nalomily už srpnové události a do toho jsem přišel já a můj obraz Stalina s telefonem – byli příšerně vytočení, že jim sahám na modlu. Joseph Beuys mi dokonce jednou řekl: ‘Tak takové obrazy by se měly zakázat!’ Ale navzdory tomu mě akceptoval,” vyprávěl Milan Kunc v jednom ze svých interview.Tady je třeba připomenout, že to byly časy, kdy na mezinárodní umělecké scéně dominovaly konceptuální tendence a klasická malba byla považována za zcela překonaný a neaktuální projev. Milan Kunc však tomuto trendu odmítl podlehnout a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů návratu figurativního obrazu. Klasická malba na nejvyšší možné technické úrovni ostatně Kuncově tvorbě dominuje dodnes – vedlo k ní tvrdé akademické studium. “Roky jsem v římských muzeích kopíroval staré obrazy a sochy - deset tisíc kreseb, často osm hodin denně,” nechal se Milan Kunc slyšet nedávno v jednom rozhovoru v souvislosti se svou tvorbou, o které říká: “Vše musím mít předem promyšleno, rozvrženo. Nemaluju z břicha jako expresionisti - to mi bylo vždycky proti srsti.”
Milan Kunc žil na nejrůznějších místech světa, důvěrně poznal Kolín nad Rýnem, Řím, New York či Haag, aby se v roce 2004 vrátil do Prahy. Ale ani tady nepřestal provokovat. Tak třeba když byl svého času pozván do pořadu Snídaně s Novou. „Řekli mi, abych vzal na ukázku něco ze své tvorby. Vyhověl jsem jim a přinesl zátiší s mrkví a hlávkami zelí, které harmonicky rámují vztyčený penis. Vše stylizovaná keramika! Myslel jsem, že tahle Zdravá výživa, jak se objekt jmenuje, bude pro Novu jako vyšitá. Omyl! Zapovězeno! Něco takového by se prý mohlo ukázat jen po desáté večer!“
Dnes jsou jeho díla zastoupena po celém světě, jen holandské muzeu v Groningenu jich vlastní hned patnáct, podobným počtem Kuncových obrazů se mohou pochlubit rovněž veřejné instituce v Rotterdamu, Amsterdamu, Düsseldorf či v Kolíně nad Rýnem. Obraz zapadajícího slunce zatemněného stovkami čoudících komínů vlastní herec Sylvester Stallone. Není v tom nic ironického, tenhle představitel akčních hrdinů je uměním posedlý. Mimochodem dílo Milana Kunce si vystavil hned vedle sochy od Augusta Rodina…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.