Výtvarník Martin Lukáč: Navrhnout tenisky bych si nikdy netroufl

6. srpen 2017

Martin Lukáč miluje módu a tvorbu Joshui Abelowa, Antonia Tàpiese či Jeana-Michela Basquiata, sbírá tenisky a obdivuje umění socialismu. Výsledkem je velmi osobitý autorský rukopis tohoto rodáka z Piešťan, který už nějaký čas žije v Praze, kam svého času přišel s pouhými třemi tisíci korun...

V dětství si nejčastěji kreslil basketbalistu Michaela Jordana, což jeho rodiče vedlo k názoru, že má talent. Přihlásili ho proto na základní uměleckou školu. Tehdy však namísto na kreslení chodíval za školu hrát s kamarády fotbal. Nakonec přišel výtvarnému umění na chuť a dobře udělal, i když jeho příchod do Prahy nebyl vůbec jednoduchý.

„V kapse jsem měl pouhé tři tisíce korun – zní to dneska sice romanticky, ale nebylo to lehké. Kdo to však má na začátku lehké?“ říká Martin Lukáč, který dnes patří k nejzajímavějším výtvarníkům nové generace a který byl hostem nedělní Čajovny Honzy Dědka.

Inspiraci poslední čtyři roky nachází třeba v dílech amerického výtvarníka Joshui Abelowa. „Jeho obrazy jsem byl svého času doslova posedlý, protože jsou hodně vtipné, ale zároveň silně malířské, takové geometrické a postinternetové,“ soudí malíř, který sám bývá leckdy přirovnáván k postinternetové generaci výtvarných umělců.

„Vyrůstal jsem v postinternetové době, což se u mě projevovalo především tím, že jsem denně proseděl pět až šest hodin u telky, kde jsem sjížděl hlavně Cartoon Network – byl jsem doslova televizní maniak. Ale jednak jsem tím získával určité výtvarné vnímání, protože jsem se ty postavičky pokoušel nakreslit, navíc jsem se naučil dobře anglicky,“ říká Martin Lukáč.

Kromě animovaných seriálů miluje i umění socialismu; dokonce do knihy o Petržalce napsal příspěvek o poslední socialistické monumentální malbě a zároveň vytvořil z juty, syrové omítky a emailové barvy asi dvacet obrazů, které napodobovaly tvůrčí formy z časů socialismu.

03737570.jpeg

„Hlavně v době studia mě hodně zajímal jazyk moderny zdeformovaný socialismem. Podle tehdejších vládců to mělo sice být umění přístupné lidem, ale podle mého tomu bylo přesně naopak – obyčejný člověk tomu ve skutečnosti vůbec nemohl rozumět. A to mě na tom fascinuje.“

„Nemám rád politickou stránku tehdejší doby, ale to umění, které se dodnes dochovalo ve stanicích metra nebo na panelácích, mě nesmírně fascinuje,“ říká Martin Lukáč, který se narodil v prosinci 1989, tedy těsně po pádu socialismu.

K jeho velkým zájmům patří vedle umění i móda a sport. „Hodně jsem si v poslední době oblíbil streetwear, dokonce jsem byl letos i prvně na fashion weeku, jehož součástí je UMPRUM, kterou jsem studoval. Prostřednictvím klauzurních prací a mojí přítelkyně, která v současné době pracuje jako stylistka, do módy pronikám čím dál víc.“

03737571.jpeg

„Tedy zatím mi ze všeho nejvíc baví tenisky, které jsem dokonce začal sbírat, i když nejde o nikterak velkou kolekci – v tuhle chvíli mám asi jen dvacet párů, protože nemám zas tak velký byt,“ říká absolvent Ateliéru malby Jiřího Černického a Marka Meduny.

„Podle mého jsou tenisky obrovským soudobým fenoménem – jsou krásné, barevné a velmi tvarově rozmanité. Navíc je velmi často navrhují skutečně světoví designéři, jako třeba Japonec Yohji Yamamoto, kterému už je přes sedmdesát, ale přesto vytvořil úžasné tenisky, které jsou sice velmi drahé, ale naprosto fantastické, jednoduše umělecké dílo.“

Vzápětí ovšem podotýká: „Sám bych se do návrhu tenisek nejspíš nikdy nepustil. Nemám v tomhle ohledu žádné vzdělání a navíc mám rád, když je výsledkem poctivý produkt od skutečně renomovaného designéra.“ Občas ho ovšem móda inspiruje k některým vlastním obrazům, kterou jsou sice velmi progresivní, ale nikoliv módní. A i v tom tkví jejich jedinečnost.

autor: Honza Dědek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.