Za hudbou do Manresy

Reportáž z festivalu, jehož plné jméno zní Fira Mediterrània Manresa a který probíhal od 9. do 12. října, vysíláme v Čajovně v pondělí 27. října. Veškerá místní divadla i další prostory včetně majestátní basiliky se na tři dny promění v koncertní sály, některé ulice se změní v tržiště, v jiných narazíte na pouliční kapely anebo akrobaty, figuríny či mechanicky ovládané ještěry chrlící oheň a kouř. Zde jsou ukázky z divadel i pouličních akcí.

Z Barcelony pochází skupina La Troba Kung-Fú, která festival Fira Manresa zahájila. Její vedoucí, akordeonista Joan Gariga, je miláčkem místního publika. Tentokrát se představil ve zcela nečekaném stylu, hrál totiž s velkým orchestrem, jehož zvuk zářil těmi nekrásnějšími barvami typickými pro Katalánsko, včetně dechů a perkusí.

Festivalové publikum napjatě očekávalo koncert portugalské zpěvačky Dulce Pontes, která ale tentokrát svůj výstup stylizovala do nepříliš vydařeného kabaretu. Vystoupila v nejlepším místním divadle Kursaal. V jeho těsném sousedství stojí útulný stan zvaný Taverna, v němž hrála skupina Baskicka, navazující na autentické tradice svého regionu: jmenuje se Korrontzi, existuje už jedenáct let, a používá na pohled i zvukově pozoruhodnou sbírku lidových píšťal a dalších nástrojů. Se syrovým zvukem baskického venkova nápadně kontrastoval početný sbor étericky se vlnících tanečnic.

I když hlavním tématem festivalu Fira Mediterrania Manresa je hudba z oblasti Středozemního moře, slyšet tu můžete i leccos dalšího - třeba zcela jedinečný koncert mistrovského hráče na koru, africký nástroj, který je po zvukové stránce obdobou evropské harfy. Toumani Diabate z Mali je světově respektovaným virtuózem, pochází z muzikantského rodu s dlouhou tradicí. V Manrese vystoupil se svým synem Sidikim. Pro mnohé byl právě tento koncert zlatým hřebem festivalu, vzrušující podívanou, kdy zpěvné melodie střídaly rytmická ostinata i syrové shluky tónů, vytvářené dvěma generačně odlišnými hráči. Zde se dozvíte více.

O další vrchol se postaral Eliseo Parra, zpěvák, který má na španělské hudební scéně roli živé - a značně vitální - encyklopedie regionálních stylů. Jeho alba jsou přehlídkou všech těch stylově odlišných variant, na které je Pyrenejský poloostrov tak bohatý. Na koncertě v manreském klubu El Sielu nechyběl ani jeho oblíbený čtvercový buben, který z jiného koncertu zachycuje následující video.