Ženy jsou povrchní a sláva je přitahuje, tvrdí čerstvý držitel Chalupeckého ceny Matyáš Chochola

2. červenec 2017

V osobním kontaktu je divoký a nevyzpytatelný, rád šokuje a balancuje na hraně, často přepadne i za ní. Není divu, že ho z první umělecké školy vyhodili. Nedávný zisk prestižní Chalupeckého ceny je ale dokladem, že jde o mimořádného umělce.

„Radost z Ceny Jindřicha Chalupeckého ceny jsem měl obrovskou, protože si tím člověk potvrdí, že ty jeho nápady a vize jsou správné,” říká letošní laureát. „Navíc mi tahle cena vynesla nebývalou popularitu u žen – ony se mi sice snaží blahopřát, ale já jim říkám, že bude lepší se místo toho líbat.“

„A ženy na to slyší, protože jak jsou povrchní, tak je zkrátka sláva přitahuje,“ tvrdí umělec, jehož strategií je podle jeho vlastních slov šokovat.

To se mu ostatně povedlo i na výstavě finalistů zmíněné ceny, kde podle poroty představil díla, zabývající se temnou stranou lidské přirozenosti, sexualitou, kultem tělesnosti, touhou po nebezpečí a rychlosti.

Gratulace a polibky od žen však šly ruku v ruce s masivní vlnou lokální kritiky, která se vzedmula bezprostředně po vyhlášení letošního vítěze. „Byl jsem obviněn, že jsem český Trump, machista, maskulinista, feminista, buddhista, křesťan, Žid a fašista – dostal jsem tolik přívlastků, že jsem se v tom sám nevyznal. Nakonec jsem vypnul facebook a byl klid,“ říká třicetiletý umělec z Hradce Králové.

„Ale nemám si na co stěžovat. Vždycky mě zajímaly provokativní, nevyjasněné a nedořešené věci, které se pohybují na hraně a často i za ní. Zkrátka mě přitahují tabuizovaná témata – jenomže to se v Čechách tak úplně nenosí.“

Matyáš Chochola původně začal studovat na brněnské Fakultě výtvarných umění v sochařském ateliéru Michala Gabriela, ale brzy byl vyhozen. „Mohl jsem si za to sám. Záhy jsem totiž pochopil, že potřebuji experimentovat víc, než mi umožňuje studium klasické sochy, takže jsem na školu začal dost kašlat.“ Nakonec absolvoval ateliér Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění.

Prvně na sebe výrazněji upozornil v roce 2007 Houmlesprojektem, kdy své sochy vytvořil za pomocí skupiny bezdomovců, o rok později zaujal Výstavou humhala v galerii Jelení, kdy kalhoty umělců naplnil papíry s informacemi, které o nich vygoogloval a vytiskl.

Loni mu velkou profilovou výstavu připravilo berlínské Grimmuseum a letos se zúčastnil prestižního putovního bienále současného umění Manifesta v Curychu, kde vystavil keramické sochy tvarované údery mnohonásobného mistra světa v kickboxu Azema Maksutaje. I tento skromný výčet z jeho mnoha aktivit jasně dokazuje, že si Cenu Jindřicha Chalupeckého plně zaslouží. Ať už mu přinesla cokoliv.

www.matyaschochola.cz

autor: Honza Dědek
Spustit audio