Co nám na mužích nevadí, ale překvapuje nás to, a naopak

„No tak týká se to třeba situací,“ nadechne se Alenka, „kdy tě chlap několik týdnů uhání, a když konečně řekneš ano, už se neozve.“

„Ba co víc,“ já na to, „ukazuje se, že muže baví spíš koketovat, než konat. No řekla bys to do nich? Já teď souběžně eviduju pozvání na kafe, na procházku, na výlet a do kina - a skutek utek!“

Vypadá to dokonce, že ani tělesná potěšení už nejsou pro opačné pohlaví tak rajcovním příslibem jako dřív. Místo se skutečnou babou vystačí si s péčkovým filmem. Alespoň se o tom dost píše. Anebo to některé z nás známe i ze zkušenosti?

Filmy pro dospělé vůbec vnášejí do párového života nesoulad: „Chce trojku. Jasně, je to chlap, ale copak já mu nestačím?“

Asi ne, muži chtějí všechno: „Rozešel se se mnou, protože měl jinou. A teď se hlásí, jelikož by rád obě.“

Nevadí nám, že kluci uvažují jinak než my, ale nepřestává nás to překvapovat: „Chodili jsme spolu, potom beze slova vyšuměl. A teď si myslí, že navážeme tam, kde jsme přestali! Jakoby se nechumelilo…“

Nebo: „Že prej, tady aspoň vidíš, že ti chlapi, co smrděj a rozhazujou ponožky po bytě, jsou k něčemu dobrý. To se jednalo o opravu sekačky. Jako kdybych já kdy něco namítla proti jeho feromonům, ponožkám a nabídce pomoci. Která nepřišla.“

„Na to už je ale jiná věta, Alčí,“ dopíjíme poslední doušek tramínu: „Nepřekvapuje mě to, ale dost mi to vadí.“