Eva Kadlčáková: Advent
Každý rok je to stejné. Média nás poučují, že advent je dobou zklidnění, a současně nám diktují, co všechno máme koupit, zařídit, upéct a vyrobit. Stejně tak i já si rok co rok kladu za předsevzetí, že si před Vánoci užiju rodinné pohody s nohama nahoře, a nakonec pobíhám od krámu ke krámu, od plotny k troubě a od jedné práce k druhé. Asi to jinak nejde. Advent není dobou zklidnění, ale zrychlení. A dostihl mne i letos.
Sedím si tak v předvečer první adventní neděle doma nad knihou, když tu ke mně přistoupí můj muž: „My nemáme vanilkovej cukr?“ Od kdy se chlapi sháněj po vanilkovým cukru?, ptám se sama sebe. A hned nalézám odpověď: od doby, kdy pochopili, že si uvázali na krk intelektuálku a že cukroví možná zase nebude… „Nemáme.“ „Počkej, Vánoce jsou za dveřma, my nemáme vanilkovej cukr a ty seš úplně klidná?!“ „No a co mám dělat? Prostě ho nemáme a až půjdeme do obchodu, tak ho koupíme.“ „Jenže já ho potřebuju teď,“ odpoví on a mně pobaveně bleskne v očích – chudák, začal vypekat sám, ze samého zoufalství…
To mne doopravdy dojalo. Drahý si toho všiml a obratně využil situace: „Myslíš, že by se vanilkové rohlíčky obešly bez vanilky?“ „To asi ne.“ „A napadá tě, kde ji teď sehnat?“ „U sousedky,“ odpověděla jsem a už jsem byla nenápadně vtažena do hry. Za okamžik jsem vedle něho stála nad válem a odpovídala na jeho promyšlené dotazy, kam co sypat, co s čím smíchat a jak žloutky od bílků oddělovat. Aniž by mi to docvaklo, uvázala jsem si kolem pasu zástěru a začala mu vše názorně ukazovat. Před půlnocí jsem celá ušoprtaná („Tohle slovo neexistuje,“ řekl by, stejně, jako se ohrazoval proti mým výrokům „vykrajovat kolíčka“ a „schmoustat zbytky těsta“), tak tedy krátce před hodinou duchů jsem zjistila, že nezávisle na své vůli vyrobila jsem asi kilo lineckejch koláčků, ořechovejch trojhránků a čokoládovejch hubinek. „Nezkusíme křehké hoblovačky?“ ocitoval muž z babiččina receptáře. „Třeba, ale prosimtě až zejtra,“ vzdychla jsem zmoženě a konečně se svalila na gauč, opuchlé nohy házejíc přes opěradlo.
„Safra, co blázníte?“ podivil se mezi dveřmi starší syn, když se po půlnoci vrátil z radovánek mládí, „dyť je teprve prvního prosince!“ „Ne ne, dneska už je druhýho, začíná advent!“ prohlásili jsme my svorně. A on se usmál, naložil připálené kousky na talíř, uvařil tři hrníčky čaje a přišel s tím vším za námi na kanape.
Tak přece nakonec rodinná pohoda, u nás doma, takhle nad ránem. Podložená navíc společnými zážitky z dobře vykonané práce. Co víc si přát? Jedině stejně láskyplný advent i Vám!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
