Eva Kadlčáková: Co s sebou vozí ženy

Jedna kolegyně s sebou vozí tzv. „deku na mrtvoly“. Ne, že by je v ní přepravovala na utajená místa, ale jak řekla, nebojí se ji ušpinit, je kousavá a není jí škoda. Další má „deku na fandění“. Je to obětavá matka.

K dece hodí se do auta i polštář, usoudila redaktorka, která dodala: „Nikdy nevíš, kdy a kde budeš muset přespat.“ Když jsem jí opáčila, že to je trochu mužský přístup, řekla, to ano, já jsem chlap v sukních. Taky proto nikdy neumístila za sklo svého sedanu espézetku BLONDÝNA, kterou dostala darem, ale řídí jak mužský, tak co by si kazila kredit.

Co se podložek týče, najdou se i ženy, které s sebou vozí karimatku. Ne ovšem na montážní práce, nýbrž na cvičení! „Dokázala by sis vyměnit kolo?“ ptám se. „Ne, někoho bych si stopla.“ To je přístup velké většiny z nás. Povinnou výbavu vozíme proto, že je povinná. S heverem se nekamarádíme. Jsou ale i takové - a tím se vracím k té jedné, co se mezi námi vyskytla -, které dbají na to, aby jim nikdy v autě nechyběla voda do ostřikovačů, náhradní olej a kanystr s benzínem.

Už ve větším počtu pak myslíme na sprej, vodu anebo vlhčené ubrousky, kterými podle potřeby čistíme sklo či palubní desku. Většina z nás vozí i škrabku a košťátko, někdy integrované v jedno. Do kategorie očisty lze přiřadit i papírové kapesníčky a toaleťák, který bývá jinak typický pro muže.

Ženy si ovšem dokáží za jízdy čistit i zuby: „Mezizubní nit, tu mám pořád vedle řadicí páky! Nastartuju, sáhnu po ní a jedu!“ svěřila se kolegyně se svou úchylkou. Za odchylku od normálu by mohli mnozí považovat i to, že si holky za jízdy malují oči a rty, ale ženy vám potvrdí, že to je běžné a že byste to jako protijedoucí řidiči měli raději předvídat.

Sluneční brýle - další velmi častá součást auta, v tomto případě jak dámského, tak pánského. Ženy ale často nevyjedou ani bez krému na ruce a bez náhradního oblečení. A to kolikrát i v počtu, který vás zaskočí: troje náhradní boty (žabky, tenisky a gumovky - ty se prý osvědčily), boty na běhání a kolečkové brusle, chrániče, dvě forotní trička a pláštěnka. Samozřejmě bezpečnostní vesty.

Čtěte také

Eva Kadlčáková: Co s sebou vozí muži

Shodně s muži mívají dámy u sebe v autě žvýkačky nebo bonbóny, prakticky každá. Pár jich vozí láhev s pitím (jedna ji mění, až když se zazelená), jedno auto vydalo nafouknutý jogurt, rodinný vůz několik sušenek rozmačkaných mezi dětskými autosedačkami, a pak jsou ty, které se na jídlo specializují: „Já mám v autě slanej a sladkej šuplíček. A v každém patřičné zobání,“ culí se kolegyně. Nebudete mi to věřit, ale je jako lunt. Jíst často a málo se doporučuje!

„Já v autě vozím děti!“ hlásí mi redaktorka zpravodajství. A tak zmíníme i kapitolu, která se váže k potomkům. V našich dopravních prostředcích mají své sedačky a podsedáky, plyšáky a autíčka, umělohmotný volant s funkcí klaksonu, která dříve či později připraví matku o nervy, doplňovačky, obrázkové časopisy, karty a cédéčka s pohádkami.

Cédéčka nebo paměťové karty s muzikou jsou zase naší záležitostí. A já osobně čím hlasitěji si vyhrávám, tím rychleji jedu. Ale jak to dělají ty, které si s sebou vozí hudební nástroje?!

Co se ovšem (vedle deky) vyskytuje nejčastěji v autě ženy? No přece skládací bedny a košíky, žetony, pěti a desetikoruny. Jasný důkaz o tom, že každé správné dámské vozítko je ve skutečnosti motorizovaný nákupní košík!