Eva Kadlčáková: Co u sebe nosí muži

„Ahá,“ dovtípil se můj syn, když jsem jednou pohotově vytáhla z kabelky náplast, „tak na to jsou ty kabelky!“ A byl příjemně překvapen, že my ženy v nich taháme nejenom rtěnky, rozmatlané stíny a zrcátka, ale že obsah dámské kabelky může být pozoruhodně praktický. Není ovšem námětem tohoto fejetonu. Snad příště.

Dnes se budeme věnovat tomu, co při sobě nosí muži. Většina z nich na první dotaz odpoví, že nic. Když se ale doptáváte dál, ukáže se, že mnohé. A že tomu všemu dominuje nůž! Kudlu, nejlépe skládací, nosí při sobě v kapse, v ledvince, v příruční tašce, v kabele přes rameno anebo v batohu 90 procent mužů. Součástí takového nástroje bývají navíc všelijaké šroubováky, pilníky, pinzety, otvíráky, ba dokonce šídlo, jehla a špendlík. Nikoli ale nit!

Druhé místo v pánském seznamu nezbytností zaujímá peněženka. Část mužů si ji prostě jenom strká do kapsy. Má v ní platební karty a pár drobných. „Aspoň na jedno pivo, to je otázka přežití,“ konstatuje jeden. Jiný při sobě nosí vždycky i několik euro: „To kdyby mě chytil rapl a potřeboval jsem vypadnout.“ Třetí v ní má dva groše. Čtvrtý aspoň výplatnici. Šestnáctý „zmuchlaný peníze, v kapsičce na krku“.

K takovým kapsičkám, peněženkám a kasírkám patří doklady: „řidičák, to stačí“, „průkazku do knihovny – tu mám vždycky!“, „tramvajenku“, „stravenky“, „kondomy“. Pardon, to nejsou doklady. Ale jeden respondent se jimi prokázal!

Když už jsme u té osobní hygieny, překvapivě vysoké zastoupení mají v pánských batozích role toaletního papíru! Pak také ubrousky, papírové kapesníčky, látkové kapesníky, oční kapky, hadříky na brýle, brýle samotné, léky, dva z dotázaných u sebe nosí niveu, několik pejskařů pytlíky na exkrementy, jeden plešoun hřeben, jiný aspoň štípátko na nehty („Bláhová, bez toho se neobejdete!“).

Bez čeho se pánové neobejdou, to je vůbec zajímavá otázka: „Bez Spolčení hlupců, to nosím pořád při sobě,“ zní jedna odpověď. „Bez pytlíku trávy a papírků. Jo, a filtry, ty prostě musíš mít!“ „Nikdy nesmím zapomenout jelení lůj!“ „Já nevycházím bez diáře, bloku a tužky. Každou chvíli si potřebuješ něco poznamenat. Jenže – ztrácim tužky, to je pak blbý,“ svěřuje se další.

Čtěte také

„Na co dneska diáře a tužky,“ kontruje jiný, „všecko zapíšeš do telefonu.“ „Jasně, bez telefonu ani ránu, je třeba bejt pořád online.“ „To já si mobil neberu, cítim se bez něj svobodnější,“ zazní taky.

„Víš co je důležitý k pocitu svobody? Důležitej je klíč. Od nějakýho domu. To vědomí, že když na to přijde, máš se kde schovat, kde hlavu složit.“ Ale každý to má jinak, taky jsem slyšela: „Stačí deštník!“

Vida, jaké podoby nabývá moderní krabička poslední záchrany. Obsahuje též: sirky a zapalovač i v případě nekuřáka, baterku – tu má při sobě opět většina mužů, jeden měl i záložní baterie. Pro kluky v pohybu je nezbytná nabíječka a externí paměť. „Často vláčim tablet,“ přiznává jeden i druhý mladý muž.

„Já mám u sebe vždy vizitky,“ prozradí se obchodník. A ten, kdo myslí na zadní kolečka, má i vodu a jídlo. Při inventuře batohu jednoho z kolegů jsme vyndali: hrášek, kukuřici, med, rohlíky, sušenky a obědník!

A co nejpozoruhodnějšího pánské příruční tašky při mém průzkumu vydaly? Plastovou střelu do pistolky, podkovu, trsátko, dva medvídky a bezový květ! Takový náklad nesou muži na svých bedrech, sláva jim!

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.