Eva Kadlčáková: Jak přichází láska

A ticho po pěšině. Jen v srdci se vám zvolna uhnízdí obraz skutečného člověka.

Jiného dne se přistihnete, že už na něj zase myslíte. Zatím zdánlivě bez emocí. Prostě jen uvažujete, co asi dělá a co si o vás myslí. Jenže: už je to tady. Akorát si to stále odmítáte připustit. Namítáte, že takhle uvažujete o spoustě lidí. Hm, a to se při myšlence na ně taky tak nablble usmíváte sedě/íc v lavici, u pracovního či jídelního stolu, podpíraje/íc si jednu líci dlaní a čuče/íc nepřítomně šikmo vzhůru? Cink, cink, je to on, je to on…!

Potřetí jdete sami parkem a potichu si povídáte. Kráčí nepozorovaně po vašem boku, láska, a vy o ní už víte, vy ji už rozvíjíte. Rozmlouváte s ní a ona vám odpovídá. Potkáte pejskaře a rychle sklapnete. Ale už za okamžik to znovu nemůžete vydržet, rozhlídnete se kolem a pokračujete v té hře. Aspoň si představit: co by řekl on a co bych řekla já. A zdali by mě uchopil za ruku a zahleděl se mi dlouze do očí… představím si to, ano, honem si to představím, až u toho slastí zavřu oči. Cítím všechny dotyky a slyším všechna slova. Uvnitř v těle mě svírá chapadlo lásky, v břiše mě začínají lechtat motýli. Jdu ulicí s hlavou nachýlenou a přitroublým výrazem a usmívám se. Usmívám se už kdekoliv a při čemkoliv. Přeju si, aby zavolal a děsím se toho, že to udělá. Jestli ho potkám, po paty zrudnu! Přesto: kéž bych ho potkala… Láska mě dostihla, už mě dopadla, celou mě prolezla, prožrala, dočista pomátla. Cink! Cink!! Cink!!!

Prokrista, přestaň to v sobě živit! Poroučíte si vzápětí, když procitnete a uvědomíte si, co už hodnou chvíli děláte. Láska se vám teď přeci nehodí. Zvláště pak láska k němu. Protože on je pro vás zapovězený. Je příliš mladý nebo příliš starý. Je moc bohatý či moc chudý. Je starý mládenec, holkař anebo ženatý?! Ani ve vašem případě si láska nevybírá: nedbá, jestli jste hezcí nebo oškliví, tlustí či tencí, jestli vám právě na obličeji vyrašil pupen a jestli jste plaché panny anebo zralé, ale taky vdané ženy... Láska je neúprosná. A vaše srdce bylo – ať je váš momentální úřední stav jakýkoliv – vaše srdce bylo volné!!!

A to je podstata věci. Možná kruté poznání, rozhodně dobrá zpráva. Srdce se dovede uprázdnit jen dvěma citům: lásce a její sestře nenávisti. Jestliže pustilo do svých komor lásku, pak to znamená, že se zbavilo veškeré zášti. Ony dvě jsou k sobě jako dvě strany mince. Je-li vidět jednu, nelze vidět druhou. Jen nenávistí byste se mohli ubránit. A to byste chtěli?

A tak se uklidněte. Neplašte. Nechte to propuknout. Je to krásné a trne přitom až v konečcích prstů. Anebo obejděte objekt své vášně obloukem a přehrávejte si milostné scény jenom doma v koupelně a za tmy v parku. V obou případech ale děkujte bohu. Láska je dar. Dostává se jenom vyvoleným. A teď je s vámi.