Eva Kadlčáková: Novoroční realita

Sotva v rádiu dozněly vánoční písně – a to ještě dlouho předtím, než se křesťanské svátky doopravdy uzavřou – vrátila se do reality i televize. Zatímco minule jsem vám tu vyprávěla o vánoční lásce, alfě a omeze všech svátečních filmových příběhů, dnes k ní postavím protipól. Novoroční vystřízlivění.

Postaral se o ně seriálový bonviván Charlie, když na adresu partnerských vztahů pravil: „Jestli něco ženský nesnášejí, tak jsou to nesplněný sliby!“ Na to jeho malý synovec zareagoval: „Takže se sliby mají plnit.“ „Taky možnost,“ ušklíbl se strejda a pomyslné publikum se rozesmálo, „lepší je ale nic jim neslibovat!“ Taková je realita.

Aby nedošlo k mýlce: mám tenhle donekonečna reprízovaný seriál z kuchyně, obýváku, ložnic a terasy dvou mužů a jednoho rostoucího kluka ráda. Je vtipný a objasňuje mi mnohé z chování protějšků. Většina z nich na lásku nevěří. Ani o Vánocích, ani nikdy. Většina z nich má alergickou reakci už jen na to slovo. Většina z nich tančí kolem slibů úplně stejně, jako Charlie kolem telefonu.

„V domácnosti strýčka Charlieho se telefony hned nezvedají,“ poučil mimo jiné chlapce, „v domácnosti strýčka Charlieho se nejprve podíváme, kdo volá.“ A tak už zanedlouho chápavé dítě čekovalo displej a komentovalo opakované telefonáty jedné ženy: „Zase Amy. Ta má ale výdrž!“ Publikum se znovu smálo a já s ním. Zároveň mě ale tak trochu mrazilo v zádech. No ale to odpovídá...

Všechny ženy a dívky, které prošly televizní postelí Charlieho Sheena, ho svorně nenáviděly. Charlieho bratr mu jeho necitlivé jednání vyčítal. Charlie si ho za to dobíral. A jaký to mělo výsledek? Floutek Charlie měl svou postel stále plnou. Zatímco jeho slušňácký bratr byl ženám k smíchu. A taková je opravdu realita!

„Ten se naotravuje,“ odložila má kamarádka o Silvestru mobil, kam jí jakýsi ctitel posílal jednu cituplnou esemesku za druhou. „Tak mu neodpovídej,“ já na to po charlieovsku, „vono ho to přejde.“

„Stejně je to nespravedlivý, viď,“ uvažovaly jsme potom spolu nahlas, „jednomu to vytípneme a kdyby nám totéž napsal jinej, rozbušilo by se nám srdce...“

Ona totiž v tom kouzelném, z čeho se mužům obvykle vysypávají pupínky, platí nefér zásada: když jeden chce hodně, tak druhej nechce skoro vůbec. A také: voprsklej grázlík je pro holky daleko zajímavější než ulízlej snaživec.

„To mi řekněte, jak to?!“ ptala jsem se jednoho zkušeného psychologa. A on se na mě laskavě usmál a řekl naprosto jednoduše: „Protože s tím floutkem není nuda. To je úplně stejné, proč muže nepřitahují hodné holky, ale potvory.“

Ještě než jsem stačila na hlavu postavit svůj dosavadní život a hodnoty, ten milý starý muž varovně pokýval, ukázal na svůj našlapaný diář a povídá: „Ale ty následky…“

Spustit audio