Eva Kadlčáková: O nespravedlnosti tvorby

Když jsem se ale na koncert vypravila, seděla jsem v křesle jak přibitá od prvního do poledního tónu. Byla to nádhera. A ta piplačka s výsledným tvarem se sakra vyplatila!

Přimělo mě to k zamyšlení nad nevděčnou pozicí autorů, kteří mají o svém díle přesnou představu. Aby ne, když se celé vylíhlo v jejich hlavě. Oni jediní vědí, jak ho přesně mínili. Jakmile ho vypustí do světa, mohou už pouze spoléhat na to, že se mezi jejich recitátory, tlumočníky, překladateli a předkladateli najde pár takových, kteří porozumí a jejich práci nepřekroutí.

A že kritici, včetně čtenářů, diváků či posluchačů, najdou v jejich díle zalíbení, že je nezatratí. Vytvořit něco a nabídnout to světu je neuvěřitelný risk, který mnoho autorů raději vůbec nepodstoupí. Jejich možná geniální dílo zůstane uzavřeno v šuplíku.

Za takových okolností bude záležet na tom, jestli po smrti autora šuplík někdo otevře a pečlivě, se znalostí a citem prozkoumá, anebo jestli ho jednoduše obrátí do pytle s odpadem.

V prvním případě je skoro vyhráno. Jelikož jak řečeno bylo - mrtvý autor = nejlepší autor. Autor, který vedle své umělecké pozůstalosti nabízí i silný příběh vlastní: musel umřít, aby se na jeho talent přišlo. To funguje, ne?

Podobně jsou na tom ale bohužel i autoři, kteří se s přízní publika perou už za života. Mnozí z nich žijí a tvoří v bídě a ponížení. Vizionářům svého oboru nikdo nerozumí a často jako géniové neumějí jednat s lidmi. Tedy ani s nakladateli, galeristy či těmi, kteří přihlašují patenty. A i kdyby jejich díla vyšla, zůstanou pozapomenuta. V tomto případě bude otázkou štěstí, jestli je později, po smrti nebohého autora, někdo znovuobjeví. Jestli doba k jejich myšlenkám a umu dozraje.

Každopádně, žádný mrtvý autor ze své posmrtné slávy nic nemá. Tedy nesledují-li nás velcí duchové své doby shůry. Ubohý zemřelý ale daleko pravděpodobněji tleje v zemi, zatímco ti, kterým za života nebyl dost dobrý, na něj najednou pějí ódy.

A to platí i pro ty, kteří vytvořili své skvostné dílo doma. Kde, jak známo, není nikdo prorokem. Takže se můžete spolehnout, že na malém městě či v malé zemi vás budou za života opěvovat pravděpodobně jen v případě, že vaše dílo bude blbé. Teprve, až odjedete do ciziny a dobudete svět, pokleknou vám domácí k nohám.

Nespravedlnost tvorby je tudíž obrovská. Každý, i ten nejnešťastnější autor ale ví, že tvorba sama je uchvacující a krásná.