Eva Kadlčáková: Pravidla plovárny

Na počátku zážitku z koupání je za všech okolností a režimů lístek. Teprve po zaplacení u pokladny obdržíme stvrzenku, která nás opravňuje ke vstupu. Nikdy, opakuji nikdy a rozšiřuji o nikde, se nestane, aby pravidlo lístečku platilo stoprocentně. Někde už totiž mají elektronické čipy a navíc: jsou mezi námi zaměstnanci organizací, které plovárny spravují, a od nichž se vinou pavoučí nožky k jejich příbuzným a známým a ke známým těch známých, takže se u pokladny občas tiše prošpitne: „Pojď,“ a to znamená: neupozorňuj na sebe a hlavně ne na mě a proklouzni.

No a pak jsou tu samozřejmě páni kluci, kteří neváhají prozkoumat každý decimetr oplocení a najít v něm slabé místo (skulinu, kudy lze proklouznout; krytý flek, kudy lze nepozorovaně přelézt, druhý břeh řeky, odkud lze přeplavat...), přičemž nejjednodušší metodou bývá podplížit se pod pokladním okénkem – poněvadž: kde je největší tma? Pod lampou! Tolik k prvnímu pravidlu.

Druhé pravidlo: chichotání za převlékacími kabinkami. Není snad šaten, kde by se nenašla díra po suku, škvíra mezi umakartem nebo aspoň pěkně vysoký „podhled“. Pokud se převlékáme v jedné z takových kójí a odvedle slyšíme podezřelý šepot či smích, jsme na té správné plovárně! A už/ještě stojíme desetiletým klukům za tu námahu, aby se mačkali na jednom metru čtverečním, balancovali na miniaturní lavičce a předávali si průzor. Nebuďme k nim skoupí a ukažme jim... zadek!

Pravidlo číslo tři velí rozložit si deku přesně tam, kde je nám určeno. Tři á: velcí kluci si odjakživa zabírají prostor u krátké a zároveň nejhlubší strany bazénu, přímo za stupínky, nejlépe za můstkem pro skoky do vody. Ležérně se opírají o zídku a k návštěvě koupaliště žádnou deku nepotřebují. Nosí si miniaturní ručník nebo nic. Velcí kluci se maj! Loví holky a jsou tak svobodní!

Malí kluci obývají podle pravidla tři bé boční strany bazénu. Odtud se totiž nejlépe, nejzábavněji a nejzakázaněji skáče. Odtud se nejrychleji zdrhá plavčíkovi. A vybíhá k tobogánu. A ani tam, v těsné blízkosti nádrže, není potřeba rozkládat nějaké připitomnělé maminkovské deky. Proužkatý ručník a svačina, jo, to jo. Malí kluci jsou furt ve vodě a snadno prokřehnou. Vzpomínka na starostlivou mámu se náhle hodí!

Úplně malincí prckové se ještě motají kolem maminek bezelstně a kromě nich je zajímá už jenom brouzdaliště (3c). Pozice maminek (3d) je tím tudíž jasně dána. Co nejblíže k dětskému bazénku, popřípadě několik hodin v kuse přímo uvnitř pod skluzavkou. Rodiče batolat si na plovku deku brát taky nemusejí, rozhodně si na ní nepoleží.

Doprovod starších dětí (3e) si zato hoví v bezpečné vzdálenosti od cákající vody pěkně na travičce ve střední části areálu, velká rodinná deka je nutností. Méně obětavé matky (3f) tráví den u kafe, střiku a cigarety na restaurační terase, aniž by vůbec smočily svá čokoládová těla.

Dívky a singl ženy volí podle pravidla tři gé plochu s lehátky při jedné z bočních stran velkého bazénu, při té, která je vzdálenější od části dětské. Chtějí si v klidu číst, v klidu se mazat a v klidu žvanit s kamarádkou. A v klidu pozorovat singl muže.

No a singl muži (3h) se nacházejí na dohled od singl žen. Jen o poznání blíž k vodě. Nevydrží se totiž tak dlouho smažit. Ideální je pro ně ten okraj bazénu, ze kterého neskáčou malí kluci. Tam singl muži zaujímají sedací pózy, jež dají vyniknout jejich opáleným, muskulaturou a olejem opatřeným hrudím.

Tedy, pokud je splněno čtvrté pravidlo plovárny: totiž že neprší. Protože jinak se všechna předchozí pravidla ruší...