Eva Kadlčáková: Průběžný výsledek

Já abych si snad přála od Ježíška akušroubovák, nebo co, zauvažovala jsem tuhle, když jsem se zase hmoždila s nějakým pro mě neřešitelným úkonem.

To takhle kdyby se dal hlavou rozluštit, slovy zformulovat, rovnicí, klidně i o dvou neznámých spočítat, snad i do not zapsat. Ale silou zarvat vrut do surového, nepředvrtaného dřeva? Na to moje schopnosti nestačí.

Takže akušroubovák, ten to vyřeší, uklidňovala jsem se v duchu, nějakej praktickej, s vyměnitelnou šošolkou, možná i příklepovej, nicméně lehkej, pro ženskou bez fortele, s rukama slabýma, co umějí leda tak hrát na klavír…

Vzápětí mi ale mysl vygenerovala i opozitní myšlenku: Jakej akušroubovák, propánaboha? Co si to přeješ? Ty si máš žádat šnůru perel!

A do pytle, máme to tu zas, souboj dvou složek jedné osobnosti, rozdíl mezi ideálem a realitou. Představou, že zralá žena má být zajištěna, žít ve vypulírované klícce se svým zručným manžílkem, s učesanými dětmi a napečenými makronkami na svátečně prostřeném stole.

Čtěte také

A skutečností, ve které, aby mohla s neučesanými ratolestmi zasednout ke štědrovečernímu stolu, musí si nejprve smontovat židle. To jsem to dopracovala…

„To je životní výsledek!“ zahřímala jsem do ucha svému dospělému synovi, žádajíc ho o urychlený návrat z VŠ a manuální pomoc. Smál se se mnou. A jako fotbalový fanda dodal: „Průběžnej výsledek, maminko, průběžnej!“ Je to miláček.

Miláček, který dodal: „Ale děkuju ti za skvělej tip na vánoční dárek! Furt jsem nevěděl, co ti dát…“ Takže už se těším. Jen nevím: dostanu akušroubovák, nebo šňůru perel???

Spustit audio

Související