Eva Kadlčáková: Rozchodová sukně

I vypravila jsem se do města pro sukni, kterou jsem měla dlouho vyhlídnutou, ale byla na mě drahá. Ve stádiu rozchodu ovšem holka sama se sebou soucítí natolik, že je opravdu ochotná utratit za sebe víc než jindy. A tak jsem si ji koupila! Ukázalo se, že je na mě možná drahá, ale rozhodně že je na mě šitá!

Šik sukni jsem tedy s pocitem uspokojení donesla domů. Jenže tam se toho ukázalo mnohem víc: Sotva jsem ji totiž vytáhla z tašky, usedavě jsem se rozplakala. Nic, povídám si, když mě to přešlo, slzy textilu jistě neuškodí a píchnutí u srdce třeba funguje stejně, jako píchnutí špendlíku při zkoušení u švadleny: nový kousek nám bude o to víc slušet!

No, ale to přece už víme, že mi ta sukně sluší, krucinál. Konstatovala jsem o pár dní později, když jsem ji zahlédla viset na ramínku a zrovna by na ni bylo počasí. Ale myslíte, že jsem byla schopná si ji oblíct? Jak si na sebe můžu vzít věc, na kterou se nemůžu ani podívat???

Rozchodová sukně na mě zaúčinkovala úplně jinak, než na Lenku. Neznamenala triumf nad bídákem, ani vítané rozptýlení, ale připomínala mi bolest a vracela mě tam, kam jsem nechtěla. Ke vzpomínkám a ke smutku. Takže skončila, chuděra, na dně skříně. Takovej pěknej hadřík!

Přešlo jaro. Přešlo léto, přešlo i akutní porozchodové stádium. Vyklízela jsem šatník pro zimní svršky, když tu jsem na ni narazila. Na červenou kolovou sukni s úponkama, vzdušnou a ladnou, tolik ženskou, jako je ženského rodu láska. Tak proto jsem si ji tenkrát vyhlídla, došlo mi najednou: byla jsem zamilovaná!

Měla jsem si ji koupit hned. Měla jsem se odměnit za pozitivní děj v životě, nikoli za ten negativní. Měla jsem si ji zapnout v pase, zatočit se v ní a vypravit se na rande, plná radosti a energie. Posilovat to dobré.

To, na co už teď mám znovu chuť. To, na co je dneska znovu počasí. Natáhla jsem si tedy rozchodovou sukni, obula střevíčky a vyrazila ven. A u nás v ulici potkala pána, který mě zastavil a povídá: „Koukám na tu fešnou ženskou. Máte krásnou sukni, mimochodem!“

Dny a svět můžou bejt fajn. A jedna pěkná sukně nemůže za jeden pokaženej vztah. A jsme lidé různí. Ne každá si může dovolit kupovat drahé rozchodové věci. Každá by si ale měla dovolit být hezká a šťastná!