Eva Kadlčáková: Věci (3) aneb O reklamě a babských radách

Vzpomněla jsem si na prarodiče. Ti, když byli malí, žádné kartáčky nepoužívali. Páč neexistovaly. Žvýkali čerstvou mátu, chlebové kůrky a skrojky jablek. Časem byli, mimo jiné i reklamou, přivedeni ke změně ústní hygieny. I zakoupili si ty kartáčky a vystačili s nimi prakticky až do smrti. Ne, že by ty kartáčky nevypadaly odpudivě, vo tom žádná. Přesto jsem přesvědčena, že na stav jejich umělého chrupu neměly zásadní vliv... Vtip, no jasně. Ale i tak: jakožto majitel jediné plomby a lempl, který si čistí zuby jen několik nejnutnějších sekund (a jemuž tudíž naprogramovaný kartáček vydržel dvakrát déle, než bylo předpovězeno), musím se vší odpovědností prohlásit, že pevnost našeho chrupu rozhodně nespočívá v délce, četnosti a intenzitě čištění, nýbrž spíš v genetice a v přísunu vápníku. Dentisté nechť mi prominou.

Výrobci kartáčku ať mě ale nemanipulují. Počkám si, až se štětinky doopravdy ohnou, a pak se svobodně rozhodnu pro nový. Tak jako jsem se před lety rozhodla, že vlasům víc než druhá dávka šampónu prospěje odvar z kopřiv, z heřmánku anebo octová voda. A i odborníci mi časem dali za pravdu.

Podobně, jako se ti poctiví vyjadřují o krémech. Všechny jsou na téměř shodném tukovém základě a čím jednodušší (a většinou i levnější) variantu zvolíme, tím líp pro naše zdraví. Imunologové dokonce připouštějí, že kdyby to dámám nebylo eklhaft, klidně by se mohly mazat sádlem. Nic by nezkazily a vyloučily by alergické reakce na chemické příměsi. Ostatně prateta Máňa s úspěchem aplikuje sádlovou pastu s meduňkou už léta a má pleť jako alabastr. A moje mami si ji udržuje vláčnou a čistou díky přirozeným mikroorganismům v měkké říční či dešťové vodě – kterou si není líná vláčet v kanistrech až do koupelny. Jaképak bolestivé hloubkové čištění, při němž nám u kosmetičky (a také kosmetičky tedy prominou) vyskakují v neurotické reakci i nohy na lehátku. Jaképak moderní žíraviny, které nám, kromě akné, vypálí klidně i barvu na tričku. Radši staré dobré mýdlo s jelenem. To by nám tričko všeho všudy vypralo. Ale nebyl by to výsledek, kterého jste chtěli dosáhnout i na pokožce?...

...Jenomže já mýdlo s jelenem neviděla, už ani nepamatuju. K vaření vlastních krémů se dostanu asi nejdřív v důchodu a na tahání kanistrů s kyselým deštěm mě neužije. Takže se asi do té drogerie přece jenom vypravím. Tady na té krabičce píšou, že vrásky se vyhladí už do čtrnácti dnů. Zde na té tubě se uvádí, že zuby vybělí o jeden stupeň už po týdnu. A u toho kartáčku, který stejně budu dřív nebo později potřebovat, že vyčistí „i náš jazyk“. Že bych to zkusila?

No, co vám budu povídat. Je báječný! Na čištění jazyka se sice používat nedá (obrací se při něm žaludek stejně, jako když se vám doktor dívá do krku dřívkem), ale jezdíte-li si s ním po zubech, příjemně vám masíruje pusu zevnitř. A to jsem dosud nezažila, takovou lábuž! Čistím si teď zuby dvojnásobně dlouho!!

Tak přece: reklama funguje!!!