Eva Kadlčáková: Velikonoční

Takže už jste probrali všechny bohulibé velikonoční zvyky, ale i velikonoční zlozvyky. Už jste se zastali všech pěkných tradic, už jste ale i doporučili hospodyňkám, ať se na ně letos vyprdnou. Už jste pojali nápad, že nemilované vyšlehání pomlázkou by se dalo pojmout jako účinná masáž proti celulitidě a spousta žen se této vaší znouzectnosti chytla. Už jste psali o Velikonocích jako o vytoužených třech dnech volna, i jako o třídenním maratonu vaření, pečení a smažení. Už jste některé z těch fejetonů dokonce zreprízovali. A on se přehoupl rok a jsou tu svátky další!

Co teď? Snad podívat se na svátky jara v čase. Ony se nám totiž pohybují, to všichni víme. Co je zajímavé, jakoby tím symbolizovaly i pohyb v našich životech. Žádné Velikonoce nejsou stejné. Jedny zvládneme s přehledem, u jiných padáme na ústa. Jedny strávíme ve velkém rodinném kruhu, a druhé osamotě. Jednou si vrníme blahem nad lidskou pospolitostí, v následujícím roce bychom ty své blízké nejraději postříleli. Velikonoce nás zastihnou pokaždé v jiné konstelaci, v jiné formě, v jiné náladě. Někdy nás i zaskočí!

To třeba když se na Zelený čtvrtek rozhodneme smýčit – a najdeme přitom dobře ukrytou sbírku milostných dopisů svého muže. To by ještě nemuselo nic znamenat. Kdyby ty dopisy – ach ouha – ta razítka na nich, neměly aktuální data! To se nám pak nadcházející Velikonoce diametrálně mění! Z rodinné pohody je výstup na Golgotu, napětí by se dalo krájet jako mazanec, Bílá sobota může být docela dobře i krvavá a z Hodu božího se stává hod na cíl. Kdo se líp trefí? Manželka mokrým talířem, anebo manžel jedinou, suchou a tak nějak poslední podělanou poznámkou? Pokakal vás velikonoční beránek? Ale jistě, jen trochu jinak...

Nebo jindy, jinde a s někým jiným: Velikonoce už jsou skoro za vámi, je pondělí, volný den. Děti vyšly na koledu, vy jste se svou drahou polovičkou sami doma. Je navařeno, všechno hotovo, užíváte si domácí klid. „Čoveče, tady píšou,“ ocitujete z časopisu, „že děti počatý na jaře, bejvají obvykle ženskýho pohlaví. Poněvadž se rodí následující zimu a holčičky víc vydržej. Uděláš mi holčičku?“ Partner, jelikož všechno klape a jsou ty Velké Noce splněných přání a nečekaných zázraků, postaví se k výzvě čelem... a můžete se spolehnout, že přibližně na Vánoce se vám narodí krásný chlapeček!

A do třetice: manželský trojúhelník. Tentokrát jste v roli té třetí. „Strávíš se mnou Velikonoce?“ „Ale vždyť víš, že to nejde.“ „Vím, že to nejde, ale proč vždycky, proč sakra vždycky?“ „Protože to tak je, víš to od začátku.“ „To já vím, že to vím, ale...“ „Tak vidíš.“ Milenky mají mnohá privilegia. Jenže těžko říct, jestli mezi ně počítat i to, že jsou o svátcích vždycky samy. A že se rouhají, kudy jejich smutné nohy chodí.

Takové a mnohé jiné dokáží být Velikonoce. Barevné jako ta vajíčka. Namalujme si je pročež podle nálady. Něžně pastelová, šťastně sytá anebo klidně černočerná. A naložme s nimi podle potřeby. Rozdejme je nápadníkům, snězme je s partnery anebo jim je klidně hoďme na hlavu. Ať je nějaká změna. Protože Velikonoce o změně jsou. A ta změna, i kdybychom se jí obávali, je a bude vždycky k lepšímu...