Jan Flaška: Dobro, zlo a Budulínek

31. leden 2018

Od té doby, co čtu dětem pohádky, jsem si všiml, že jsem čím dál tím podezřívavější k příběhům, v nichž dobro vítězí nad zlem.

Samozřejmě chápu, že někde se děti musí naučit rozlišovat dobro od zla. Protože teprve když už to umí, mohou pochopit, že dobro a zlo jsou jako jin a jang. A že stejně jako je v každém jinu kus jangu a naopak, je i v každém dobru kousek zla.

Kdykoli se chystám udělat nějaký dobrý skutek, vzpomenu si na příhodu z doby, kdy jsem ještě žil v paneláku. Těhotná sousedka s nákupem tu marně čekala na výtah, který by ji vyvezl do šestého patra – červené světýlko nezhasínalo a výtah nešel přivolat.

Sousedce nezbylo nic jiného než se dvěma těžkými taškami a zakulaceným břichem vyšlapat schodiště pěšky. V každém patře zastavila, aby popadla dech a proklela nefungující techniku. Teprve, když se vyšplhala až do svého šestého patra, zjistila, že příčinou zaseklé zdviže není technická závada, ale její sousedka – stařičká paní doktorka.

Ta stála v otevřených dveřích výtahu a trpělivě a s láskyplným úsměvem v nich čekala na svého špatně pohyblivého manžela, až se obuje, obleče, zamkne byt a pak se pomaličku dobelhá k výtahu. Zkrátka – ohleduplnost a empatie sama.

Na tuhle historku jsem si vzpomněl i tehdy, když z hospod vymizelo zlo v podobě kouření a když obchody ve vybraných svátcích zavřely. Jako nekuřákovi mi samozřejmě vyhovuje, že v hospodě nezasmrádnu. I prodavačkám z celého srdce přeju, aby je alespoň občas nikdo nevolal na mimořádnou směnu.

Přesto ve mně hlodá otázka, kolik zla tahle dvě dobra asi napáchala. Kolik majitelů hospod asi zkrachovalo? O kolik se snížily už tak ubohé platy prodavaček?

Asi proto zpozorním pokaždé, když má někdo až příliš jasno v tom, kde je dobro a kde zlo. Ať už v politice, v diskusi na internetu nebo v pohádce.

Vezměte si třeba takového Budulínka: to není žádný hrdina, jen neposlušný zlobivý spratek, zatímco liška pro mě není ztělesněním zla, ale mateřské lásky. Jen se zkuste vžít do jejího kožichu: kdybyste měli plný pelech malých liščat, nechtěli byste jim snad přinést něco na hraní?

Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu.

autor: Jan Flaška
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.