Jan Flaška: Největší tajemství učitelů

6. září 2017

Občas se mě někdo zeptá, proč se člověk stane učitelem. Jako žák, student a pedagog mám 35 let zkušeností se vzdělávacím systémem, takže vám to mohu prozradit: je to různý.

Například pro některé lidi je učitelské povolání životním posláním a údělem. Srdce svých žáků si přes veškeré překážky získávají kamarádským a spravedlivým přístupem a jejich žáci se na ně v těžkých chvílích obracejí i dlouho po ukončení školní docházky. Takoví učitelé jsou vzácní a vyskytují se téměř výhradně v amerických filmech.

Druhá odrůda pedagogů se rekrutuje ze zneuznaných hudebníků, zpěváků, herců a vůbec umělců, kteří touží po aplausu publika, ale řízením osudu a nedostatku talentu skončili na místo na pódiu někde v kabinetu. Touhu stát před plným sálem si kompenzují tím, že od osmi do půl druhé stojí před plnou třídou a nutí ji kreslit do slepých map pravé přítoky Labe.

Třetím typem jsou lidé, kteří - eufemisticky řečeno - rádi vyprávějí. Žáci jsou pro ně ideálními posluchači, protože nemohou utéct. Se svými čtyřmi historkami a dvěma vtipy, jimiž celá desetiletí šperkují učivo, by si stěží vystačili kdekoli jinde, ale ve škole se to - díky neustálé obměně obecenstva - snese.

Nejstrašnější typ učitelů se ovšem rekrutuje z lidí, kteří se v mládí hlásili na různé vysoké školy, ale vzali je jen na pedák. Takový učitel z nouze nezřídka založí svou kariéru na modelu „uspávač hadů“, v jehož podání zní i historie sexuální revoluce stejně zábavně jako derivace parametrické funkce.

Podobným modelem je diktátor - ten po usednutí za katedru diktuje a diktuje a diktuje. Vlastně je možná dobře, že se tihle lidé dostali jen na pedák a ne třeba na lékařskou fakultu.

Existují ale i učitelé - a já doufám, že jich je většina - co vlastně nevědí, proč se k učení ­dostali, ale baví je to. Občas jsou nudní, protivní, někdy se jim něco nepovede, ale přesto se snaží dělat svou práci tak, aby bavila nejen je, ale i jejich žáky. A ve skrytu duše doufají, že se z některých z nich taky stanou učitelé, aniž by vlastně věděli proč.


Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu.

autor: Jan Flaška
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.