Můj marný boj s kunou skalní. Válka s krtkem je proti tomu brnkačka

25. říjen 2017

Žijí skoro v každé domácnosti. Domácí mazlíčci, jak se jim roztomile říká. Psi, kočky, fretky, králíci, morčata. Také já mám doma mazlíčky. Nepořídil jsem si je ale dobrovolně, přišli za mnou sami.

To bylo tak. V noci mě na chalupě probudil strašlivý dupot a prskání na půdě. Máš tam kuny, konstatoval známý, myslivec, když jsem mu přehrál zvuky natočené na diktafon.

Od té chvíle začal můj marný boj s kunou skalní. Prostudoval jsem rady na internetu, diskutoval se zkušenými. Jako obrana mi vyšlo několik variant. Dosadit na půdu pachy predátorů, kterých se bojí. Jedna z možností jsou lidské vlasy, ještě účinnější je trus velkých šelem. Nejlépe medvědů.

První rok jsem strávil chozením po kadeřnictvích s pytlem na vlasy. Druhý rok stražil pachové ohradníky. Pěnu ve spreji, která prý odradí i kance. Jen kuny ne. Následovala zvuková plašítka. Tikot budíku, vyhrávání rádia. Marně. Řeknu vám, proti kunám je takový krtek brnkačka.

Třetí rok jsem našel na internetu výběr vysokofrekvenčních pískátek, která musí těmto šelmičkám určitě zakroutit ušima. To nejdražší vydávalo zvuk pekelný, ani spát se nedalo.

Po třech dnech náhle zmlklo. Došly baterky, napadlo mě. Jaké bylo ale překvapení, když jsem našel krabičku rozmontovanou. Civěl na mě z ní malý reproduktorek, baterie a dva drátky. Červený a modrý. Oba překousnuté. Kuny se prostě nezaobíraly otázkou, jestli přestřihnout modrý drátek, nebo červený, jak to vidíme v akčních filmech. Od té doby u mě stouply v ceně.

Totální příměří jsme uzavřeli čtvrtý rok, když jsem po obzvlášť hlasitém dovádění vystoupal na půdu. Na pozednici seděla dvě roztomilá kuňátka. Koukala na mě a zvědavě natahovala čumáčky. Od té doby se snažím jejich přítomnost tolerovat. Jsou to koneckonců domácí mazlíčci.


ANTONÍN PELÍŠEK
Novinář a publicista. V médiích pracuje od roku 1990, působil například v MF Dnes, v deníku Prostor, v Lidové demokracii a týdeníku Sedmička. Je autorem několika románů (například Pavilon N nebo Rybí oko), píše i povídky.

Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.

Spustit audio