Fejetony6. prosince  2017 v 07:40  

Nejzáludnější dětské otázky

Ilustrační foto - Foto: Fotobanka Pixabay

Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Pixabay

Myslím, že každý, kdo prošel rodičovstvím, má v zásobě řadu nezapomenutelných historek a průpovídek svých potomků.

Vzpomínám si například na údobí tázací, kdy jsem byla denně bombardována otázkami typu: Přepral by Ježíšek Supermana? Čím si topí vodníci pod vodou v zimě? Musí si čerti čistit uši? Nosily prehistorické ženy spodní kalhotky? Z čeho roste to černé za nehty? Když lidi umřou, to už nejdou opravit?  

Jak jsem ale zjistila nedávno, moje muka byla ještě nic proti tomu, co zažíval tatínek zhruba čtyř až pětiletého chlapečka v trolejbusu. Jeho odpovědi totiž napjatě sledoval celý hrozen lidí okolo. 

„Tati, a to tenkrát nebyly vůbec žádný telefony, ani ty bez obrázků?“ vyptával se zvídavý chlapeček. 

„Ne, nebyly...“ odpinkl tatínek ledabylou odpověď. 

„A jak se lidi domlouvali?“ nedal si synek pokoj. 

„Posílali si dopisy.“ 

„Ale jak, když nebyly telefony?“ 

„Napsali dopis na papír, dali ho do obálky a odnesli na poštu,“ domníval se tatínek, že podal uspokojivé vysvětlení. 

„No, a na poště si to pak přečetli a zatelefonovali to třeba tomu pánovi nebo paní?“ rozvíjel svou teorii malý zvědavec. 

„Ne, tam se ty dopisy roztřídí podle adresy a pošlou je do různých měst. Autem, vlakem nebo letadlem...“ začínal se potit tatínek. 

„No a kdo jim ty dopisy pak přečet?“ 

„Oni sami, pošťáci jim je donesli až domů,“ snažil se tatínek ukončit debatu. 

„Tak to si mohli ty dopisy posílat počítačem, to by bylo lehčí, ne?“ nedalo se odbýt zvídavé dítě. 

„Tenkrát ještě počítače nebyly...“ tatínek byl už viditelně v koncích. Popadl synka za ruku a táhl ho k výstupu. 

Ale ještě než zaklaply dveře, slyšeli jsme klučíkův tenký hlásek, jak mučí tatínka další otázkou: „A to byli tenkrát všichni tak chudý?“  


HANA HOSNEDLOVÁ
Českobudějovická novinářka a spisovatelka. Je autorkou více než desítky knih. Hodně a ráda cestuje po celém světě a o svých cestách napsala řadu reportáží. Je také dlouholetou trampkou. 

Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.
 

Pořad: Rozhlasový sloupek  |  Stanice: České Budějovice
Čas vysílání: pondělí-pátek 07:40  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 9. prosince  2017 v 14:20     Audio  rubrika: Fejetony

    Eva Kadlčáková: O životě a smrti

    „To je jednoznačně karmický,“ prohlásila Naty, „to si neseš z minulýho života. Tam jsi nejspíš opustila ty jeho, tak on ti to teď prostě vrátil.“ Koukala jsem na ni jako puk. „Já bych spíš myslela,“ namítám, „že jsem...

     
  • 2. prosince  2017 v 14:20     Audio  rubrika: Fejetony

    Eva Kadlčáková: O kolečko víc

    „Víš, co? Ježíšek už ti nic takovýho nepřinese. Ježíšek se na tebe vyprdne!“ hřímala jsem v neděli odpoledne na svou matku.

     
  • 29. listopadu  2017 v 07:40     Audio  rubrika: Fejetony

    Jan Flaška: Nejsmutnější povolání

    Jsou povolání veselá a méně veselá. Nechci mluvit o extrémech typu porodník versus hrobník. Existuje jedna mnohem subtilnější kategorie, která je smutná tak nějak z principu.

     
Jihočeský kraj
  Stav vozovky: nebezpečí námrazy, Majdalena
  Od 11.12.2017 08:05 do 10:10; na silnici 1398 v obci Osek okres Strakonice; nehoda; DN se zraněním, na místo PČR + ZZS
  Od 11.12.2017 07:45 do 08:45; na silnici 143 u obce Chroboly okres Prachatice; nehoda; OA do stromu, na místo ZZS + PČR

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace