V Budějovicích řádí asi nějaký maniak! Zřejmě usiluje o titul Hlavní město semaforů

Tato technická novinka sloužila především poslancům spěchajícím do práce. Zatímco v době předsemaforové se poslanci kvůli houstnoucí dopravě kumulovali na chodníku u nebezpečného přechodu, nový paňák s lampami jim umožnil být včas v lavicích. Světla měnil řádně vyškolený městský zaměstnanec. Ručně.

Tolik krátký náhled do historie semaforů. Nevím, kolik má Londýn semaforů nyní. Ale v přepočtu na obyvatele nalezne zdatného soupeře na jihu Čech. V Budějovicích se totiž někdo zcela evidentně zbláznil a rozhodl se udělat z jihočeské metropole kandidáta na titul Hlavní město semaforů.

Během patnácti let se ve městě rozrostla dopravní světla jak barevné muchomůrky po dešti. Zejména městský okruh nabízí zážitkovou jízdu. Každý nově vybudovaný super, hyper a mega market zde dostává do vínku svůj privátní semafor a svou soukromou křižovatku.

O zelené vlně se budějovickým motoristům může jen zdát. Některé exempláře dopravních světel byly do země zapíchnuty v zatáčce - jako ten u obchodní škatule Sconto nebo ten u Tesca. Další jsou na sobě namačkané jak sardinky, třeba ty u Koh-i-nooru.

Máte pocit, že hůř už být nemůže? Mýlíte se. Zatímco vloni vyrostly nové kousky u nádraží a výstaviště, nyní se hovoří o dalším semaforu na křižovatce Mánesovy a Dukelské nebo o pěkném semaforovém ráji u Globusu.

Popravdě, netuším, kdo má tuhle úrodičku semaforů v Budějovicích na svědomí. Asi nějaký maniak.

Každopádně bych mu doporučil poučný pohled do historie. Vrátím se k onomu prvnímu semaforu světa z roku 1868. Revoluční zařízení z viktoriánské doby stálo na svém místě pouze jediný rok. Pak explodovala jedna lampa a obsluhující městský zaměstnanec přišel o život. Nepřál bych zodpovědnému budějovickému úředníkovi podobně krutý konec. I když…