Akademický malíř Roman Kubička zúročil výtvarné vzdělání v terapeutické práci
„Někdy v roce 1990 jsem šel po Písku a potkal ředitele jedné banky. Zastavil mě a říká: Pane Kubička, hrozně se vám omlouvám, že jsme vám před několika lety nedali ten devizový příslib,“ vzpomíná akademický malíř Roman Kubička jednu příhodu, která ilustruje absurditu normalizačních let.
„Nepletete si to, zeptal jsem se, já jsem nikam do ciziny jet nechtěl. Ne, ne, odpověděl, vy jste žádal o čtyřicet dolarů na předplatné odborného časopisu z ciziny. My jsme ale na to neměli kolonku, tak jsme vaši žádost museli zamítnout,“ vypráví.
Roman Kubička se narodil v roce 1948 ve Volyni, ale pochází ze starého selského rodu z nedalekých Nišovic. Rodový statek ovšem musel v padesátých letech s rodiči opustit. Tatínek, označený za kulaka, skončil v píseckém vězení; maminka s malým Romanem byla internována ve východočeském Květinově.
Když na začátku šedesátých let komunistický režim zmírnil tlak, odešla rodina do Písku. Tatínek jako politicky nepohodlný neměl nárok na důchod a tak do vysokého věku pracoval.
Různé profese vyzkoušel i Roman Kubička, než se mu v polovině sedmdesátých let podařilo dostat se na vysněnou Akademii výtvarných umění v Praze. Studium zakončil v roce 1981 a výtvarné vzdělání pak zúročil v terapeutické práci. Té se věnoval jak v dětské psychiatrické léčebně v Opařanech, tak na psychiatrickém oddělení českobudějovické nemocnice.
Mimoto roku 1986 začal přednášet Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a na tamní katedře výtvarné výchovy působí jako externista i dnes.
Povídání Romana Kubičky si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
