František Vávra běhal už jako malý kluk - dědovi pro pivo

17. září 2016

„Co si pamatuju, když jsem byl hodně malej, tak mě děda posílal pro pivo do hospody. To jsem utíkal celou cestu tam i s džbánkem a pak jsem zpátky ucucával pěnu. Já byl prostě živej kluk,“ vzpomíná na své běžecké začátky František Vávra z Červeného Újezdce nedaleko Lišova.

Jestli to bylo tím, že po velké fyzické námaze dopřál tělu de facto iontový nápoj, jak by dnes řekli odborníci na výživu, to nevím, ale každopádně na rozdíl od dalších kluků, kteří také upíjeli ze džbánů, to dotáhl až k přezdívce „Jihočeský Zátopek“.

Od mlada sportovně nadaný kluk, který doma pracoval na statku, po večerech trénoval. Sám, po celodenní dřině, když se setmělo, běžel devět kilometrů do Lišova a zpět.

Jak říká, na závody si troufl až na prahu dospělosti. „To už mi bylo devatenáct let, když jsem se prvně přihlásil na závody. Jenže já jsem tenkrát běžel jako oficiálně nepřihlášený. Takže jsem byl druhý a z cíle odešel a nikdo o mně nic nevěděl,“ směje se dnes.

K regulérnímu běžectví se dostal až na vojně. V pětadvaceti letech, v roce 1953, skončil jako osmý na mistrovství republiky v přespolním běhu. Před ním byli jen profesionálové. Tisk tenkrát psal o velkém překvapení. „Vávra překonal jihočeské rekordy na 5 000 a 10 000 metrů.“ „Vávra vítězem ve Včelné na 4 km.“ „Nejúspěšnější byl Vávra ze Slavoje.“ - to jsou další titulky z dobového tisku.

Celé sportovní vyprávění si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.

autor: Filip Černý
Spustit audio