Karel Příhoda je keramik renesančního rozletu

Bylo nedlouho po válce a čerstvý absolvent měšťanky v českobudějovické Rudolfovské ulici rozvažoval, co dál. „Tatínek mě nakonec odvedl do Hrdějovic, do hrnčírny a tam jsem poznal, že to je to, co bych chtěl v životě dělat,“ říká o osudovém okamžiku svého života.

V Hrdějovicích se vyučil hrnčířem a z učení zamířil na keramickou školu do Bechyně. Tu absolvoval v letech 1951–1955, ozkoušel si potom různé profese, související se zpracováním jílů a hlíny, dlouho také pracoval v proslulé smaltovně Sfinx.

Nakonec se ale vrátil do hrdějovické keramičky, nejdříve jako výtvarník, později se stal jejím šéfem. „Keramický průmysl byl na jihu Čech minimální, ale mě se nechtělo někam na sever nebo západ Čech, do porcelánky ve Varech a podobně,“ říká muž, který v tandemu s dalším keramikem, Antonínem Škodou, vytvořil z dílničky v malé obci nedaleko krajského města ve své době věhlasný a prosperující podnik. Vydržel v něm neuvěřitelných 33 let, ale těsně před listopadem 1989 se rozhodl z něj odejít na volnou nohu.

Ve vlastním ateliéru pak tvořil až do roku 2002, než přišly ničivé povodně, které mu dílnu zpustošily. Nicméně všechno zlé je pro něco dobré; pro Karla Příhodu velká voda znamenala nový impuls a nyní se věnuje malbě, kresbě, psaní prózy i poezie. „Úsměvy v slzách“ je název sbírky veršů, která mu vyšla v Českých Budějovicích v roce 2010.

Portrét Karla Příhody, který mimochodem zanedlouho oslaví 85. narozeniny, přineseme v sobotu v cyklu Jihočeši.