Lidé nechápali, proč odchází z Prahy do Jindřichova Hradce. Jiřího Langera tu ale čekal aktivnější život
Jiří Langer, který se narodil v roce 1947, si v životě vyzkoušel nejednu profesi. Když o tom vypráví, většinou vždycky skončí větou: „Bylo to fajn a rád na to vzpomínám.“
Ať už byl rekvizitářem a později vedoucím výpravy v někdejší Československé televizi, pracoval pro dnes už zaniklou politickou stranu nebo organizoval kulturní akce pro Prahu 2000, vždycky a všude si dokázal najít dobré kolegy a přátele.
Ostatně, když se v roce 2001 vrátil se ženou Sabinou do Jindřichova Hradce do domu, kde míval jeho dědeček koloniál, fungovala jejich Galerie Inspirace tak trochu jako informační centrum. Potřebujete na někoho kontakt? Doslechli jste se o zajímavé akci a chcete znát podrobnosti? V Langerově domě to určitě budou vědět!
Jeden z nejhezčích a nejstarších hradeckých domů na náměstí Míru, zdobený vzácnými sgrafity, byl zřejmě jedním z důvodů, proč se Langerovi do Hradce přestěhovali. „Když skončila moje práce pro Prahu 2000, rozhodovali jsme se co dál,“ vzpomíná Jiří Langer. „Hradec nás lákal, jeho okolí jsme měli vždycky rádi a navíc se v našem domě uvolnil byt. Pražští přátelé nám to rozmlouvali a vůbec nechápali, proč chceme žít na malém městě. Přece ještě nejste tak staří, říkali nám. Mysleli, že už se chystáme na důchod!“
Místo odpočinku tu na Langerovy čekal ještě aktivnější život než v Praze. Založili a provozovali v rodovém domě galerii, vydali pět úspěšných regionálních knih o starém Hradci, ujali se správy zámeckého mlýna a jeho výstavního programu, organizovali hudební a divadelní akce a začali pracovat s místním ochotnickým divadelním spolkem Jablonský.
Když se někdy Jiřímu Langerovi přece jen zasteskne po rodné Praze, zajede do divadla nebo na výstavu, ale na velkou nostalgii nemá čas ani povahu. Doma už je dnes definitivně v Hradci, kde má spoustu přátel.
„Lidé někdy potřebují, aby je někdo trochu postrčil, ale pak se rádi přidají. Někdy slyším i taková velká slova, že tady všemi těmi kulturními aktivitami budujeme občanskou společnost. Já bych to takhle vzletně nikdy neřekl – ale nakonec, jestli to tak někdo vnímá, proč ne,“ uzavírá.
Vyprávění galeristy a divadelníka Jiřího Langera si poslechněte v pořadu Jihočeši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka