Na jih Čech přišel kvůli řasám, ale Třeboň ho zpočátku moc nenadchla

„Koncentrace fakulty a mnoha biologických ústavů Akademie věd ČR v jižních Čechách dělá z tohoto regionu místo s největším počtem odborníků na řasy a sinice v republice a nejspíš i na východ od Rýna,“ píše se zde.

To, co vypadá na první pohled jako bizarnost a kuriozita, může být i praktickou výhodou. Vždyť v dnešní době, která je posedlá různými výživovými doplňky jako sušená jednobuněčná řasa chlorella a která má zálibu v orientálních pokrmech z mořských řas, nejsou „řasaři“ podivínskými vědci, ale vlastně důležitými odborníky.

Doyenem mezi jihočeskými algology či fykology, jak se odborníci na řasy správně nazývají, je profesor Jiří Komárek. Rodák z jižní Moravy zakotvil v roce 1961 v Třeboni, kde tehdy fungovala Laboratoř experimentální algologie.

„Mně se sem nechtělo a ani Třeboň mě ze začátku nijak zvlášť nenadchla,“ vzpomíná s odstupem více než půlstoletí. „Ale později jsem si zvykl a teď už jsem Třeboňák,“ směje se vědec, kterého vášeň pro řasy a sinice zavedla za výzkumy do různých koutů naší planety, včetně Antarktidy.

„Můj soukromý názor je, že jedovatost sinic při troše opatrnosti není až tak závažná,“ říká profesor Komárek, když se rozhovor stočí k hojně diskutovaným úkazům, jako jsou porosty takzvaného vodního květu na koupalištích či alergie na různé venkovní porosty sinic.

„Samozřejmě, toxicita se může objevit,“ dodává. „Ale přinejmenším u nás v Čechách máme víc otrav z hub než ze sinic,“ uzavírá muž, který letos mimo jiné uzavřel práci na dvouletém grantu s úžasným názvem Genetická, fenotypová a ekologická revize vodohospodářsky významné cyanobakteriální čeledě Oscillatoriaceae.

Vyprávění profesora Jiřího Komárka o jeho životě a vědě si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.