Na kávě s entomologem Františkem Weydou
„Původně jsme se měli stěhovat do Ostravy, pak ještě do jiných měst, ale z toho všeho sešlo a nakonec jsme šli do Českých Budějovic,“ říká František Weyda, když vzpomíná na okolnosti svého příchodu na jih Čech.
Psal se rok 1980 a z Prahy se do venkovských oblastí přesouvala celá řada vědeckých pracovišť Akademie věd, včetně Entomologického ústavu, kde František Weyda působil. „Byli jsme tenkrát parta mladých lidí a řekli jsme si, že když už tu holt jsme, tak budeme makat a vybudujeme tu něco zajímavého,“ popisuje tehdejší atmosféru.
Od té doby uplynulo bezmála pětatřicet let a já nyní sedím s Františkem Weydou v jeho bytě na dohled od budějovického univerzitního kampusu, jehož součástí je i komplex budov Akademie věd. Na stole v jídelně voní káva, hned vedle ale stojí obří skleněná láhev s vodou. „V ní si už rok chovám potápníka,“ vysvětluje. „Nejvíc mu chutná šunka,“ odpovídá na můj dotaz, čím se takový brouk živí.
Vystavět přírodovědná vědecká pracoviště v Budějovicích tak říkajíc na zelené louce se ukázalo jako šťastný tah. „Samozřejmě, byli jsme určitou výkladní skříní české vědy, takže jsme tu měli od počátku třeba skvělé přístrojové vybavení,“ vzpomíná František Weyda na podporu, které se Ústavu dostalo hned na začátku. Vědečtí pracovníci také mohli na tehdejší dobu v nebývalém množství jezdit na zahraniční stáže.
Díky Temelínu neztratili kontakt se světovou vědou
„Část našich výzkumů závisela na spolupráci s jedním pracovištěm Mezinárodní atomové agentury ve Vídni,“ připomíná vědec mezinárodní projekt ozařování larev mouchy tse-tse rentgenem. „A stát s Agenturou potřeboval být zadobře kvůli stavbě Temelína, takže jsme mohli jezdit na Západ o trochu víc, než jiní kolegové,“ osvětluje paradoxy normalizační politiky. Díky tomu ale budějovičtí entomologové nikdy neztratili kontakt se světovou vědou.
Zkušenosti, které František Weyda načerpal, pak zúročil hlavně v 90. letech, kdy získal ve světě různá ocenění, hlavně za průkopnickou práci v oblasti vědecké mikroskopické fotografie. „Mojí specialitou bylo využívání technických zařízení k jiným účelům, než ke kterým byla původně určená,“ usmívá se muž, který jako jeden z prvních lidí použil k fotografování hmyzu stolní scaner namísto fotoaparátu.
Nyní je František Weyda v penzi, ale entomologii se věnuje stále. Přednáší na částečný úvazek na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity, vystavuje fotografie hmyzu, je členem Americké mikroskopické společnosti i redakční rady Moderního včelaře, ale hlavně neúnavně propaguje vědu mezi českou mládeží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
