Nejraději se vracím domů, říká malířka Ivana Kotýnková

13. srpen 2016

Je to několik let, co jsem pravidelně cestou z práce chodil kolem výkladní skříně jedné galerie v centru Českých Budějovic. Pokaždé jsem do ní letmo nahlédl, jestli nepřibylo nějaké umělecké dílo, které by mě zaujalo.

Popravdě řečeno, hlavně si z té doby pamatuju pro mne nevzhledné keramické sošky jakýchsi kříženců mezi trpaslíky a houbami; dodnes mi je záhadou, kdo si je mohl koupit. Ale také jsem si vtiskl do paměti olejomalby luk, plné kvetoucích vlčích máků či pampelišek. Šlo o obrazy, které mě donutily na okamžik se zastavit, protože z nich sálala pohoda, jakou můžete zažít, jen když se na chvíli natáhnete na prosluněném pažitu, daleko od města a jeho starostí.

Časem jsem mou pěší trasu změnil, výklad jsem přestal míjet a na díla pozapomněl. Znovu jsem si je vybavil, až když jsem zavítal do ateliéru malířky Ivany Kotýnkové. Byly to totiž její obrazy, které mě tenkrát oslovily.

Ivana Kotýnková se narodila v roce 1958 v Českých Budějovicích. Většinu života ale prožila v Praze, kde má také dodnes svůj ateliér, konkrétně ve Strašnicích v ulici Na Olšinách. Jde o poměrně rušnou komunikaci; semafory, čtyři jízdní pruhy, tramvaje – to vše připomíná všechno možné, jen ne vlhkomilná křoviska.

Když však vejdete do ateliéru, název ulice jakoby znovu dostane svůj smysl. Hluk velkoměsta je najednou tišší, plátna s obrazy jihočeských rybníků nebo krajiny z francouzské Provence působí klidně a snadno podlehnete dojmu, že teď jste skutečně na olšinách.

„Moje témata jsou přírodní,“ říká o své tvorbě malířka. „Vystavovala jsem v Japonsku, Americe, Mexiku, Dánsku a dokonce i v Grónsku. Ale nejraději se vracím do rodného kraje, do jižních Čech. Tam vždycky sednu na kolo a objíždím rybníky, se skicákem v batůžku na zádech. A kde se mi líbí, tam se na chvíli zastavím, vtisknu si obraz krajiny do hlavy a doma v ateliéru ho zpracuju,“ popisuje umělkyně vznik mnoha svých obrazů.

Ivana Kotýnková: Fialové nebe

Oblíbila si také Francii. „V Paříži je fajn atmosféra, provensálská krajina má zas zvláštní světlo, takové u nás nezažijete. Já strašně ráda vycestuju, ale ještě raději se vracím domů. Je pravda, že všude dobře, ale doma nejlíp,“ uzavírá.

autor: Filip Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.