Projekty splavnění jsou nepotřebné a přežité vize, říká hydrobiolog Jaroslav Vrba

1. červenec 2017

„Teď jste mi položil otázku za milion,“ povzdechne si hydrobiolog Jaroslav Vrba, když se ho zeptám na letošní abnormálně suchý červen. Vždyť některými řekami protéká snad jen čtvrtinové množství obvyklého objemu vody.

Zajímá mě, jestli se máme připravit na to, že nám čerpadla ve studnách budou vrčet naprázdno stále častěji, nebo jestli prostě jen procházíme obdobím, jaká se v běhu let cyklicky vracejí a s nimiž se v minulosti museli vyrovnávat i naši předkové, kteří neměli o globálním oteplování ani potuchy.

„Je pravda, že se i v relativně nedávné minulosti vyskytly roky, kdy bylo srážek velice málo. Na druhou stranu jsme v posledních několika letech prožili sérii velice teplých zim a je veliký rozdíl, jestli přes zimu prší, nebo padá sníh. Dešťová voda rychle odteče, kdežto sníh zmrzne a posléze během jara pomalu odtává a zavlažuje krajinu,“ říká Jaroslav Vrba.

Ten je profesorem Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a pracovníkem Hydrobiologického ústavu Akademie věd. K oboru se dostal trochu oklikou přes amatérskou entomologii. K zájmu o přírodu ho přivedl i dědeček, kterého sice nestihl poznat osobně, ale jehož knihovna a archiv byla tím nejcennějším dědictvím - studnicí poznání.

Bojuje proti narovnávání vodních toků, bagrování a dláždění

Českobudějovický rodák se nebrání tomu, aby byl nazýván ekologem. Pamatuje ostatně počátky hnutí Brontosaurus, které představovalo už v komunistickém Československu autentický projev toho, čemu dnes říkáme občanská společnost.

Jeho srdeční záležitostí jsou šumavská jezera, a není tedy divu, že hodnotí pozitivně letošní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, jemuž se také někdy neformálně říká zákon o Šumavě. Vždy bojoval proti narovnávání vodních toků nebo bagrování a dláždění jejich koryt.

Kroutí hlavou nad projekty typu splavnění Vltavy nebo kanálu Dunaj - Odra - Labe. „Jsou to přežité vize z doby, kdy neexistovala dálniční síť a síť železniční byla v plenkách. Prosazují je jen ti, kteří na těchto nepotřebných stavbách chtějí vydělat, a potom také ti, které vede touha dokázat sobě i ostatním, že to jde,“ komentuje.

A co tedy udělat pro to, abychom zastavili odvodňování naší krajiny? Profesor Vrba se připojuje k těm, kteří varují před zemědělstvím odtrženým od reálných potřeb země a pokřiveným systémem finančních dotací. „Největším problémem je špatné hospodaření s půdou. Dokud bude všude jen řepka a kukuřice, bude se situace dál zhoršovat,“ varuje hydrobiolog, který zároveň odmítá laciné svalování viny na Brusel s tím, že o dotacích pro naše zemědělství si rozhodujeme my sami.

Rozhovor s profesorem Jaroslavem Vrbou si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši.

autor: Radim Bártů
Spustit audio