Psychiatr a sexuolog Slavoj Brichcín

Na gymnáziu v Domažlicích byl Slavoj Brichcín premiantem, který by si za normálních okolností mohl vybrat vysokou školu podle chuti. Jenže se psal rok 1952 a všude se uplatňovala především politická hlediska. Dělnickým kádrům se nezdálo, že by pro nadaného studenta byla vhodná literární věda (jak si to sám přál), a poslali ho studovat medicínu. Mimoděk mu tak vybrali profesi, ve které se výborně uplatnil.

„K psychiatrii mě vlastně nasměroval můj bratr, který už tehdy studoval psychologii. Zařídil mi také stáž na klinice, kde jsem se ještě mohl setkat s jedním ze zakladatelů naší psychiatrie profesorem Myslivečkem,“ vzpomíná MUDr. Brichcín. „Lákala mě sice spíš neurologie, ale nakonec jsem po studiích přece jen nastoupil na umístěnku do dobřanské psychiatrické léčebny. Tam jsem měl štěstí na výborné kolegy, od kterých jsem se toho hodně naučil,“ dodává.

V roce 1961 přešel Slavoj Brichcín do Českých Budějovic a začal pracovat na oddělení vynikajícího psychiatra MUDr. Klena. V 60. letech tu mohl začít s tehdy průkopnickou psychoterapeutickou prací, kdy systémem „náhradní rodiny“ pomáhal pacientům v rozvíjení komunikace s jejich nejbližšími. „Velmi jednoduchým způsobem se nám dařilo vracet chronicky nemocné do života a to nám samozřejmě dělalo radost. Když pak vznikala v Českých Budějovicích sexuologická ambulance, nebylo pro mě snadné rozhodování, čemu se v budoucnu věnovat víc – jestli psychiatrii, nebo sexuologii,“ vzpomíná.

Za pětadvacet let svého jihočeského působení vyšetřil doktor Brichcín nejen v krajském městě, ale i ve Stodu, v Prachaticích nebo v Českém Krumlově stovky pacientů. Předem se smířil s tím, že kvůli své víře nemůže počítat s žádným velkým kariérním postupem: „Ta hrstka lidí, kteří se otevřeně projevovali jako křesťané, byla bedlivě sledována. O to víc mě překvapilo, když mi jednoho dne z ničeho nic zatelefonovali z bohnické léčebny a nabídli mi místo primáře sexuologického oddělení.“

Slavoj Brichcín se na svém pražském působišti věnoval hlavně práci se sexuálními delikventy. Dbal nejen na odbornou stránku léčby, ale zajímal ho i jejich lidský osud: jestli mají zaměstnání, jak se s jejich problémem vyrovnává rodina a podobně. „Je dokázáno, že komplexní přístup k delikventům se vyplatí. A léčba znamená podstatně snížené riziko recidivy,“ říká.

MUDr. Slavoj Brichcín bude v rozhlasovém cyklu Jihočeši vyprávět o svém životě, především o letech strávených v Českých Budějovicích, ale také o tom, jak se ve svém náročném povolání brání syndromu vyhoření.

„Považuji za velké štěstí, že jsem se mohl v životě věnovat právě téhle práci. Kontakt s pacienty mě obohacuje, i když je samozřejmě někdy náročný a únavný. Ale věřící člověk má v tomhle velkou výhodu: stále počítá s existencí Někoho, kdo mu pomáhá,“ říká lékař.

Poslechněte si celé vyprávění tak, jak jej zaznamenala redaktorka Hana Soukupová.