"KRAJANÉ" - reportážní cesty redaktorů ČRo ČB

Od roku 1998 začali redaktoři Českého rozhlasu České Budějovice Hana Soukupová, Aleš Vrzák a Libor Soukupspolu s českobudějovickou fotografkou Danou Vitáskovou uskutečňovat projekt jehož smyslem je zobrazovat a dokumentovat pomocí zvuku i fotografie současný život českých krajanských komunit, tak, jak v různých evropských zemích dnes existuje. Prohlédněte si fotogalerii. Stahněte si zvukové ukázkyve formátu mp3. 

Tento příspěvěk obsahuje podcast

Stáhněte si zvukové přílohy příspěvku
Import do programu iTunes je dostupný zde.

Informace o formátu a službě podcast naleznete zde.  

FOTOGALERIE

Krajané

Autor: 

Fotogalerie obsahuje:
18 obrázků

Jde o první a jediný takový projekt v Českém rozhlase. S využitím grantu generálního ředitele ČRo se o to prozatím pokoušeli v českých vesnicích rumunského Banátu a v Chorvatsku v oblasti, které se říká západní Slavonie v okolí lázeňského města Daruvaru. Z cest, které se uskutečnily v roce 1998 a 2000, vznikly uzavřené programové cykly rozhlasových pořadů (oceněno mimo jiné na Prix Bohemia 99 hlavní cenou) a putovní výstava fotografií (představena též např. v Senátu ČR ve spolupráci se "Stálou komisí Senátu pro krajany žijící v zahraničí").

ČESKÉ VESNICE V RUMUNSKÉM BANÁTU (JARO 1998)

Banátské ženy
Autor:   Dana Vitásková  

Tříčlenný redakční tým Českého rozhlasu České Budějovice navštívil na přelomu května a června roku l998 oblast jihozápadního Rumunska zvanou Banát, aby zde dokumentoval život našich krajanů. První čeští osadníci přišli do tohoto kraje v 1. 1/3 19. století přilákáni císařskými sliby volné půdy, nízkých daní, osvobození od vojny a dalšími výhodami. Ačkoli realita byla zcela jiná, česká komunita zde v tvrdých životních podmínkách uprostřed divoké přírody neprostupných Almášských hor a cizího jazykového prostředí přežila, krajané si zachovali svůj jazyk, zvyky i tradiční způsob hospodaření. Na kamenitých polích dodnes vidíte koně, pluh a ženy s motykami, v kuchyni s udusanou hliněnou podlahou se v peci peče chleba z vlastnoručně vypěstovaného obilí, ráno tu znějí zvonce dobytka vyháněného na pastvu a odpoledne vedou děti koně k pramenu, vzácnému a jedinému zdroji pitné vody. V údolí potoka melou kukuřici mlýnky, podobné domkům z pohádek. Ve tvářích zdejších lidí se odráží nelehký život naplněný prací, starostmi, ale i vzácnými chvílemi svátečních dnů s bohoslužbou a modlitbou. Pro naši cestu jsme zvolili tři vesnice: tradiční čistě zemědělské Rovensko, kovozemědělský Gerník a Eibenthal, který je díky blízkému černouhelnému dolu vesnicí čistě havířskou a bývá považován za vůbec nejbohatší mezi českými vesnicemi v Banátu.

Eibenthal (Tisové údolí):

Jediná čistě havířská osada mezi českými vesnicemi v Rumunsku má dnes cca 420 obyvatel (údaj z roku 1998), z toho minimálně 80% tvoří Češi, 10% manželství smíšená a 10% Rumuni a Srbové, kteří sem přišli za prací. V nedalekém dole Baia Noua nachází obživu téměř celá vesnice a je na něm zcela závislá, protože nejbližší možnost jiného výdělku není blíže než 40 km. Ačkoli je černouhelný důl zastaralý a pracovní podmínky jsou tu velmi špatné, umožňuje tato nebezpečná práce zdejším lidem život v relativním blahobytu. Vybavení domácností je tu na dobré úrovni, i když - stejně jako v ostatních českých vesnicích v Banátu - chybí vodovod, kanalizace, a tady dokonce i telefon. Zemědělská práce tu ztratila význam a drobná políčka už slouží jen k přilepšení, nejsou však základním zdrojem obživy. Čeština je zejména u mladých lidí a dětí už dosti špatná, promíchaná se slovy rumunskými a srbskými. Poměrně málo Čechů odtud odchází do staré vlasti, což je dáno zejména možností pracovního uplatnění přímo v místě.

Gerník:

Gerník je největší a nejpočetnější česká vesnice v Banátu a jako jediná má status obce. Dnes tu žije 650 obyvatel (údaj z roku 1998), téměř výhradně Čechů. Na počátku 90. let 20. století jich však bylo o třetinu více. Mnozí odtud odešli do České republiky, protože pracovních příležitostí stále ubývá. Až do konce 60. let minulého století, kdy byly v okolí otevřeny rudné doly, se vesnice živila pouze zemědělstvím. Dnes pracují v těchto dolech zejména muži, kteří se po návratu ze směn věnují ještě práci na poli. Někteří obyvatelé se dodnes zabývají výlučně zemědělstvím, ale poměrně neúrodná pole neposkytují valnou obživu. Velmi mnoho lidí odešlo z Gerníku do České republiky, zejména do západních Čech. Je zvykem, že často odchází celá několikagenerační rodina. Mezi pečlivě udržovanými domy tak stojí v Gerníku i chátrající opuštěné ruiny.

Rovensko:

Rovensko
Autor:   Dana Vitásková  

Rovensko je nejvýše položená osada celé banátské oblasti (700 m n. m.). Žije tu 200 obyvatel (údaj z roku 1998). Kouzlo tohoto místa, které uchvátilo nejednoho návštěvníka z Čech, spočívá v nádherném výhledu do liduprázdné hornaté krajiny i v laskavém a pohostinném chování zdejších lidí. Více než jiné české vesnice této oblasti připomíná Rovensko krásně udržovaný lidový skanzen. Je to vesnice čistě zemědělská, kde se na strmých polích hospodaří tradičním způsobem, neboť tu nelze použít žádnou moderní techniku. Tvrdá práce v extrémních podmínkách poskytuje zdejším lidem obživu, nikoli však blahobyt. Rovensko je natolik vzdáleno od jakýchkoli pracovních příležitostí, že tu lidem nic jiného než polní práce nezbývá. Životní podmínky jsou velmi těžké: voda se musí nosit od pramene, elektrický proud sem byl zaveden teprve v roce l994 (do té doby byl v provozu pouze 4 hodiny denně naftový agregát) , kanalizace pochopitelně neexistuje. Také z Rovenska odcházejí mladí lidé do Čech, i když úbytek obyvatel není tak prudký jako např. v Gerníku.

ČEŠI V CHORVATSKU (PODZIM 2000)

Málokdo z Čechů směřujících do Chorvatska se vypraví jinam než na pobřeží Jadranu. Město Daruvar, ležící v západní Slavonii nedaleko maďarských hranic, rozhodně nepatří k běžným turistickým cílům. Přesto jde o město zcela unikátní a pro nás Čechy mimořádně zajímavé. Česky se tu totiž díky zhruba 22% české menšině běžně všude domluvíte. Navíc tu můžete navštívit českou školu, napít se staročeského piva a přečíst si zdejší český časopis. Právě do oblasti Daruvaru zamířil na sklonku roku 2000 tříčlenný redakční tým Českého rozhlasu České Budějovice spolu s fotografkou Danou Vitáskovou. V rámci projektu dokumentace života českých krajanů v zahraničí to byla druhá cesta (v roce 1998 jsme navštívili rumunský Banát), připravili rozhlasový cyklus pořadů ze tří tamních českých vesnic a také sérii výstav fotografií, které představily život rumunských Čechů na řadě míst republiky). Podobné cíle měla i cesta za krajany do Chorvatska. První Češi přišli na Daruvarsko už v polovině 18. století a systematické stěhování trvalo více než 150 let. Počátky české komunity souvisí s vytvořením tzv. nové Slavonské (vojenské) hranice podél Sávy a Dunaje. Důvody k odchodu z domoviny byly podobné jako u Čechů, kteří odcházeli ve stejné době do Banátu na území dnešního Rumunska - volná a dostupná půda, příslib různých úlev včetně osvobození od vojenské povinnosti. Dnešní čeští obyvatelé - příslušníci rozvětvené české krajanské menšiny na Daruvarsku - jsou vesměs potomci drobných zemědělců, kteří získali v západní Slavonii zanedbané pozemky a znovu je zúrodnili.

Daruvar:

Chorvatská žena
Autor:   Dana Vitásková  

Střediskem Čechů v Chorvatsku se stalo město Daruvar. Je to malebné lázeňské město, které má díky teplým léčivým pramenům dávnou historii. Z dostupných zdrojů vyplývá, že již v dobách římských byl tento přírodní unikát hojně využíván - dnešní lázně jsou postaveny na antických základech. První Češi přicházejí do Daruvaru v 1. 1/2 19. století na pozvání hraběcí rodiny Jankovićů v souvislosti s udělením tržního práva. Daruvar tak získal statuz tržního města a řemeslníci z Čech, Maďarska a Německa práci. Již koncem 19. století však tvoří příslušníci těchto národností ve městě většinu (74%) z celkového počtu 2566 obyvatel. Jen pro zajímavost uveďme údaj z roku 1900, který vypovídá o tom, že na přelomu století žilo na území dnešního Chorvatska 31588 obyvatel hlásících se k české národnosti. V této době však také doznívá poslední přistěhovalecká vlna z Čech a počet krajanů se rok od roku snižuje. Dnes žije na území Chorvatska podle údajů z roku 1991 kolem 13.000 krajanů. V Daruvaru, který má nyní zhruba 10000 obyvatel, tvoří Češi přibližně 14,1%. Chloubou české menšiny v Daruvaru je Český dům, česká škola J. A. Komenského, školka Ferdy Mravence nebo knihovna Franty Buriana. V Daruvaru se vaří pivo s výmluvným názvem "Staročeško" (12° světlý ležák českého typu), sídlí zde redakce týdeníku "Jednota", místní rádio Daruvar dává prostor ve svém vysílání též programu pro krajany - vysílá se samozřejmě v češtině a pobočku zde má i Svaz Čechů v Republice Chorvatsku. Na ulicích uslyšíte češtinu téměř všude a pověst Čechů je zde díky pracovitosti a umu našich krajanů příkladná.

Češi v okolí Daruvaru:

Stařec s domácí pálenkou
Autor:   Dana Vitásková  

Z vesnic, které byly založeny českými kolonisty pod rakouskou vojenskou správou, zůstalo české obyvatelstvo jenom v Ivanově Sele, kterému se dodnes také říká Pémie (viz. Bohemie). České rodiny však žijí spolu s příslušníky dalších národností (Bosňané, Chorvaté, Srbové) i v dalších obcích v okolí Daruvaru. Největší zastoupení mají v Končenicích, v Brestově, česky se hovoří i v Holubňáku, Dolanech, Prekopakře nebo Dolních Střežanech. A tento výčet není zdaleka úplný. Na většině míst, kde Češi v Chorvatsku žijí, pracují i České besedy.

České Besedy:

Čechy vede na počátku 20. století zájem o kulturu a společenský život k ustavení tzv. Českých besed (v roce 1907 v Daruvaru a ve 20. letech téměř ve všech okolních obcích, kde česká menšina žije). Pěstují zde tanec, hudbu, divadlo, scházejí se při besedních oslavách, přehlídkách nebo tradičních dožínkách. Před druhou světovou válkou jich na území Chorvatska působilo více než 65, po válce, v souvislosti s reemigrací krajanů zpět do Čech, informuje o své činnosti 19 spolků. V novodobé historii došlo ke značnému oživení po tzv. Domovinské válce (1991). Poslední údaje hovoří o práci 24 českých spolků.