Chopinův valčík dotančila s holým zadkem

Na otáčivé hlediště jsem se dostala poprvé v osmi letech díky choreografovi Sergeji Škalikovovi a jeho taneční školičce,“ vzpomíná dnes dvacetiletá studentka. „Na moderní balet jsem ale začala chodit už v pěti letech.“

Nyní Jana tančí v muzikálu Divotvorný hrnec, i když svou profesí se už od tanečnice snaží posunout dál k činohernímu herectví, které studuje na Akademii múzických umění v Praze.

Nejkrásnější a nejhorší zážitky na prknech?

Janinou stále krásně živou vzpomínkou je Čajkovského balet Labutí jezero inscenovaný na českokrumlovském otáčivém hledišti. „Bylo nám devět let, a dělaly jsme jenom takové malé dvorní dámy. A pak po čtyřech letech už jsme tančily jako labutě se sborem,“ zalesknou se odrostlé balerince oči při vzpomínce na dětské role.

Naopak nejhorší zážitek připomene sál Domu kultury Metropol, kde Jana opět v nádherném kostýmu obklopena kolegyněmi z taneční školičky Sergeje Škalikova vplula na parket v rytmu Chopinova valčíku. „Jakmile jsem se postavila do pózy, ucítila jsem, že je zle, rozvázala se mi spodnička. Po několika sekundách skončila spodnička u kolen, sál burácel smíchy a já se zbytky důstojnosti dotančila s holým zadkem, uklonila se a zmizela v zákulisí.“

Jana Kotrbatá během zkoušky na otáčivém hledišti v Českém Krumlově|foto: Ivan Studený

Na svou první činoherní roli Jana zatím čeká. „Dostala jsem nabídku v Praze a doufám, že příští rok vyjde,“ svěřuje se budoucí herečka Jana Kotrbatá a dodává, že při náročném studiu na vlastní vystupování stejně moc času není. Hodiny akrobacie, tréninky, tanec ale i teoretické předměty, dějiny divadla a spousta dalších, to je opravdu tvrdý chlebíček. „Když už mám během roku trochu času, prostě ho prospím,“ říká velká fanynka Jihočeského divadla Jana Kotrbatá.