Housle, klavír, bicí – Réza, postrach sousedů
Vyhrávat na soutěžích není to nejdůležitější, říká čtrnáctiletá klavíristka, houslistka a bubenice v jedné osobě Tereza Kahudová, kamarády zvaná Réza. To se jí to machruje, když od svých pěti let vyhrála, co se dalo, říkám si v duchu, když kloužu očima po dvoustránkovém seznamu Réziných triumfů v hudebních soutěžích.
Nejprve se začala v útlém věku učit na housle. Šlo jí to výborně, ale stejně od chvíle, co začala prohánět hbité prstíky také po klávesách, přešlo smýkání žíněmi po strunách na druhou kolej.
Když se krása snoubí s talentem
Tak s touhle dívenkou musím natočit další pořad cyklu Na prahu, odkládám seznam Réziných medailí a zadávám do vyhledávače Tereza Kahudová, telefon. „A přijďte hezky oblečená, budeme vás i fotit,“ končím za chvíli hovor, využívajíc rafinovaného vykání, které náctiletým příjemně polechtá sebevědomí. Na překvapení, jaký model si líbivě štíhlá a ještě líbivěji dlouhovlasá blondýnka zvolí pro setkání s rozhlasovým redaktorem, jsem čekal pouhý den.
„Co říkáte na našeho Petrofa?“ kladu záludnou otázku, osamocen s Rézou ve studiovém sále s černými oponami, černým koncertním křídlem a černou halenkou. Ještě že jsem na focení přizval kolegyni. „Jo, dobrý. Jenom sem svítí to světlo tak divně, půlku kláves vidím, půlku ne.“
Je upřímná, a jestli trpí trémou, dokáže to skvěle skrývat. I když o svých úspěších mluví přeci jen s milou dívčí ostýchavostí, stejně jako o často se střídajících sousedech, kteří obvykle dlouho nevydrží každodenní potpourri stupnic, klavírních etud houslových partů a kadencí na bicí.
Rézin každodenní program je plně podřízen budoucí kariéře. Gymnázium, gymnastika nebo plavání, klavír, housle, bicí, učení (nebo televizní seriály – „Potřebuji si přece také někdy odpočinout.“), spánek. Dcera učitele kytary na základní umělecké škole sní o dráze koncertní pianistky. Jestli se má dočkat šťastného splnění svého snu, hezkých pár let se ještě tvrdého režimu nezbaví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
