Jedenáctiletý klučina deklasoval v šachu redaktora Českého rozhlasu

2. prosinec 2014

Skoro se mi nechtělo tenhle článek ani psát. Kdo by se také rád přiznával k tomu, že jej smetl z šachovnice jedenáctiletý školák.

Jenomže tahle partie byla vlastně jen kulisou k natáčení rozhlasového medailonu nadějného šachisty Ladislava Nagye, a tak prohra redaktora jenom potvrzuje, talent a skvělé kombinační schopnosti rozčepýřeného blonďáka z Českého Vrbného.

„V šachu jsem trénovaný, ale že mám vynést popelnice a co mi mamka říká, to si nepamatuju,“ postrkuje Ládík brýle na nose chvíli před tím, než ohlásí mat. Většinou se soustředí na poziční hru, teprve když jde do tuhého, promýšlí několik tahů dopředu. Záleží také na tempu, zda je čas na dlouhé přemýšlení. „Teď v sobotu jsem hrál asi pět hodin, ale nakonec jsem ho porazil, pana Čiperu. My totiž v divizi hrajeme i s dospělými.“

Poháry se pyšní tatínek i sestřička

Ládík, kterému se od teď, co vyhrál mistrovství Čech, má prý začít říkat Láďa, aby si o něm lidé nemysleli, že je nějaký malý usmrkánek, se naučil hrát šachy od táty. O dva roky mladší sestra Danča, též vyučená tatínkem, je Láďovi zdatným soupeřem. „Táta není registrovaný, je jenom amatér, ale už dvakrát vyhrál pohár,“ pyšní se Láďa tátovými úspěchy, když mne, poraženého redaktora, táhne za rukáv do patra rodinného domu, kde se blýská výstava medailí a zlatých pohárů.

K zatím nejcennějším Láďovým trofejím patří pohár mistra Čech. „Dvakrát jsem hrál mistrovství Evropské unie, teď trénujeme na mistrovství republiky,“ probírá se svou zářivou chloubou spolu se sestrou Danuškou. Ta se sice trochu bojí mikrofonu, ale za šachovnicí se z ní stává o poznání divočejší šelma, která si uzmula třetí místo na mistrovství České republiky.

Ladislav Nagy a jeho sestra Dana a jejich trofeje z šachových turnajů včetně mistrovství republiky mladéže
autor: Ivan Studený
Spustit audio