Malířka v divadle pracuje nejen s různými barvami, ale i se špínou

26. březen 2017

Co dělají

Klasické malované kulisy se dnes na jevištích už moc nevidí. Ruční práci nahradil tisk. Přesto má malířka Marie Ines Vejrová v Jihočeském divadle práce dost. Ačkoli někdy je to spíš práce natěrače, a to dost často i fyzicky náročná.

„Tady máme vyřezané duny z molitanu do hry Don Juan. Budeme je barvit a je na mně, jestli to budu dělat nástřikem, štětcem nebo třeba válečkem. Musí se to vyzkoušet, neděláme to často v těchto velkých rozměrech, nejspíš to asi dopadne tak, že se to bude stříkat,“ ukazuje v dílně absolventka Střední umělecko-průmyslové školy svaté Anežky v Českém Krumlově a dějin umění na Jihočeské univerzitě.

Jako divadelní malířka musí splnit nejrůznější přání výtvarníka. „Když si přeje bledě růžovou, tak třeba krásně ořechový stůl natřeme na bledě růžovou. Uděláme puntíky, proužky, i uši tomu nalepíme. Posprejuje se to, poháže se to pískem, pošlape se to, odře se to. Výsledkem je výtvarníkova spokojenost,“ popisuje.

Přiznává ale, že když poprvé dostala za úkol zničit pěkný kus nábytku, měla s tím velký problém. „Původně jsem pracovala jako restaurátorka, takže k dřevu mám velmi kladný vztah. Když musíte něco uříznout nebo vyloženě poničit, tak je to něco, co vám jde ze začátku proti srsti,“ říká Marie Ines Vejrová.

Radostí pro ni ale naopak bylo, když měla starému nábytku dodat vzhled krásného ořechového dřeva. „To jsem se hodně vyřádila, protože tam jsem musela znovu namalovat ty letokruhy a suky. Byla to taková hračičkovská práce a bavila mě,“ vypráví.

Marie Ines Vejrová pracuje v Jihočeském divadla jako malířka|foto: Martina Toušková

Když dostane malířka zadání od výtvarníka, nejprve zamíří do koutku s kyblíky, barvami a štětci. „Všechny barvy si mícháme sami. Jedna z barev je také divadelnická špína. To se slijí zbytky z těch kýblů a pak se to buď obarví do zelena, jako že je to opršené a mech už na tom roste, nebo do žluta, že to rezne,“ prozrazuje.

Její práce je často dřina, zvláště když natírá velké konstrukce. Pracuje ale třeba i se spreji. „Při stříkání musíme mít na obličeji masky. Když si je s kolegyní nasadíme a pak spolu komunikujeme, tak je to takové vtipné, ale my už si rozumíme i přes tu masku,“ směje se Marie Ines Vejrová.