Nepřehlédněte9. září  2009 v 15:15  

Kořeny - odpovědi na dotazy

Genealog Alois Sassmann a redaktor Filip Černý při natáčení pořadu Kořeny - Foto: Alena Sassmannová

Genealog Alois Sassmann a redaktor Filip Černý při natáčení pořadu KořenyFoto: Alena Sassmannová

Na této stránce zveřejňujeme výběr z korespondence k pořadu Kořeny genealoga Aloise Sassmanna a redaktora Filipa Černého. Pořad mapuje vznik a rozšíření rodových jmen na jihu Čech a historii rodů z různých koutů našeho regionu. Spolu s autory můžete probrat české, německé i židovské rodiny, vypravit se do různých městeček a vesnic, a dozvědědět se podrobnosti o zajímavých gruntech a usedlostech.


Dopis od paní Janové z Českých Budějovic. Ta nám napsala několik zajímavostí z historie Purkarce:

Historie Purkarce sahá hluboko do minulosti. První historické zmínky jsou z poloviny 14. století. Ty uvádějí, že vedle vsi stál i hrad a byl i pokus o vysazení městečka Karlova Hrádku. Purkarec je úhledná jihočeské vesnice, která se rozkládala po obou skalnatých březích Vltavy. Po dostavění jaderné elektrárny Temelín byla pravá část vesnice zbourána a zatopena. Je to část Hněvkovické přehrady a vesnice je jen z levé strany. Přibližně v roce 1890 se vdaly dvě sestry z Pištína do Purkarce. Jedna se vdala k Ambrožům po chalupě Prokšů č. 3. Druhá, Veronika, se přivdala do chalupy č. 8 za Františka Srnce, po chalupě Váchu. Chalupa byla vystavěna do nynější podoby roku 1879. Manželé Srncovi měli jediného syna Františka, který padl v první světové válce. Na památku padlému synu nechali rodiče za vsí, směrem na Jeznici postavit žulový pomníček, který je tam dodnes. Je tam napsáno, že padl 1. října 1916 na italském bojišti ve stáří 21 roků a odpočívá v Jamijáně u Přímoří. Po smrti Františka Srnce byla chalupa předána jeho neteři Marii, která se provdala za Václava Janu z Purkarce. Pan Jana musel přinést do chalupy peníze a paní Veroniku měli na výměnku. Tato Veronika Srncová darovala kostelu v Purkarci zvon, který se jmenoval František a bylo na něm napsáno: "Ztratili jsme srdce syna svého, tu řekli jsme si, staniž se vůle Tvá. Voláme k Tobě srdcem toho zvonu, ať navždy nás spojí ruka Tvá." Zvon byl zrekvírován za druhé světové války. Veronika Srncová zemřela roku 1948 a kněz se jí odměnil za to, že věnovala kostelu tím, že ji pohřbil brzo ráno skoro za tmy. Rod Srnců vlastnil chalupu č. 8 od roku 1801, kdy se na ní k Josefě Novákové přiženil Jan Srnec, až do roku 1928. 

Další dopis nám poslala paní Marie Pomijová z Vitína č. 3. Paní Pomijová píše: Vážená redakce, v červnu 2009 jsem si objednala 1. a 2. díl Kořenů, ale o vesnici Vitín jsem se v nich nedočetla. Prosila bych o díl, ve kterém se píše o vesničce Vitín, ve které se narodil můj otec. Jde mi tedy o rod Faktorů z č.p. 3 a o rod Jindrů z č.p. 9. Ráda bych poznala minulost naší rodiny. Děkuji vám za ochotu.

Je zapotřebí si uvědomit, že knižní vydání Kořenů obsahuje již odvysílané díly v českobudějovickém rozhlasu. V knize jsou tyto pořady mnohonásobně rozšířeny o dějiny jednotlivých domů a rodin, různé soupisy obyvatel apod. O Vitínu jsme pořad zatím neměli, takže proto nebyl ve vydaných knihách. Paní Pomijové jsem se díval na požadované domy, abychom ji alespoň takto potěšili. Vitín náležel do farnosti ševětínské. První jistější zpráva o vsi pochází z r. 1459, kdy tamní sedláci zabili svého souseda Jošta a utekli před trestem. Před třicetiletou válkou zde v něm bylo 22 usedlostí. Číslo popisné 3, kde bydlíte, je prastaré. Připomíná se již v urbáři z r. 1490, kdy na něm hospodařil Tomáš. Roku 1617 se uvádí Jan na Tomkově gruntu. Za třicetileté války byla usedlost zničena, spálena. Na č.p. 9 byl na přelomu 16. a 17. století Jakub, který se přiženil k Marjáně, vdově po Pavlu Vlkovi. I toto stavení bylo za třicetileté války vypáleno a grunt byl pustý až do roku 1636, kdy ho ujal jistý Vondra zvaný na Vlkově. K Vitínu také patřila jednota zvaná Crhan. Příjmení Faktor či Jindra neuvádí ještě ani soupis poddaných z roku 1710. Tyto rody tedy přišly do Vitína později. 

Další dopis nám zaslal pan František Kocmich z Prahy 5 - Stodůlek: "Zájem o genealogii mě přivedl až k předku Josefu Kocmichovi, narozenému roku 1725 v Besednici. Podařilo se mi udělat rodokmen a potěšit takto mnoho příznivců z příbuzenstva, kteří sledují cyklus vašich pořadů Kořeny a kupují si i výtisky Kořeny. Náš rodokmen pravidelně doplňuji a udržuji kontakty i s jinými nositeli tohoto příjmení (rodokmen Tomáše Kocmicha z Buchtice, narozeného 1670 z oblasti jižně od Č. Budějovic a Soběslavi. Nemůžeme se shodnout, jak asi vzniklo toto příjmení, Alois Jirásek jej uvádí, ale je to skutečně tak, nevymýšlí si? Je to opravdu původní jihočeské příjmení nebo jde o rakouské osadníky, pozvané na panství pana Buquoye po Bílé hoře? Toto příjmení se v Rakousko vyskytuje, nalezl jsem je i v Horním Bavorsku. Mezi Budějovicemi a Novohradskými Horami je mnoho selských dvorů Kocmichů, mají jména např. na vodárně v Něchově, besednický Václav Kocmich postavil i boží muka na památku bratra padlého v 1. světové válce a dalších padlých hochů z Besednice apod. Že by z výrazu "Gott´s mich" vzniklo české příjmení Kocmich? Budu vděčný za každou radu či poučení. Přeji vám hodně zdraví a zdaru do vaší práce."

Děkujeme za pěkný dopis. Podle Dr. Josefa Beneše v jeho díle Německá příjmení u Čechů vzniklo příjmení Kotsmích (Kocmích) snad z rakouského Kottmünch, což je výraz pro ptáka chocholouška. Díval jsem se Vám na urbář českokrumlovské prelatury z roku 1625, kam Besednice patřila a jsou tam i přípisky z r. 1663. Podle této archiválie byl r. 1625 v Besednici sedlák jménem Gottweis, roku 1663 psán Řehoř Kotveis. Na usedlosti, kde r. 1625 hospodařil Johannes Schwacha je roku 1663 uváděn sedlák Galle (čili Havel) Kotzmich. Čili tito sedláci byli poddaní nikoli hraběte Buquoye, ale krumlovského preláta. Podle německé odborné knihy Familennamen (vyšlo 2005) znamená výraz Kotz člověka, který vyráběl vlnu anebo nosil výrobky z vlny. Takže výrobci vlny se jménem Michal se mohlo říkat Kotzmichl, pak Kotzmich. Kotz je také prý v německém nářečí zkráceně Konrád. Já bys se klonil k tomu, že jde o staré příjmení na českém jihu. Na Novohradsku bylo hodně takovýchto jmen. Třeba na vsích města Českého Krumlova byl roku 1654 v Mirkovicích sedlák Jakub Kotzmühl. 

Další dotaz nám poslala paní Jana Ruhmannová: Dobrý den, ve Vašem pořadu Kořeny pojednáváte ve 176.dílu o obci Červená Lhota a částečně také obci Deštná. Chtěla bych se Vás zeptat, zda jste se ve studovaných archivních materiálech nesetkal s mlynářským rodem Pakostů. Bohužel jsem se zasekla u shořelých matrik farního úřadu Deštná.

Dobrý den. Máte pravdu, vyhoření matrik přináší každému badateli tzv. dobu temna. Tmu, ve které nemůže jít dál. Těžko se hledá dál. Jedním z pramenů, který lze použít, je berní rula, která byla bezpečně uložena v Praze. Nositelů příjmení Pakosta je tam povícero. Na Jindřichohradecku se vycházeli pouze dva sedláci s příjmím Pakosta: Tomáš a Václav, oba z Okrouhlé Radouně. Snad to bude stopa. 

Další dotaz poslal pan Luděk Kulhan: "Zpracovávám rodokmen rodu Kulhanů ve všech interpunkčních obměnách. Zatím kontaktuji žijící a jsem překvapen mým prvotním odhadem, že kořeny rodu pocházejí z jižních Čech (Trhové Sviny). Mám však nejasnosti s držiteli jména v Turecku, kteří nechtějí připouštět české kořeny. Domnívám se, že do Turecka se dostali jako odvlečení z doby kolem r.1600-1650, kdy Turci obléhali neúspěšně Velké Meziříčí. Zároveň mám další problém najít sourozence mého dědy Vavřince Kulhana, žijícího v druhé polovině 18. stol. Prosím o pomoc v položených dohadech a sdělení, kde se mohu dozvědět odpovědi.

Je třeba si uvědomit, že to, že se někdo jmenuje stejně ještě neznamená, že jde o příbuznost. Na Moravě pustošící Turci skutečně odvlékali Moravany do zajetí v Turecku a Vaše hypotéza nemusí být nemožná. K tomu, abych vám pomohl se sourozenci dědečka Vavřince Kulhana bych potřeboval vědět, odkud děda pocházel. Berní rula Bechyňska uvádí dva nositele příjmí Kulhan: v Jedovarech u Trhových Svinů a v Trhových Svinech. Na Prácheňsku se Kulhan nevyskytovalo. 

Pan Josef Motyka nám napsal: Dobrý den, moc mě těší Vaše činnost v genealogii a možná mi můžete poradit v jedné věci. Já sestavuji rodokmen rodiny Motykovy z Hněvkova u Blatné a dozvěděl jsem se z vyprávění o příbuzném, jenž odešel do Vídně, kde později zůstal a další zmínky už nemám k dispozici. Myslíte, že by se dal vypátrat kontakt na nějaký archiv ve Vídni, jenž by mi mohl v těchto věcech poradit? Problém možná i bude, že jedná o události cca od roku 1900, tak nevím zda budou dostupné z důvodu ochrany osobních údajů. V každém případě předem děkuji za odpověď.

Toto je velmi častý dotaz, protože Vídeň byla až do roku 1918 hlavním městem Rakousko-uherské monarchie a hodně lidí tam chodilo za prací. V Rakousku jsou někde matriky na farách, někde (třeba v diecézi St. Pölten) jsou uloženy v diecézním archivu a jsou zdigitalizované již na webu. Ve Vídni jsou matriky stále na farách. Bylo by potřeba zjistit bydliště vašeho příbuzného, aby se zjistil farní okrsek. Pak lze napsat na faru a oni vám ochotně okopírují zápis z matriky. Mně se vyplatilo napsat na archiv vídeňského arcibiskupství. 

Další dopis nám přišel z Karlových Varů od paní Lenky Štikové: Asi před rokem jsem se začala zabývat genealogií naší rodiny. Hlavním podnětem pro mně bylo to, že moji úplně nejbližší (babička a brzy na to maminka) umřeli. Jsem opravdu začátečník. Hodně brouzdám po internetu a dnes jsem se přes pořad Kořeny dostala až na Vaše webové stránky. Našla jsem i index vašich předků kde se vyskytuje jméno Petroušek z Křemže. Já hledám Petrouškovi z Chlumu nad Malší. Může tam být nějaká spojitost? Dále hledám příjmení Kristl taky z Chlumu nad Malší a příjmení Jan z Ločenic. Babička s dědou odešli z jižních Čech v r. 1949 do Karlových Varů, kde žiji. V jižních Čechách mám přátele a zvláštním způsobem mě to tam stále táhne. Vím, že vsi předků patřily pod novohradské panství. Můžete mi, prosím, poradit, kde se ještě o rodinách v této oblasti mohu něco dozvědět? Srdečně děkuji.

Ano, Ločenice i Chlum nad Malší (dříve Chum) patřily skutečně pod novohradské panství a mají v třeboňském archivu několik pozemkových knih. Je potřeba se do archivu objednat a tam si vyžádat kartotéční lístečky, kde mají seznam všech dochovaných gruntovnic. Na Novohradsku se gruntovní knihy dochovaly již od roku 1553, takže je co bádat. 

Paní Marta Eliášová píše: "Dobrý den, před rokem jsem se začala zabývat genealogií naší rodiny, jsem prakticky úplná začátečnice. Nedávno jsem narazila na internetu na Váš rozhlasový pořad Kořeny. Mí předkové pocházejí z Horních Dubenek a okolí. Ve vašem pořadu zazněly i Počátky a tak by mě zajímalo, zda nechystáte pořad z Horních Dubenek, Horních Dvorců, Třeštic a okolí. To bych byla nadšená. Zatím pátrám v matrikách, jde to ztuha. Často zápasím s písmem a tak uvítám každou možnost, jak přijít k informacím i mimo archiv. A mám ještě jednu prosbu. Můj dědeček pochází ze Slovenska. Narodil se jako nemanželský syn. Bohužel v naší rodině to bylo vždycky tabu a tak se mi nepodařilo zjistit jméno pradědečka a mrzí mě to. V archivu v Bytči ani v Liptovském Mikuláši mi neumí poradit. Vím, že sloužil jako četník-žandár v obci, kde žila moje prababička. Dědovi se i říkalo "Žandarik", narodil se r. 1908 takže vím i dobu, kdy praděda sloužil. Roku 1907 byl přeložen do Maďarska, aniž by tušil, že jeho milá s ním čeká dítě a pak se pravděpodobně už nikdy osobně neviděli. Existuje někde soupis četníků sloužících v daném okrese? Kde ho hledat? Vím, že se jedná o Slovensko, ale možná byste mi uměl poradit, protože za Rakouska-Uherska jsme byli jedna země. A na závěr Vám chci říci, že hluboce smekám před Vašimi znalostmi, za které by se nemusel stydět ani vysokoškolský profesor. Na Váš pořad se každý týden moc těším."

Děkujeme za milý dopis. Se Slovenskem zkušeností nemám. Doporučoval bych adresovat Váš dotaz na vynikající Slovenskou genealogicko-heraldickou společnost se sídlem v Martině, jmenovitě na pana Milana Šišmiše. Webové stránky této společnosti jsou http://www.genealogy-heraldry.sk . Můžete se odvolat na mě. Pokud jde o druhou část Vašeho dotazu na Horní Dubenky na Počátecku. Obec má dlouholetou reformační tradici. V 16. století v ní působil bratrský sbor. Pobělohorská rekatolizace zde byla vedena jezuity z Telče a Jindřichova Hradce. Tajní evangelíci se scházeli v lesích, mj. u Studánky Páně nedaleko vrcholu Javořice. Po vyhlášení Tolerančního patentu roku r. 1781 se velká část obyvatel přihlásila k augsburskému vyznání a žádala o zřízení evangelického sboru a.v. Po delším jednání s telčskou vrchností se podařilo sbor ustavit r. 1783 a byl sem povolán první farář z Uher, Ondřej Lazányi. Roku 1786 byl vybudován kostel s farou. To všechno říkám proto, že je potřeba si zjistit, zda Vaši předci nebyli evangelíci. Pak je potřeba hledat v evangelických matrikách. O sboru v Horních Dubenkách vyšly třídílné dějiny. Pokud jde o římské katolíky, ti patřili do počátecké fary. Tamní matriky začínají r.1685 a určitě jsou v nich do tolerančního patentu jak katolíci, tak tajní evangelíci. Počátecké děkanství má svůj fond v okresním archivu v Pelhřimově, dobře dochovaný. Ve fondu se nachází mj. urbář počáteckého děkanství z r. 1636, kde jsou uváděny platy sedláků na faru i z Horních Dubenek. Za třicetileté války tam byli tito sedláci: Petr Drápal, Lukáš Brabenec, Pavel Kališ, Jan Volavka, Petr Jakoubek, Kašpar Čech, Pavel Borum, Jan Kodada, Franc Kolář, Franc Koukal, Jiřík Honza, Václav Ober, Jan Novák, Franc Kalášek, Tomáš Talpa a dolní mlynář Křen. Do Horních Dubenek patřila janštejnská sklárna. Gruntovní kniha Horních Dubenek uvádí, že r. 1827 dr. Jan Ludvík Krživánek rozšířil u vsi Horní Dubenky na pozemku pololáníka Vojtěcha Vacka skelnou huť. " Do nových domů se nastěhovaly rodiny sklářů v Janštejně. Pokud jde o ves Třeštice, vřele doporučuji nahlédnout na web rodokmen.psinec.com, kde je Soupis narozených v Třešticích z let 1689-1735. 

Další dopis nám přišel od pana Jana Tomáška z Radomyšle. Píše: " Dobrý den, zajímám se, kdo kdysi bydlel v naší chalupě v Radomyšli č.p. 4. Vím, že Sazymů zde žili cca 240 let. Zajímalo by mě vše co se týká této "větve". Jde mi o to zhruba vědět, co se tu během těch dvou století dělo.Něco už jsem zjistil sám.Každopádně vím jistě, že se z Radomyšle neodstěhovali, ale prostě zemřeli a praděda chalupu koupil od jakéhosi jejich synovce Emanuela Škapy, co ji zdědil."

Chalupu č. p. 4 v Radomyšli koupil v červnu 1672 Daniel Sazima od Matěje Bártovic za 68 kop grošů. Roku 1718 se chalupy ujal jeho syn Václav Sazyma. Kolem roku 1755 celé toto stavení shořelo a zbylo z něho jen spáleniště. Vdovy po Václavovi a čtyř sirotků se ujal Jiřík Sazyma, který roku 1758 spáleniště koupil. Pak je zde uváděn jeho syn Josef Sazyma, narozený r. 1751, který byl v Radomyšli č.p. 4 řezníkem. Ten měl za manželku Alžbětu Baborovou. Jejich synem byl významný lékař František Sazima, narozený v dubnu 1787 v Radomyšli č. 4, zemřelý r. 1873 v Českých Budějovicích v 86 letech,. Oddán byl r. 1816 ve Strakonicích s Kateřinou Kalzrovou, dcerou strakonického soukeníka. V matričním zápise je František uveden jako "urozený a vysoce vážený pán, v pražských školách promovaný doktor a zdejšího města dobře zřízený fyzikus". František Sazima byl v letech 1814-1823 městským lékařem ve Strakonicích a poslední den roku 1823 byl jmenován lékařem v Písku. Od roku 1827 se stal c. k. krajským lékařem v Českých Budějovicích, kde působil až do roku 1858. Byl to plodný lékař, měli s manželkou 13 dětí. Jejich syn Gustav Sazyma byl okresním hejtmanem v Českém Krumlově, druhý syn, JUDr. František Sazyma byl v 19. století soudcem, dcera Marie Sazymová se vdala za majora Karla Fischera von Tiefensee. Syn Rudolf Sazyma byl vrchním finančním radou v Písku. Další syn Ferdinand byl lékařem, velkým vlastencem a přítelem českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka. Jeho dcera Marie Kateřina si vzala známého statkáře v Budějovicích, Františka Trägera (Trägrův dvůr). Osmé dítě, dcera Matylda se vdala za Itala, vedoucího stanice v Miláně, Julia Pirovanna z Monza. Deváté dítě, syn Karel Sazyma byl vrchním policejním inspektorem ve Vídni, syn Jindřich Sazyma byl statkářem na Slovensku u Piešťan a vzal si za ženu šlechtičnu Marii von Bobokovou. Další syn Adolf Sazyma byl vrchním berním inspektorem v Písku a jeho syn Adolf byl generálem československé armády za první republiky. Takže to byla významná rodina. Pokud se ale vrátíme do rodové kolébky, na chalupu Klomfarovskou v Radomyšli č.p. 4, další majitele nám prozrazují tzv. Popsání duší děkanské osady radomyšlské. Roku 1851 zde byl držitelem řezník Matěj Sazyma, nar. 1798 se ženou Marií a čtyřmi dětmi a roku 1866 vlastnil dům František Sazyma, narozený 1832 se ženou Alžbětou. 

Další dotaz nám poslal pan Josef Turek. Píše: "Bydlím v Dobevi a tak mě napadlo si udělat rodokmen mého rodu. Je to již rok, co mě to stále drží a přehrabuji se v digi archivu Třeboně. Podle matrik jsme původem z Pivkovic č. 5 od roku 1732, kdy se narodil Jiří Turek a vzal si Voršilu Dunovskou. V mém rodě se objevují jména Hanzl (Záluží), Brabcová (Lidmovice), Řežábková (Chvaletice), Nůsek (Bavorov a Bílsko), Chlandová (Záluží), Kroc (Velká Turná), Hodík, Zíka atd. Mám asi 500 lidí a rozjel jsem i manželky větev, okolo 300 lidí... Budete někdy vysílat v Kořenech pořad o Dobevi? Původ vsi je asi okolo r. 1300, kdy v roce 1318 byl postaven kostelík sv. Brixí. Ještě bych se rád zeptal, zda je možné se dostat přes internet do vídeňského archivu, mám tam taky příbuzné. Jinak mě Váš pořad baví a chci si objednat knihy Kořeny. Děkuji za případnou odpověď a na slyšenou."

Tak já bych to vzal od konce: knihu Kořeny 2 je možné si objednat přes Český rozhlas Č. Budějovice, 1. díl je rozebraný, na podzim bude dotisk, příp. lze sehnat v některém knihkupectví. Na podzim by měl vyjít již třetí díl Kořenů, kde bude dalších 55 dílů našeho pořadu. Co se týká Vídně, mně se vyplatilo napsat na vídeňské arcibiskupství, kde mi poslali mejlem výpisy o našem rodě z vídeňských matrik. Ad Dobev, rád bych pořad ještě do konce tohoto roku stačil zpracovat. Ad Vaše rody: o rodu Chlandů bude stať v kapitole o Helfenbursku v Kořenech 3. 

Další dopis: "Vážený pane Sassmanne a pane Černý. I přesto, že pocházím ze Slovenska se velmi zajímám o pořad Kořeny. Velmi kladně hodnotím práci, kterou odvádíte. Je to mravenčí práce vše dohledávat v archivech. Loni jsem se dostal do mlýna v Hoslovicích, který patřil do r. 2004 rodu Harantů. Loni jsem byl osloven Muzeem středního Pootaví, zda bych uměl upéct chléb ve mlýně. Jsem asi poslední pekař, který se touto činností zabývá a zná problematiku venkovských pecí. Rád bych se p. Sassmanna zeptal na rod Harantů z Hoslovic. Zároveň vás zvu na upečený chléb do tohoto mlýna. S pozdravem Augustin Sobotovič, Volary.

Děkujeme za pozvání na chléb, třeba ho využijeme. Pokud já mám informace, tak velmi krásný mlýn-skanzen v Hoslovicích č.p. 36 vlastnil kol r. 1770 Martin Hradecký. Od roku 1841 je zde uváděn jako mlynář Jakub Harant se svou ženou Annou Drabšovou. Harant pocházel ze Střídky č. 17. Následoval jeho syn Tomáš Harant, mlynář, se ženou Marií Pašavovou z Hoslovic č. 54 a pak František Harant, mlynář, nar. r. 1867 se ženou Marií r. Bečvářovou ze Zálesí č. 9. 

Další dotaz: "Dobrý den, jsem posluchačkou Českého rozhlasu. Zaujal mě pořad Kořeny. Můj otec se narodil ve Zhořci u Pacova. Jeho otec, Jan Čečák se narodil asi r. 1860 ve Zhořci č.2, jeho matka rozená Balounová pocházela ze Zahrádky Hrobské u Pacova. Měla bych zájem o knihu s kořeny těchto rodů. Jsem už stará a nemohu se jinak o svých předcích dozvědět. Miloslava Kodedová z Pravonína č. p. 34.

Příjmení Čečák je na Pacovsku velmi časté. Jeden Čečák žil i na svobodství v nedaleké Salačově Lhotě. Ves vašich předků, Zhořec patří do pacovské farnosti. V době sepsání berní ruly r. 1654 Čečákové ve Zhořci ještě nebyli, ale poč. 19. jsou na č.p. 2 již uváděni. Dne 28. června 1887 se ženil v Cetorazi Váš dědeček Jan Čečák, 36letý sedlák ze Zhořce č. 2. Narodil se 22.11.1851. Byl synem též Jana Čečáka, sedláka ve Zhořci č. 2 a jeho ženy Antonie roz. Rokosové z Bratřic č. 18. Za manželku si bral Annu, dceru Jana Balouna, sedláka ze Zahrádky č. 4 a jeho ženy Josefy roz. Cimburkové z Obrataně č. 12. Roku 1883 je rod Čečáků uváděn i ve Zhořci č. 19 a r. 1849 se připomíná v Pacově 28letý panský kočí František Čečák, jehož rod pocházel ze Samšína. Rod Čečáků sídlil již v 18. stol. též v Roučkovicích u Pacova č. 2 (r. 1810 zde uváděn sedlák František Čečák). 

Další z dopisů je od manželů Přechových z Počátek: "Vážený pane Sassmanne, pozdrav Vám i panu Černému, kteří vytváříte pořad Kořeny. Vážíme si vašeho přístupu. S úžasem jsme vyslechli vaše precizní povídání o našem rodu Přechů. Moc nás to potěšilo. Vážíme si vás. Těšíme se na každé vaše vyprávění. Je mi 80 let a Márince 76. Přejeme vám vše dobré v životě. Šumava je naše láska. Vaši Josef a Márinka Přechovi z Počátek."

Moc děkujeme za krásný a srdečný pozdrav. My zase zdravíme krásné Počátky. Mám k nim i osobní vztah, protože před skoro 40 lety jsem tam byl v dětské ozdravovně. 

Další dopis nám přišel od pana Václava Kimmela z Babic u Netolic. Píše: "Bydlím v Babicích č. 17, dříve se psalo Wawice, Bovitz či Wawitz. Od roku 1702 mám rodokmen a majitele usedlosti č. 17. Prvním byl Urban Kimmel, který přišel z Bavor a do dnešních dnů jsou Kimmelové majitelé čísla 17. Ve státním archivu v Českém Krumlově jsem se dozvěděl, že rychta a ves Vávice byla až do roku 1623 česká. Od roku 1702 jsou zápisy německé. Údajně po morové ráně, kdy celá ves vymřela (za vesnicí stojí morový sloup bez nápisů) se sem stěhovali lidé z Bavor, kteří zde hospodařili do roku 1956, kdy bylo založeno JZD. Důkazem, že ves byla německá, jsou německá jména Weber, Grill, Reindl, Hamberger, Simandl. Po roce 1918 se ves počešťovala. Sčítání lidu roku 1910 zde uvádělo 196 Němců a 10 Čechů, ale sčítání z roku 1930 již 165 Čechů a 29 Němců. V roce 1875 zde byla německá škola, ve které se do roku 1922 vyučovalo německy, pak se začalo vyučovat česky. Roku 1928 byla vystavěna nová státní obecná škola. Rád bych se dozvěděl, kdo hospodařil na č. 17 před rokem 1702. Je zde uváděno Vojsen, po chalupě se zde říká u Vejsů (Wessen). Ves Babice nebyla v prácheňské rule, ale bylo to zboží církevní patřící zlatokorunské nebo vyšebrodské kapitule. Kdy přešla ves pod panství krumlovské? Budu Vám vděčný za každou maličkost.

Tak úplně na úvod bych panu Kimmelovi rád řekl, že jsme vzdáleně příbuzní, protože moje prababička Terezie Wolfová, která pocházela z Chotovinska u Tábora měla mezi předky rod Kimmelů. To byla hornická rodina ve službě knížat Schwarzenbergů na Chýnovsku. Tento rod přišel na Chýnovsko roku 1689. Tehdy se sem přiženil pastýř Petr Kümmel z Babic u Netolic. Petr byl synem Matěje Kýmla z Babic z českokrumlovského panství. Takže Váš rod byl v Babicích dříve, než ve zmíněném roce 1702. Pokud nahlédneme do urbáře krumlovského panství z roku 1600, který je uložen v českokrumlovském archivu na zámku, byli tehdy v Babicích tito hospodáři: Marek Jílek, Zimandl, Mikuláš, Matěj Štefan, Tomášek, Michal, Matouš, Šimek, Krystl, Jan. Co se týká berní ruly: v kraji Prácheňském najít nelze, protože panství českokrumlovské náleželo do kraje Bechyňského. Babice (psány Vavice) jsou ve druhém díle a hospodařili zde v polovině 17. století tito sedláci: Ondřej Krystl, Jiřík Kudrna, Ondřej Mašků, Vít Matějů, David Pícha, Mikuláš Šeltan, Kryštof Šimků, Václav Toušek, Vít Trabalík a Matěj Zimandl. Šest sedláků bylo 60strychových, zbylí měli 45 nebo 30 strychů. Je vidět, že roku 1702 a 1704 postihlo Babice velké neštěstí, protože u sedmi sedláků je poznámka, že toho roku vyhořeli. Byli to vesměs velcí a bohatí sedláci, rula píše, že sedláci se velmi dobře stojí a že mají půdu žitnou, výnosnou. 

Další dopis nám poslal pan Jindřich Fouček z Volyně: "Mám prosbu: co všechno potřebuji pro zjišťování původu svých kořenů. Děkuji."

Toto je velice častá odpověď. Doporučuji zakoupit naše Kořeny, kde zvl. celá polovina prvního dílu je věnována radám co, jak a kde zjišťovat. Základní pravidlo zní: je potřeba umět alespoň základy němčiny a latiny a umět číst staré písmo, tzv. švabach. Dále je potřeba si zjistit, kam předkové patřili jednak farou a jednak panstvím a pak si pomocí matrik a gruntovních knih sestavit rod. Radím postupovat od přítomnosti do minulosti. Nelze najít někde ve vsi člověka se stejným příjmením a myslet si, že je to předek. Tady na jihu bývala dávána jména po chalupě a naše příjmení mohl nosit kde kdo a předek to být vůbec nemusel. 

Další dopis nám poslal pan Josef Jiroušek z Vimperku, básník a výtvarník. Píše: "Vážení, tímto vás prosím, zda můžete v českobudějovickém rozhlase odvysílat v pořadu Kořeny něco o našem příjmení Jiroušek, kde a jak vzniklo apod. Moc mě to zajímá, není jich v ČR až tak zase moc. Budu velmi rád, když při vašem zatížení se o mém příjmení zmíníte. Můj otec pocházel ze Šumavských Hoštic, kde se roku 1919 narodil. Moje matka, rozená Hendychová pocházela z Buzic na Strakonicku. Můj děda Emanuel Jiroušek se narodil též v Šumavských Hošticích roku 1882 a v pracovní knížce z roku 1903 je uváděn jako Jeroušek. Pracoval za c.k. např. ve Vídni jako zedník, mj. založil r. 1911 v Šumavských Hošticích hasičský sbor."

Dobrý den, příjmení Jiroušek vzniklo z osobního jména Jíra, což zase bylo z Jiří. Rodová hnízda nám většinou odhalí berní rula z poloviny 17. století. Díval jsem se Vám na Šumavské Hoštice, tam roku 1654 ještě příjmení Jiroušek nebylo. Šumavské Hoštice patřily panstvím pod Drslavice. Nahlédnu-li na panství Drslavice roku 1654, příjmení Jiroušek se tam vyskytuje dvakrát: ve vsi Švihov u Vimperka byl sedlák Ondřej Jiroušek a ve vsi Lažiště byl chalupník Jakub Jiroušek. Vzhledem k tomu, že lidé se tehdy stěhovali a usazovali ponejvíce na stejném panství, tipuji, že Vaši předkové ze Šumavských Hošticích měli kořeny právě v jedné z těchto dvou vsí. 

Paní Eva Šafránková z Písku nám napsala: "Vážený pane redaktore, dne 20. února 2009 jsem poprvé poslouchala váš pořad Kořeny o Slabčicích. V tomto pořadu padla zmínka o rodině Osobů, Slabčice č. p. 21, která se do Slabčic přistěhovala v roce 1829. Podle vyprávění mé babičky se jedná o rod mého dědy. Obracím se na Vás s prosbou o odkaz na pana Sassmanna, který tento zajímavý a poučný pořad připravuje. Děkuji za laskavost."

Pokud máte zájem se se mnou zkontaktovat, můj telefon je v telefonním seznamu pro jižní Čechy-severní část, případně je možné napsat mi e-mail, který je uveden na stránkách českobudějovického rozhlasu www.rozhlas.cz/cb/koreny. Co se týká samotných Slabčic, sepisuji doma podrobné dějiny všech tamních starých usedlostí a bude to zveřejněno v knize Kořeny 4. 

Pan Jaroslav Dvořák z Bernartic nám napsal: "Vážený pane redaktore Černý, obracím se na vás s níže uvedenou nevšední záležitostí, a to: v poslední době, kdy mohu poslouchat v odpoledních hodinách rozhlas (jsem již v důchodu) mě zaujal pořad vysílaný Českým rozhlasem České Budějovice "Kořeny", kdy s historikem panem Sassmannem uvádíte hlubokou historii jednotlivých obcí našeho kraje. Já osobně pocházím z vesnice Dražíč, dříve okres Písek, dnes České Budějovice a rád bych věděl podrobnosti z její historie. Nevím však, zda již vesnice Dražíč byla zpracována a publikována v některém z dílů knihy Kořeny nebo teprve bude zpracována a vydána v některém z dalších dílů Kořenů. Z toho důvodu se na Vás obracím s prosbou o sdělení, jak to s Dražíčí je. Internet nemám a tak využívám tuto formu komunikace."

Zdravíme do Bernartic. Tyto a podobné otázky dostáváme velmi často: Je o naší vsi v Kořenech? A podobně. Další díly knihy Kořeny vycházejí vždy tak přibližně po 55-60 odvysílaných dílech, takže je třeba mít trpělivost. Teď dopisuji třetí díl knihy, kde budou díly 94.-155. Je to tedy obrovské množství informací o všech možných vsích a tématech, které jsme vysílali. Z okolí Dražíče jsme měli pořad o Písecké Smolči a Slabčicích. Dražíč jsme prozatím neměli, ale plánujeme ji. Zde opět poprosím o trpělivost, protože dostáváme mnoho proseb typu: "vysílejte tu naši ves" a my opravdu nestíháme splnit hned všechny požadavky. 

Další dopis poslal pan Libor Rojar z Uherského Ostrohu. Píše: "Vážený pane faráři, můj genealogický test, byť jen na základních 12 markerů, mi naznačil, že mí předkové pocházejí ze Skandinávie. Mám shodný profil v 11 markerech se Švédy a Islanďany. Můj otec zasvětil velkou část svého života práci na našem rodokmenu. Rodinná legenda pravila, že do Telecího u Poličky, kde se asi roku 1654 objevil první záznam o našem předkovi, přišla rodina z Francie. Otec tomu ale nevěřil a tvrdil, že jsme někde ze severu. Teď již vím, že měl pravdu. Jen škoda, že se tohoto úžasného zjištění nedožil. Stran původu: je velmi pravděpodobné, že jsme potomci některého švédského vojáka. Ti bojovali u Poličky v letech 1639, 1643 a 1645. Mám dojem, že někde z Vašeho článku jsem se dozvěděl o švédských vojenských jménech. To by vysvětlovalo i naše příjmení, které v původní podobě znělo Rojer, později se začalo psát Rojar. Jednou jsem mluvil s paní, která ovládá švédštinu a ta mi říkala, že to ve švédštině něco znamená, již si ale nepamatuji co."

Tak je potřeba být hodně opatrný, 12 markerů je poměrně málo. Ty ukáží spíše, kde asi žili předkové před několika tisíci lety. Chtělo by to u vás hlavně zjistit marker 388, který stanoví, zda jste, stejně jako já, z té norsko-dánské větve haploskupiny R1a. O jménech švédských vojáků mi kdysi vyšel článek. V podstatě tam píši, že příjmení měli u Švédů jen vojáci, šlechta a duchovní, protože všichni Švédi se až do 19. století označovali jménem otce, třeba Petr syn Janův Peter Johansson atd. Teprve v 19. století se ve Švédsku zavedla "normální" příjmení. 

Pan Václav Hamr z Netolic píše: "Prosím vás o pomoc. Moje praprababička Rosina byla z Netolic a jmenovala se z Anders, šlechtična ze Sternšvertu a Borodina. Její setry dožily v ústavu šlechtičen v Praze. Nemohu se dopátrat, kde je zmiňovaný Sternschwert a Borodino nacházely. Za každou odpověď budu velmi vděčný. Vaše ´Kořeny´ jsou úžasným dílem!"

Byla to úřednická rodina, původem ze Šumperku. Bernard Josef (*1752 Šumperk) byl bankovním úředníkem v Praze. Vyznamenal se během Napoleonova obsazení Vídně. Za to byl roku 1812 vyznamenán řádem a povýšen do rytířského stavu s predikátem "von Porodim." 

Dopis nám poslala také Edita Zatloukalová, jak se sama podepsala, dcera mlynářů z Jarošova mlýna. Píše: "Vážený pane Sassmanne, velmi si vážíme Vaší dlouholeté práce a blahopřejeme Vám k vydání 2. dílu Vaší knihy Kořeny, vzniklé na základě pořadů českobudějovického rozhlasu s panem Filipem Černým. Srdečně vás zdravíme z levého břehu Bílého potoka ve Veverské Bítýšce, kde nyní již nemele, ale už jen tiše stojí vodní Jarošův válcový mlýn-Muzeum řemesla mlynářského a kulturní památka ČR. Pokud budete mít trochu času, přijeďte se podívat do starého vodního mlýna, kde se zastavil čas. Naši předci se tradičním českým mlynářstvím zabývali nejméně již od roku 1621. Velmi si vážíme práce, důmyslu, vědomostí a dovednosti nejen našich předků, ale i všech ostatních, kteří ve svém životě něco dokázali. Velmi bychom chtěli Jarošův mlýn zachovat pro současné i příští generace. S Jarošovým mlýnem byl velmi úzce spjatý můj dědeček, mlynář Josef Drahomír Jaroš, který nedávno zemřel. Když se ještě teď podíváme kolem sebe, tak v kterémkoliv prostoru "vidíme" jeho ruce, které uměly úžasné věci. Vážíme si práce všech našich předků. Někdy máme takový zvláštní pocit, že když s námi tady naši blízcí právě nejsou, tak, že možná jen na chvíli odběhli nebo na kole odjeli se podívat na vodu k vodnímu náhonu, jezu, ke stavidlu apod. a že se za chvilku zase všichni vrátí. To jsou však jen naše pocity a pravda už je úplně jiná. Posíláme pro váš pořad Kořeny malou vzpomínku na náš starý mlýn. Ať se vám daří.

Paní Jarošová přiložila ke krásnému dopisu i krásné vzpomínání, ze kterého vyjímáme: "Nový den ve mlýně. Ráno, ještě za úplné tmy, už na žulovém dvoře před mlýnem stávaly do podkovy seřazené koňské a kravské potahy, v mlýnské šalandě, kde bylo vždycky po dřevě vonící teplo, voněly také buchty a čerstvě uvařená melta na kávu, která dokázala provonět nejen šalandu, celý mlýn, ale obvykle zavoněla i na dvoře (škoda, že takovou nyní už nelze uvařit, protože žádná současná melta po svém uvaření už nevoní tak, jako ta, před mnoha léty v mlýnské šalandě...). Na velkém kulatém dřevěném stole stál ještě starý krajáč, který byl plný hustého mléka, po celý den byl uprostřed stolu na ošatce velký pecen domácího chleba, nůž, v misce sůl a v kameninovém sádelňáku sádlo se škvarkama. Mlýnská šalanda bylo místo ve mlýně, kde se přes den scházela mlynářská chasa, po cestě do mlýna a v době čekání na semletí mouky zde mleči odpočívali a každý, kdo do mlýna přišel si mohl ukrojit krajíc chleba a občerstvit se." Tak opravdu na nás dýchly krásné časy na starých českých mlýnech. 

Další dopis nám poslal pan Petr Maršálek z Frýdlantu nad Ostravicí: "Už nějakou dobu sleduji s jakým záběrem pracujete na genealogii jižních Čech. Pro místa, kde se pohybuje okruh mého zájmu (Frýdecko-Místecko) je toto nedostižnou metou. Sháním informace o Olivově mlýně v Těchobuzi pro prvního popřevratového starostu města Frýdlantu nad Ostravicí, Miloslava Olivu, který vloni oslavil 85 let. Mgr. Oliva, jako předseda Letopisecké komise při zdejším MěÚ již nějakou píše o historii našeho města. Již několikrát zmiňoval, že i když sám je rodem z jižních Čech, sám o svém rodišti mnoho neví, jelikož jeho rodina byla nucena mlýn prodat a on prožil dětství v Mladé Vožici. Proto Vás žádám, zda-li by nebylo možné získat informace o Olivově mlýně. Rád bych těmito informace udělal panu Olivovi radost, jelikož on sám, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, se již po svých kořenech asi nevypraví. Petr Maršálek, člen Letopisecké komise města. "

O historii mlýna Olivů v Těchobuzi se dočtete v naší knize Kořeny 2. Stále nás překvapuje, kam až zavál osud některé jihočeské rodáky. Zdravíme na Ostravsko. 

Dobrý den, chtěla bych Vám poděkovat za odvysílaný pořad Kořeny o obci Chřešťovice, který byl plný zajímavostí. Dnes jsem si ho přepsala, protože se k tomu určitě budu vracet. S pozdravem Jana Velická, Písek.

Děkujeme, pojednání o Chřešťovicích, podstatně rozšířené, bude v knize Kořeny 4. 

Další dopis přišel z Vlksic: "Dobrý den, děkujeme za poutavé a velmi zajímavé vyprávění o rodech ve Vlksicích. S úctou Vladimír Koutník, starosta obce.

I Vlksice budou ve 4. dílu Kořenů, tento kraj je mi obzvláště milý, protože z něho pocházela moje praprababička, členka mlynářského rodu Cmuntů. 

Vážený pane Černý, moji rodiče jsou posluchači rozhlasu České Budějovice, rádi ve volném čase poslouchají Vaše Kořeny a otec si nechal objednat knihu Kořeny 1. Z vašich internetových stránek jsem se dozvěděla že vyšla kniha Kořeny2, určitě ji rodičům objednám. Prosím vás, pane redaktore nebo pane Sassmanne, mohli byste najít něco o jménu a rodu mých rodičů? Můj otec Vladimír Boška byl synem Tomáše Bošky z Bušanovic a jeho ženy Anna rozená Šindelářové. Bydleli v Bušanovicích 41. Otec mé matky Marie, Václav Chramosta pocházel z Bušanovic č. 17 a její matka Anna rozená Ládová pocházela z Úlehle č. 1 na Volyňsku. Za jakoukoliv informaci předem děkuji. S pozdravem Olga Amchová.

Bušanovice náležely k panství Vlachovo Březí. První zprávu o nich máme z roku 1314. Byla to stará svobodná královská osada, roku 1490 náležela až k daleké Hluboké. Roku 1552 byla prodána Vilémovi z Rožmberka a další majitelé, Chřepičtí z Modlíškovic ji roku 1667 jako součást panství Tvrzice prodali rodu Caretto-Millesimo, který ji připojil k Vlachovu Březí. Farou spadaly Bušanovice pod Předslavice. Roku 1654 zde byla příjmení: Chalupa, Janovec, Kašpar, Láda, Pešek, Pikouska, Polák, Předota, Sládek, Stehlík, Střížek, Šíma, Tvrzický a Žáček. Ves Úlehle byla v polovině 16. století majetkem dvou vrchností: jedna polovina patřila maltézským rytířům ve Strakonicích (v této části vsi byla příjmení: Barták, Homole, Hradecký, Hynek, Jirsa, Kočan, Kroupa, Kubina a Malej). Druhá část vsi patřila k volyňskému panství a na ní žily rody: Bártovec, Důle, Šafrán, Tlápek, Toman, Vlk a Hodík. Některé rody tam byly po staletí. Třeba rod Hradeckých byl roku r. 1880 na č. 17 (sedlák František Hradecký) nebo rod Hinek byl v téže době na chalupě č. 4. Farou patřila ves Úlehle pod Čestice. Čestické matriky jsou vystaveny na webu Třeboně. Ves Úlehle tam má i samotnou matriku, kde jsou narození ve vsi pro roky 1840-1907. V ní čteme, že roku 1883 byl na č. 1 v Úlehli sedlák Jan Harant, syn Vojtěcha Haranta, sedláka tamtéž. Roku 1905 zde byl hospodářem Václav, syn Josefa Hynka z č. 4. 

Další dopis: "Dostala se mi do rukou kniha Kořeny 1 a tam mě kromě jiného zaujal "soupis duší" obce Hůrek u Lišova z roku 1865. Hned vysvětlím proč. Můj předek Václav Vlášek byl dělníkem v Hůrkách 50. Protože však ve Vámi uvedeném soupisu žil v domě č. 50 domkář Vondra s rodinou a krejčí Hájek s rodinou, musel můj Vlášek sem přijít jako dělník až po roce 1865. Ale odkud? Nesetkal jste se, při svých rozsáhlých výzkumech v archivu, ve vsích v okolí s příjmením Vlášek někdy kolem poloviny 19. století? Jakákoliv odpověď potěší.

Podle matriky Lišova žil nádeník Václav Vlášek roku 1880 v Hůrkách č. 50. Byl to syn Jana Vláška, nájemníka z Horního Miletína č. 12 a jeho ženy Marie roz. Vaněčkové z Přeseky. Za manželku měl váš předek Václav Vlášek Marii roz. Němcovou z Hůrek č. 22. 

Vážený pane Černý a vážený pane Sassmane, Váš úžasný pořad jsem objevila teprve nedávno, a tak jeho jednotlivé díly postupně poslouchám na internetu a jsou pro mě velice podnětné, moc díky za něj. Historie mé rodiny mě zajímala už od dětství díky vyprávění prarodičů a postupně jsem začala hledat odpovědi na své otázky už samostatně. Chtěla bych se zeptat, pane Sassmane, zda jste při svém bádání nenarazil na jméno Kuchválek. Několik generací Kuchválků žilo v 19. a 20. století v Mezimostí n. Nežárkou a Veselí n. Luž., před tím jsem našla jejich stopy ve Zlukově, Vřesné, Meteli a Mostečném. Je to jméno velmi řídce zastoupené, před rokem 1760 nemám zatím žádné zprávy a také ani nevím, jaký je jeho původ, ač jsem se po tom "pídila" v různých odborných knihách. Byla bych Vám velmi vděčná za odpověď a přeji Vám oběma všechno dobré. Ještě jednou děkuji, s pozdravem Marie Sychrová, Pardubice.

Zdravíme do města perníku. Podle berní ruly kraje Bechyňského se příjmení Kuchválek (tedy pustý grunt Kuchvalovský) vyskytovalo roku 1654 pouze ve vsi Hostečný, která náležela panství Vřesná na Jindřichohradecku. Nikde jinde nebylo. Předpokládám, že je to kolébka rodu. 

Dobrý den, ráda poslouchám Váš pořad. Nenarazili jste na jméno Kotšmíd? Můj manžel pocházel z obce Kluky na Písecku a myslím, že jste o této vesnici a faře Chřešťovice již hovořil. Děkuji za odpověď. Věra Kotšmídová, Písek

Roku 1719 ještě tento rod v Klukách nebyl. V matrice bernartické fary nacházíme svatbu z roku 1744, kdy se ženil Jakub Kottšmíd, syn zemřelého Jana Kotšmída ze Zběšic. Zběšice patřily v 16. století Hozlauerům, později jezuitům k Opařanům. Roku 1718 zde byl grunt Pavla Goldschmiedta. Příjmení se pak počeštilo na Kotšmíd a rozšířilo se po okolí. 

Poslouchám Váš pořad Kořeny a občas čtu dotazy a odpovědi na intenetu. Konečně jsem sebrala odvahu Vás, resp. p. Sassmanna, poprosit o pomoc při hledání kořenů rodu Vadroň. A jestli to půjde tak také jak toto jméno vzniklo. Tchán říkal, že Vadroň v Předních Ptákovicích je na gruntě asi 300 let, předtím zde byl Bláha. Prošla jsem dostupné materiály ve strakonickém archivu a na internetu matriky Jinínské fary, která je nám nejblíž. Dostala jsem se do 18. století. Prosím proto o pomoc. Vadroňů je skutečně v republice málo. Předem děkuji. Jaroslava Vadroňová, Přední Ptákovice, Strakonice

Přední Ptákovice patřily od roku 1786 pod faru na Podsrpu a předtím do Strakonic. Rod Vadroňů však musel pocházet z jiné farnosti, protože v matrikách Strakonic z let 1666-1728 jsem žádnou svatbu Vadroně nenalezl. Taky berní rula z roku 1654 žádného Vadroně v Zadních Ptákovicích neuvádí. Jméno může pocházet od slovesa vandrovat - vandroň, vadroň. Podobné příjmení je na Táborsku: Vandrovec. 

Z posluchačského dopisu z Prahy: "Ve svém rodokmenu jsem narazil na tzv. mrtvý bod. Jde o Novohradské podhůří, což je Vaše doména, pro mě docela exotika. Žila tu moje praprababička s příjmení Rosolová v Děkanských Skalinách. To příjmení se tam skutečně vyskytuje, ale matriky před rokem 1800, kde by to mělo být, lehly popelem. Kde pátrat?

Děkanské Skaliny, také Mnichovské Skaliny či Gallein, se poprvé se připomínají 1475. Farou patřily pod Soběnov, kde matriky skutečně shořely. Panstvím patřily pod krumlovskou prelaturu. V urbáři prelatury z roku 1663 je uveden sedlák Urban Rosol. Takže rod to byl starý. Rod Rosol žil v Děkanských Skalinách až do druhé světové války, kdy šli někteří jeho členové na odsun. Jejich statek (bývala č.6 a 18) existují dodnes. 

Pan Radek Zapletal se ptá na rod myslivce Matěje Pouzara. Matěj byl koncem 18. století panským myslivcem v Dobronicích u Bechyně.

Pouzarové na Bechyňsku, to byla velmi rozvětvená dynastie panských myslivců. V matrikách jsou myslivci latinsky označováni jako venator. Působili na několika fořtovnách jak na panství Bechyně, tak i na statcích Bernartice a Opařany. To všechno patřilo od 18. století knížatům Paarům z Bechyně. Ale sestavovat rodokmen některé myslivecké dynastie, to je oříšek nad jiné tvrdý. Často se stěhovali po všech možných myslivnách a najít je, to ne někdy nadlidský výkon. Váš Matěj Pouzar byl synem Matěje Pouzara, myslivce, narozeného roku 1686 a zemřelého na myslivně v Sudoměřicích u Bechyně roku 1741. Jeho otec byl zase synem myslivce Matouše Pouzara.

Pan Zapletal ještě ve svém dopise dodává: "Myslivci a jejich rody, to jsou puzzle. Mám myslivce v rodokmenu v několika nezávislých větvích, což myslím není úplně obvyklé. Jednak myslivec Jan Hejliček, jehož dcera se vdala roku 1787 do Čížové u Písku. Měl být myslivcem ve Zdíkově nebo Zdíkovci na Vimpersku, ale tam působil asi až těsně před svou smrtí roku 1801. Dále mám myslivce jako příjmení "Myslivec" a sice u Matěje Soulka, též Myslivce ze Stříteže na Písecku. Měl příjmení Myslivec, ale byl to sedlák. Možná některý jeho předek nebo předchůdce po chalupě byl myslivcem. A hlavně mám v rodokmenu rodinu knížecích paarovských hajných Cwachů a Houdků, kteří působili na Bechyňsku a Bernarticku, zejména kolem Černické obory. Simon Cwach, šafář v Novém Dvoře u Dolního Bukovska měl syna Jana Cwacha, knížecího hajného z Vyhnanic. Ten měl syna Václava Cvacha (*1825 ve Vyhnanicích), také knížecího hajného, který působil a plodil děti na hajnicích v Komárově, Vranově, Srlíně, Svinkách, Blatci (a asi ještě i jinde). Zajímavé je, že myslivci byli jak jeho zeťové, tak synové v následujících generacích. Například jeho zeť Josef Houdek byl knížecím hajným v Nepomuku u Bernartic. Vnuk Josefa Houdka, Karel Komárek, byl můj praděda, který byl myslivcem ve Zběšicích u Bernartic. Moje babička vyprávěla, že v rodině Houdků snad všichni sloužili u Paarů z bechyňského panství. 

Dobrý den, chtěl bych Vás požádat o bližší podrobnosti k rodu Čejka na Nechvalicku na Sedlčansku. Sestavuji rodokmen pro svou rodinu a jméno Čejka mě osobně velmi zajímá. Děkuji, s pozdravem Jaroslav Čejka.

Dobrý den, tak i v mém rodokmenu se vyskytuje rod Čejků na Sedlčansku a sice roku 1736 se narodil v Šanovicích můj předek Jiřík Háša. Ten se oženil roku 1756 v Sedleci s Kateřinou Márovou ze Sušetic. Otcem Jiříka Háši byl Václav Čejka, řečený po statku Háša. Co se však týká rodu Čejků v okolí, tak v Libčicích na Nechvalicku, odkud pocházejí předkové mojí babičky Novákové, se rod Čejků vyskytoval již pradávno. Už když prodával Diviš z Nechvalic roku 1502 nechvalický statek Lobkowiczům, je uváděn v kupní smlouvě, zapsané v Deskách zemských větších jako sedlák v Libčicích jakýsi Čejka. Narodil se tedy kolem roku 1460-1470. 

Dále jsme dostali do redakce tento dotaz: "Reaguji na Váš pořad o vystěhovalcích do Jižní Ameriky. Taky se někdy stalo, že se z emigrantů někdo vrátil a usadil se zpátky v Čechách a hospodařil zde?"

Jistě, tyto případy se taky stávaly. Dozvěděl jsem se i jeden konkrétní příběh: kostelník z Horního Záhoří, pan Josef Hrubec, je mu přes 90let, si jako kluk, pamatuje vyprávění pana Františka Souhrady, který se vrátil z Ameriky po několika letech. Pan František měl moc dobrou práci v Chicagu, kde čistil roury v nějaké fabrice. Když se ho ptal, proč se tedy vrátil, když tam bylo tak dobře, on říkal: "Ale když stará nechtěla za mnou přijet, tak jsem se za ní vrátil." Kostelník na to: "Ale vždyť jste tehdy ještě nebyl ženatý?" A pan Souhrada odpověděl: "To nebyl, ale ona se moje vyvolená jmenovala Stará, Marie Stará, a tu jsem si pak vzal za ženu. A tak pan Souhrada pak dál hospodařil v rodné Třešni u Záhoří. 

Dobrý den pane Sassmanne, předně bych Vám chtěl poděkovat za velice zajímavý rozhlasový pořad Kořeny, který jsem nedávno objevil a díky kterému jsem se dozvěděl řadu nových informací i si ujasnil různé historické souvislosti, a to přestože nejsem z jižních Čech. Dále bych Vám chtěl poděkovat za to, jak nezištně pomáháte amatérským genealogům, kteří se chtějí dozvědět něco o svých kořenech, je to od Vás skutečně velmi milé. I já bych se na Vás rád obrátil s prosbou o pomoc při pátrání po mých předcích. Jedna větev mého rodokmenu pochází z jihočeské obce Lišov a já jsem se dočetl, že máte doma soupis obyvatel této vsi z 19. století. Zajímá mě zdejší rod Vojčů. Vše co vím je, že můj předek Josef Vojč se narodil v Lišově 12. února1871 jako nemanželský syn Magdaleny Vojčové. Jejími rodiči byli Martin Vojč z Lišova a jeho žena Barbora rozená Vlasatá z Cehnic. Chtěl jsem se zeptat, zda nemáte ve svých bohatých zdrojích nějaké další informace o těchto osobách (povolání, číslo chalupy, data narození či úmrtí atd.) a o celém rodě. Já osobně žiji v Plzni a při mém časovém vytížení se těžko dostanu v provozní dobu do archivu v Českých Budějovicích, abych mohl zapátrat sám, proto jsem se rozhodl zkusit oslovit Vás. Budu Vám vděčný za každou informaci. S přáním hezkého dne Jan Picek.

Děkujeme za pochvalu Kořenů. Patrně myslíte soupis duší fary lišovské z 19. století. Tam jsou, bohužel jen přifařené vsi, ne Lišov. Ale o Lišově vyšla krásná publikace od Václava Vaška: "Historie kraje lišovského". Autor se správně jmenoval Kovařík, Vašek byl pseudonym. Zemřel roku 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi. V knize jsou i různé soupisy obyvatel, domů atd. Kniha má asi 500 stran a lze si ji jistě vypůjčit meziknihovní výpůjčkou. Díval jsem se Vám na příjmení Vojč v berní rule Bechyňska roku 1654. Tehdy se vyskytovalo ve formě Voitsch v Kladenské Rovné na Českokrumlovsku na panství Vyšší Brod a ve formě Woits v Záboří na Českobudějovicku, které patřilo panstvím též pod Vyšší Brod. Jinde jsem ho v té době nenalezl. Pokud jde o samotný Lišov, lišovský syndik nám zanechal seznam obyvatel Lišova z října roku 1760 v něm je uváděn skribent a hostinský Vojtěch Vojč, kterému tehdy bylo 62 let a lišovským měšťanem byl 20 roků. V obci byl ve funkci od roku 1745. Rod byl v Lišově jistě déle, protože radní písař Lukáš Kašparides zaznamenal platy lišovských roku 1730 a v nich je uveden soused Josef Vojč, který platil 1 zlatý 45 krejcarů. Protože v soupisu lišovských plátců z roku 1681 ještě není žádný Vojč jmenován, musela se sem tato rodina přistěhovat někdy před rokem 1730. 

Vážený pane Sassmanne, vážený pane Černý, nedávno jsem zcela náhodou slyšel váš pořad Kořeny v českobudějovickém rozhlase a byl jsem tak okouzlen, že nemohu odolat, abych Vám nenapsal. Vaše povídání je úžasně zajímavé, váš projev je přitom nesmírně sympatický a já vám píšu především proto, že vám chci za ty pořady poděkovat a poblahopřát k nim. Stahuji si je všechny z internetu a dokonce jsem si kvůli tomu koupil MP3 přehrávač, abych je mohl nerušeně poslouchat třeba cestou do práce nebo o službách v nemocnici. Sám se totiž také zajímám o své předky (proti Vám jsem naprostý začátečník), pátrám v archivech a snažím se hlavně co nejdřív písemně zachytit vše, co sám vím a co si pamatuji z vyprávění starších členů rodiny. To dělám pro své děti, aby se jim nestalo to, co mně, že když se začnou zajímat o rodopis, většina pamětníků bude už po smrti. Ne každý má tu kliku jako vy, aby ho tato vášeň posedla už v sedmnácti. Moje rodina pochází také z jižních Čech, děda z matčiny strany, Ludvík Spěváček byl z Vlachova Březí, babička z Dolních Nakvasovic, z otcovy strany to byli Bartákové z Kaliště u Pelhřimova, předkové mojí ženy zase jsou z okolí Dačic - vše je v třeboňském archivu. Bohužel, rodopisné bádání je teď v módě tak, že jen objednat se do badatelny v Třeboni je skoro nemožné. Tak čekám, až se matriky hlavně z Vlachova Březí objeví na internetu. Myslím, že jsou s tím zveřejňováním někde u K, tak to si ještě počkám, než se dostanou k tomu V. Dovolte, abych Vám ještě jednou vyjádřil svůj obdiv. Zdravím a přeji hezké prožití adventního období i Vánoc. MUDr Alexandr Barták.

Mnohokrát děkujeme za zaslaný dopis. Chvála jistě potěší každého, zvláště když něčemu věnujete moc a moc času a námahy. To jistě znáte. Naše pořady vycházejí i knižně. Je v nich daleko více materiálu k dané tématice, než v samotném pořadu. Právě vyšlý druhý díl končí kapitolou o Dolních Nakvasicích a rodem stavitele Bursy. A již chystáme díl třetí. Máte pravdu, že v Třeboni je nával. To byl i jeden z důvodů digitalizace matrik. Ale matriky přibývají na třeboňském webu rychle, za 10 měsíců jsou u farností začínajících písmenem K. Co se týká rodu Vašich předků z matčiny strany a sice Spěváčků. Na Prácheňsku byly v době sepsání berní ruly roku 1654 rodiny s příjmím Spěváček v Bratronicích, Čečelovicích na Blatensku, dále v městě Vodňanech, ale hlavně: ve Vlachově Březí žil zahradník, tedy domkář Štěpán Spěváček. To byl patrně Váš předek, přinejmenším předek jména. Tedy již před 350 lety byli Spěváčkové ve Vlachově Březí a měli tam domek. 

Z dopisu pana Václava Chlandy z Českých Budějovic: "Vyvrcholením několikaletého badatelského úsilí a také pod vlivem Vašeho pořadu Kořeny se uskutečnilo 8. listopadu 2008 v hotelu Šumava v Bavorově první setkání Chlandova rodu. Celkem se sešlo 34 nositelů příjmení Chlanda-Chlandová z osmnácti míst Jihočeského kraje a jednoho z Prahy. Zastoupeni byli Chlandové z oblasti Blatné, Nové Bystřice a kolébky rodu, ze Záluží u Bavorova, kde je Chlandův rod doložen jeho nejstarším příslušníkem Jakubem Chlandou gruntovnicí a urbářem panství Helfenburk z roku 1547. I přes nepřízeň počasí navštívili účastníci setkání dosud stojící rodový statek v Záluží, který byl v majetku rodu až do roku 1891, tedy celých 344 let. Na setkání vyslechli přítomní výsledky genealogického bádání a svými příspěvky doplnili některé údaje rodokmenu a projevili zájem a další setkávání."

Děkujeme za dopis. Jsme rádi, že náš pořad inspiruje lidi ke hledání vlastních kořenů anebo k tomu, aby se členové jednoho rodu či příjmení setkávali. Já jenom mohu ještě doplnit, že Chlandové, vyskytující se na Blatensku, jsou také velmi starým rodem, protože P. Jan Hille ve své práci "Starousedlé rody na Blatensku" je jmenuje jako jeden z nejstarších rodů v regionu. Vyskytují se již v nejstarší gruntovnici panství Blatná z roku 1598 a sice ve vsi Chlumu. Od roku 1772 byl rod v Dobšicích a od roku 1800 v Hradišti. 

Další dopis nám poslal pan Helmut Lepschy z Loučovic na Českokrumlovsku. Poslouchá náš pořad Kořeny a zaslal nám svůj strom života, mimochodem velmi pěkně graficky zpracovaný. Píše: "Náš rod žije po celá staletí mezi Studánkami (Vyšším Brodem) a Kovářovem u Frymburka. Jsem na svůj "strom života" nesmírně hrdý. Víte, jakou já mám radost, když někdo řekne: my jsme pamětníci, jsme tu na Šumavě 50 let a já řeknu - a my 300 let?."

Mnohokrát panu Lepschymu děkujeme za dopis i nádherný "Strom života rodu Lepschych". Na rodokmenu je namalován jako nejstarší známý předek rodu Adam Lepschy z Kovářova (dříve Schmidtschlagu), u něhož již není uveden otec. Snad pana Lepschyho potěšíme, když mu sdělíme, že podle matriky farního úřadu ve Frymburku se tento Adam Lepschi ženil ve Frymburku 24. října 1717 s Marií, dcerou Filipa Paira z Kovářova a je v tom zápisu uveden jako syn Havla Lepschiho z Kovářova. Tento Havel Lepschi zemřel roku 1737 jako 90letý výměnkář, takže se narodil kolem roku 1650. Z archivní rešerše vyplývá, že rod Lepschi má své kořeny ve Světlíku u Frymburku, kde byl jeho zakladatelem sedlák Albrecht Lepschi, narozený roku 1586. Jeho syn Kilián pak žil v Kovářově, kde založil vlastní rodovou větev. Takže pan Lepschy z Loučovic se může chlubit, že jeho rod žije na Šumavě ne 300, ale přes 400 let! 

Další dopis nám poslala paní Vlasta Šimoušková z Českých Budějovic. Ta do dopisu vložila i údaje o dvou rodech svých předků: o rodě Hrušků z Třebče č.p. 19, který dnes pokračuje v Rejtech a o rodu Herbstů ze Slavče č. p. 18. Ve Slavči byli Herbstové mlynáři. Zde se připomíná jako mlynář ve Slavči 18 Ludvík Herbst, narozený roku 1847, který byl ženatý s Marií Pupkovou ze Slavče č. p. 2. Jejich syn Tomáš Herbst, narozený 1877 byl rovněž mlynářem, ale toto bílé řemeslo vykonával do svých pouhých 43 let, kdy zemřel na astma. Jedna větev z příbuzenstva pokračovala mládkem Karlem Krejčou, který působil na mlýně Herbstů, ale koupil si větší mlýn s pekárnou v Kunvaldě č.p.50 u Žamberka v Orlických Horách.

Paní Šimouškové děkujeme za zajímavý dopis a také za unikátní snímek krajánka s fajfkou. Krajánci chodili od mlýna ke mlýnu a vždy v něm pobyli nějaký ten den a přinesli plno nových zpráv. Tento krajánek zemřel roku 1955 v krumlovské nemocnici. Pokud se týká prosby paní Šimouškové o informacích o rodech Hrušků a Herbstů. Pokud jde o rod mlynářů Herbstů, roku 1821 uvádí Soupis duší fary Žumberk ve Slavči čp. 18 mlynáře Pavla Herbsta, 48 let starého se ženou Kateřinou a 6 dětmi. Co se týká vsi Třebeč a rodu Hrušků v ní. První zmínka o Třebči je z roku 1364, kdy se připomíná Prokop z Třebče. Roku 1579 se tu uvádí svobodník Petr Kouba. Ves byla později rozdělena mezi několik vrchností. Ves, zvaná také Velká Třebeč nebo Třebsko, měla kolem poloviny 18. století celkem 23 usedlostí. Více než dvě třetiny vsi náležely k českokrumlovské prelatuře, další části pak k borovanskému klášteru a ke statkům Ostrolovský Újezd a Olešnice a k panství Nové Hrady. Takže, hrůza pro genealoga! V okolí klapávaly tři mlýny. Přímo ve Třebči býval na počátku 20. století hostinec, živil se zde kovář, krejčí a kramář. Díval jsem se paní Šimouškové do mých opisů z archivů. V urbáři krumlovské prelatury z roku 1668 se žádný Hruška v Třebči neuvádí. Také v soupisu konzumentů soli 1702 panství Ostrolovský Újezd v Třebči žádní Hruškové nejsou. Ale co se týká borovanského kláštera, zde mám zprávu radostnou: v urbáři tohoto kláštera z roku 1693 jsem nalezl v Třebči sedláka Pavla Hrušku. Ten měl 2 čtvrtě lánu a platil pololetně 24 groše. Pěší robotu vykonával během celého roku a byl podroben odúmrti, to znamenalo, že o tom, komu připadne po jeho smrti statek rozhodoval klášter, a ne on. Takže rod Hrušků byl v Třebči prokazatelně přinejmenším od 17. století. A byli to poddaní augustiniánského kláštera v Borovanech. Řád augustiniánů odešel z Borovan definitivně po provedení josefských církevních reforem a zrušení zdejšího kláštera roku 1785. Po zrušení řádu koupili panství Schwarzenbergové a prelaturu (kde sídlil probošt kláštera) přebudovali na zámek. 

Další dopis nám zaslal pan Josef Přech z Počátek. Na obálce nám poslal i své razítko, které hrdě oznamuje: "vyučen cukrářem". Pan Přech píše: "Vážený a pro nás milý pane Sassmanne. Pozdravení Vám od nás z Počátek, rodiště našeho básníka Otokara Březiny. Sleduji Vaše vyprávění v rozhlase s panem Filipem Černým pod názvem Kořeny. Mám velkou radost, že nám přibližujete náš kraj. Nevím proč, ale mojí láskou je Šumava, a to již celých 40 let. Jezdili jsme v ten kraj vždy stejnou cestou: Počátky-Jindřichův Hradec-Týn nad Vltavou-Vodňany-Bavorov-Volyně-čestice-Dobrš-Strašín-Sušice-Zbynice-Velhartice. To je půvabný kout naší země. Snad je to i kraj našeho jména Přech. To jsem se dočetl z knížky, kterou sepsal p. František Teplý: Dějiny města Volyně a okolí. Posílám vám ze starých novin okopírovaný článek o rodu Přechů. A tak se těším, že se zmíníte při některém pořadu o tomto rodu Přechů. Při návštěvě Čestic jsem zjistil, že je v obci zámek, který patřil těmto Přechům. A tak jsem se tam vždy zastavoval a bylo nám tam dobře. Kdoví, zda naše kořeny nesahají až na Šumavu. Přejeme Vám hodně radosti v této vaší práci. Vše dobré od Pána do dalšího putování. Vaši Josef a Márinka Přechovi, Počátky."

Mnohokrát děkujeme za milý a srdečný dopis. Pan Přech skutečně přiložil starý článek od Karla Weisse: "Nedělali Přechové z Čestic svému erbu čest?" Článek pojednává o tom, jak sedm bratrů z Kraselova pohnalo roku 1510 Václava Přecha z Čestic před komorní soud pro pytlačení v kraselovském honbišti. Víme, že Přechové měli za znak pokosem ležícího stříbrného kapra v modrém poli. Přechové také měli ve Volyni pěkný dům pro zimní pobyt a výměnek. Jenže rod vymřel roku 1574 Přechem VIII. z Čestic. Takže rodina Přechů z Počátek má s touto rodinou patrně společné jen hezké staročeské osobní jméno Přech. Je zajímavé, že toto příjmení se vyskytovalo roku 1654 na Vysočině, patřící do bechyňského kraje jen v Kojčicích u Pelhřimova, kde je uváděn Adam Přech, sedlák, poddaný města Pelhřimova. 

Mám dotaz narodila jsem se v Mirotíně u Kamenice nad Lipou a chtěla bych znát své předky Šafratovi. Děkuji za informaci a zdravím. Vlasta Posekaná z Českých Budějovic.

Mirotín patřil roku 1654 pražskému děkanství. Roku 1731 byl připojen k panství Černovice na Táborsku, které patřilo 1848 knížatům ze Schönburku. Co se týká farnosti, musíte nahlédnout do matrik fary Mnich, které jsou vedeny od roku 1759. 

Pan Kinigl píše: "Zajímalo by mě, zda musel být církevní souhlas ke sňatku šlechtice s nešlechtičnou".

Z církevního hlediska určitě ne. Spíše to byla otázka té které rodiny či světských zvyků. V Pošumaví byl případ, kdy si kníže Lamberg (majitel Rábí a Žichovic) vzal obyčejnou venkovskou dívku Kateřinu Hrádkovou. Je o tom i kniha "Kněžna Káča". Je zajímavé, že kvůli jistému prohřešku proti císaři se nesměl ženit. Po povolení k ženitbě byla Káče povýšena do hraběcího stavu a při sňatku, který se konal 1855 ve Strašíně, bylo legitimizováno všech jejich 8 dětí. Tehdy se široko daleko o ničem jiném nemluvilo. Přítomni byli i Hildprandt z Blatné (svědek), Schwarzenberg, Kinský ad. Po svatbě měli ještě deváté dítě. 

Další dopis nám přišel až ze Spojených států amerických z jižní Dakoty. Pan Michael Cwach reaguje česky na zmínku o jeho rodě v pořadu o Raděticích. Píše: "Můj otec, James Cwach, se narodil roku 1918 v Jižní Dakota, stejně tak můj dědeček, John Cwach, roku 1878. Ale můj pradědeček Matěj Cwach se narodil 1851 v Radětice 21. Předci jeho otce Jana Cwacha pocházeli z Blatce, Hodětína a Březnice. Roku 1867 se můj prapradědeček Jan, jeho žena Marie a syn Matěj vydali na cestu do Ameriky. Pracovali 18 měsíců v Brémách v Německu. Do USA přijeli lodí v roce 1869. Ihned po příjezdu se vydali do státu Missouri, kde pracovali 3 roky v Iron Mountain v dolech na železnou rudu; Marie pracovala jako kuchařka. Po důlním neštěstí se rozhodli roku 1872 odjet do Dakoty, kde žilo mnoho krajanů. Usadili se poblíž městečka Tabor."

Mnohokrát děkujeme za krásný dopis. Vystěhovalcům do USA bude věnován celý pořad. 

Posluchač ze Strakonic se ptá: "Velmi mě zajímají rodinné pověsti. V jedněch strakonických pamětech je zachována moc pěkná pověst o rodině Sedmihradských. Ta měla v 19. století u soudu písaře, jmenoval se Matyáš Sedmihradský. Pocházel z Malého Boru, kde měl jeho otec hospodu a vyprávělo se, že jsou šlechtického původu a že pocházejí ze Sedmihradska. Pověst pak zní takto: v Sedmihradské zemi byla velká bitva a manželka se koukala ze stromu na válčícího muže, šlechtice. A viděla, jak byl zabit. A leknutím spadla ze stromu a umřela taky. A zůstali po nich sirotci. A protože ten, kdo jim zabil tatínka, chtěl jít i po nich, jeden z otcových služebníků děti zachránil a vzal je do Čech. Zde rod degradoval. Tuto pověst zapsala Marii Ditrichová, narozená roku 1840 a vyprávěl jí to ještě její dědeček v době, kdy tyto pověsti vznikaly, tedy v době romantismu v 19. století. Co byste k této pověsti řekl, víte něco o rodu Sedmihradských?

Děkujeme za velmi zajímavou rodinnou pověst. Od té doby, co máme pořad Kořeny, jsem jich vyslechl již bezpočet. Tato je mimořádně zajímavá. Díval jsem se do strakonických matrik, zda se mi podaří nalézt kořeny strakonické rodiny Sedmihradských. A nalezl jsem zápis v matrice oddaných z roku 1666. V něm se píše, že v listopadu toho roku se oženil s dcerou Jeronýma Strakonického Tomáš Sedmihracký, měšťan písecký. 

Pan Miroslav Pikous píše: "Dobrý den, mám rodopisný dotaz. Nepotkal jste se v Suchdole se jménem Vitzány? Vím, že jich je dost, sám jsem se s nějakým potkal. Vitzány byl můj prapradědeček, nebo ještě o generaci dál. Zřejmě do Suchdola přišel, nepocházel odtud. V naší rodině se traduje, že přišel z Itálie. Nějak se mi to nezdá. Připadá mi to jako poněmčené nějaké české jméno, i když s jiným pravopisem by to Ital mohl být. Ale ještě asi o generaci dál, protože co jsem zjistil, jmenoval se česky Jan. Už ale není naživu nikdo, kdo by o tom mohl něco vědět."

Rodina Witzani bývala i v Byňově u Nových Hradů, což není daleko od Suchdola. Do Byňova přišli roku 1695, kdy se oženil Vojtěch Wizane, syn Havla Wizane ze Šejb s Voršilou Tonkovou z Byňova. Nahlédnu-li do staré gruntovnice Šejb, vidím, že rod Witzani tam byl na čp. 14 a to od roku 1661, kdy toto stavení koupil otec Vojtěcha, Havel Witzani. Bylo to menší stavení, stálo 20 kop grošů. Díval jsem se i na původ Havla Wizani. V matrice oddaných Horní Stropnice je jeho sňatek: byl oddán roku 1654 jako vdovec a panský šafář na Cuknštejně s Magdalenou Höfflerovou z Bedřichova. Havlův bratr, Bartoloměj Witzane se ženil taktéž 1654 ve Stropnici a je uveden jako panský zahradník. Patrně je jako svoje služebníky povolali na Novohradsko Buquoyové. V matrice Nových Hradů je svatební zápis z roku 1681, kdy se ženil Štěpán Wizani, syn Kryštofa Wizani z Pikol na panství Rožmberk. Tam berní rula uvádí příjmení ve tvaru Viciani, takže kdo ví, zda něco nebude na té rodinné pověsti. 

Dobrý den. Vážený pane Sassmane, chtěla bych Vás požádat o laskavost. Moje babička a její rodiče pocházeli z Tuště. Babička byla provdána za dědu, který se narodil v Nové Bystřici. Můj otec i jeho sourozenci odešli z jihu a byli rozhozeni v Praze, Kladně, Děčíně, Litoměřicích a Liberci. Můj děda, Karel Schragl, si vzal Marii Rohanovou, dceru Ondřeje Rohana a Anny Kropíkové. Vždy mně tato problematika vrtala v hlavě. Když jsem byla čerstvě vdaná, nebyla šance na takový koníček ani pomyslet. Pak přišly malé děti. Asi před deseti lety jsem byla v Tušti. Na Rapšachu jsem vykopala z nánosů písku hrob babičky a také se stavila v archivu. Když mi paní přinesla knihu narozených a já ji otevřela, spadla mi čelist a říkala jsem si co tam dělám? Ale nevzdala jsem se a rozhodla se učit na rodině mé babičky z Daliměřic na panství Hrubý Rohozec. Tady mám archivy v Litoměřicích a Zámrsku a je to tedy blíž. Protože jsem naprostý laik a jde to ztuha, mám vyhledáno asi 1.500 lidí, všichni byli totiž moc plodní. Ještě mnoho práce je přede mnou, snažím se tu detektivku rozmotat. Největší potíže mám s žijícími. Mám Vaši knihu Kořeny 1 i 2. Ráda bych zmapovala předky ze strany mého otce a tak čekám na digitální archiv Třeboně. Od Vás bych potřebovala informaci, na kterou faru mám čekat. Oddací i rodný list mého otce byl z Rapšachu, ale nevím jestli to nebylo pod nějakou nadřazenou farou. S pozdravem Novotná.

Pokud se týká Tuště (Schwarzbachu), patřila pod faru v Rapšachu. Tam začínají matriky roku 1784. Předtím ale byl Rapšach filiálkou (pobočkou) fary v Krabonoši, kde matriky začínají 1712. Ještě předtím asi patřily pod Gmünd, což je dnes Rakousko. Ostatně jak fara Rapšach, tak Krabonoš byly do roku 1920 součástí Rakouska. Pak je přičlenili k Československu a po roce 1945 byli místní lidé jako Němci odsunuti. Byla to doba velmi složitá. Jinak jsme moc rádi, že se Vám Kořeny líbí a že jsou Vám přínosem. 

V matrice narozených jsem našel zmínku u jednoho z prarodičů, že přísluší k církvi katolické, u druhého k evangelické. Kde tedy hledat zápis o narození jejich potomka? U evangelíků či u katolíků? Bylo nějaké pravidlo, že "prvotní vyznání se dědilo např. po otci"?

To je velmi podnětný dotaz. Záleží, ve které době žili předkové s touto rozdílnou vírou. Muselo to jistě být po vydání tolerančního patentu roku 1781. V něm to císař Josef II. v bodě 6. stanovil takto: pokud byl otec katolík a matka protestantka, musely být děti obojího pohlaví vychovány "beze všeho dotazování" v římskokatolickém náboženství. Pokud byl otec protestant a matka katolička, bylo to stanoveno, že "dítky pohlaví následovati mají". Tedy chlapci byli vychováni evangelicky a dívky katolicky. Takhle by to mělo být až do roku 1867, kdy se vše uvolnilo a byla dána plná svoboda i Židům. 

Vážený pane Sassmanne, jsem vnučka Václava Dolejšího (Karpíška) z Břehova 7, o kterém jste hezky psal v Kořenech 1. Tatínek, Vojtěch Dolejší, se narodil roku 1898 a byl malý, když děda zemřel. Kniha Kořeny přišla poštou v den, kdy v noci řádila kuna v kurníku. Do zpěvu mi ze zakousnutých slepic nebylo, ale po přečtení zápisků dědy, jak jste dědečka chválil, nálada se hned zvedla. Mrzí mě, že jsem pořad o Břehově ve vysílání neslyšela. V rádiu jste se zmínil, že máte předky u Matějů. Byli v roce 1953 vystěhováni do Běchovic u Prahy. Rodiče tam zemřeli, syn se vrátil a teď soukromě hospodaří vnuk. Vaše Kořeny se mi moc líbí a děkuji za ně. Se srdečným pozdravem Ludmila Pokorná rozená Dolejší, Žabovřesky.

Děkujeme za velmi srdečný dopis. Jsme rádi, že Kořeny dělají lidem radost. Jenom připomínáme, že pokud nestihnete některý z našich pořadů slyšet v pondělí v 16.30 hodin, je možno pořad poslouchat v repríze v úterý v 19.30 a také na webu Českého rozhlasu České Budějovice www.rozhlas.cz/cb/koreny, si lze Kořeny poslechnout. 

Paní Marie Tikalová z Radětice píše: "Náš rod žije již pátou generací v Raděticích. Přišel sem kdysi z Debrníka. Byl to koncem 19. století Jan Tikal. Jméno Tikal se objevuje i v Guatemale jako jméno města Mayů. Chci se zeptat: může být nějaká souvislost s naším příjmením? Co to jméno znamená?"

Rod Tíkalů byl v Debrníku nejstarším rodem. Připomíná se tam již v 15. století Jan Tíkal. Jistě náhodně se některý výraz v řeči Mayů "tikal" shoduje s Vaším jménem . Stejně je tomu např. v Japonsku s výrazem "suda". Na Soběslavsku a Malšicku je taky hodně Sudových. 

Pan Václav Jošt z Dobřejic u Malšic se ptá, kde je možné najít urbář z roku 1581, o kterém jsme hovořili v nedávném pořadu o Dobřejicích.

Již nemusíte shánět. Urbář mám přepsaný doma. Roku 1581 hospodařili v Dobřejicích: Jan Bejšovec, Vondra Hejný, Hák, Voneš, Michal Kolář, Mrzek na chalupě a Matěj na chalupě. Největší usedlost měl Hejný, platil z ní 4kopy, ostatní jen jednu kopu. 

Paní Milada Tišnovská píše: "Dobrý den, v současné době se snažím zjistit odkud přišel můj předek Jan Hadraba (Hadrava) na začátku 17. století do Velké Bíteše (na Moravě). V té době se podle berní ruly rod Hadravů vyskytoval i v jižních Čechách. Zajímalo by mne jestli jste se ve svém bádání v jižních Čechách s tímto rodem setkal. A jaký je původ tohoto příjmení. Zatím jsem žádné vysvětlení nenašla. Přeji pěkný den.

Podle odborných publikací vzniklo příjmení Hadraba či Hadrava jako pojmenování člověka, který se často hádal nebo od otrhaného člověka či z místního jména Hadrava. 

Další dotaz: "Vážený pane Sassmanne, velmi mě (a celou naši rodinu) zaujala Vaše práce v oblasti genealogie. Jsme jihočeská rodina a máme zájem pátrat po našem původu. Jeden z našich předků je zmíněn i ve Vaší skvělé knize Kořeny 1 - Němec Klee, který přišel z Prahy do Soběslavi na začátku 19. století. Je to zároveň ten poslední, ke kterému sahá náš "domácí" rodokmen. Chtěli bychom pátrat dál, proto se na Vás obracím s prosbou, jak postupovat. Lukáš Klee."

Pan Klee přiložil i rodokmen. Z něho je zřejmé, že prozatím nejstarší předek měl manželku z Prachatic. Doporučuji tedy začít hledáním toho sňatku v prachatických matrikách. 

Další dopis poslal Ing. Václav Častorál z Plzně, který má zájem o historii rodu Častorálů z Dobšic čp. 2 na Písecku.

O Dobšicích bude v září celý náš pořad. Co se týká tamního rodu Častorálů, ten se tam přistěhoval na čp. 2 roku 1861 z Dobeve. V Dobevi je rod připomínán již roku 1653. Ale ty cesty byly asi složitější, protože zápis z roku 1842 říká, že sedlákem ve Staré Dobevi čp. 8 "U Hlinků" byl Tomáš Častorál, syn rychtáře Jakuba Častorála z Velkých Nepodřic 39 na Protivínsku. Tomáš měl za ženu Marianu Liškovou ze Staré Dobevi 3. Víc prozatím k tomuto rodu nemám. Jen vím, že v rodě se udržovala mylná tradice, že pochází z rytířského rodu Častolárů z Dlouhé Vsi. Ale již v polovině 17. stol. byl rod rodem poddanským a psal se někdy Častohrál, což by mohlo poukazovat na původ příjmení. 

Dobrý den, s velkým nadšením jsem dnes poslouchal vybrané díly rozhlasového cyklu Kořeny, mimo jiné i díl o Skrýchovu u Malšic. V rámci své disertační práce jsem se zabýval mimo jiné historií Skrýchova u Opařan a přiřazení relevantních historických zpráv ke Skrýchovu u Opařan a Skrýchovu u Malšic mi činilo velké problémy. Zprávy jsem nakonec klasifikoval přesně tak, jak jste to popsal i ve Vašem výkladu v dílu o Skrýchovu u Malšic, což mne velmi potěšilo, protože ani já sám jsem neměl v tomto případě stoprocentní jistotu. Martin Dohnal, Praha.

Děkujeme za pochvalu. Jsem rád, že poctivá a mravenčí práce nás přivedla ke stejným výsledkům a opravili jsme zažité a vytištěné omyly. 

Další dopis nám zaslal pan Pavel Kartaš z Prahy: "Několikrát jste se v Kořenech věnovali povoláním předků. A naši předkové nebyli jen ctihodní občané. Ať páni či kmáni, páchali i různé nezákonnosti. Zabýval jste se také "povoláním" vězeň či trestanec? Bylo třeba téma katů. To je jedna strana práva, ale co ta druhá? Za co byly jaké tresty, jak to chodilo ve vězení v té které době, jak se hledělo na trestance po propuštění, atd.? Prostě tématika soudnictví a vězeňství. Dostaly se mi do rukou spisy netypických zločinců a mezi nimi jsou i jména Jihočešek."

Přiznávám, že toto téma nemám zatím prostudováno. Máte pravdu, že jsem měli třeba téma myslivců, ale už ne pytláků. Něco s tím budeme muset provést. 

Začátkem roku jsem prosil o pořad o Podolí I. a byl mi slíben. Zatím jste ale pořad nevysílali. Ptám se, zda mohu doufat, že bude v nejbližší době? S pozdravem Krekule.

Slíbili jsme a slib dodržíme. Podolí I bude v září. Těch proseb o vysílání o různých vsích je tolik, že opravdu nestíháme. Navíc musíme jít do archivních podkladů. Abychom zkrátili panu Krekulovi čas, mohu dnes sdělit, že rod Krekule se vyskytoval v Podolí čp. 23, kde roku 1681 hospodařil Ondřej Kuklička. Po roce 1713 se zde již objevuje Martin Krekule. Roku 1756 převzal statek Antonín Krekule (psán Gregule). Následoval Josef Krekule (roky 1789- 1846) a po něm František Krekule (do r. 1871). Rod zde byl do 20. století. Rod Krekulů byl i na čp. 28, které bylo roku 1882 připsáno Janu Krekulovi. Původ rodu vidím v sousedních Bojenicích, kde je na čp. 16 uváděn již v urbáři z roku 1633 Řehoř Krekule. 

Mnoho lidí nám píše a telefonuje, jakže to vypadá s projektem Genetika a příjmení, o kterém jsme v našem pořadu informovali na počátku tohoto roku a mnozí z vás se do něj zapojili.

Ke konci května 2008 je stav projektu následující: žadatelů o vstup do projektu je 135, těch, co vykonali test je 63. Ne každý byl vybrán, protože jeho příjmení neodpovídalo potřebám projektu. Od těchto 63 lidí jsou již hotové výsledky od 24 lidí a sice po 17 markerech. Problém je v tom, že hodně lidí špatně provedlo odběr svých vzorků DNA a budou ho muset provést ještě jednou. Žadatel dostává seznam lidí, kteří nosí stejné příjmení jako on. Těmto lidem se rozesílají žádosti, aby se i oni zapojili, protože v tom je podstata projektu: zjistit, zda jsou lidé se stejným příjmením geneticky příbuzní. Zatím jen 11 příjmení má alespoň dva zástupce a jen tři příjmení více než dva zástupce. V jednom případě se přihlásili čtyři nositelé stejného příjmení. Výsledek byl překvapující. Byť se jmenují stejně, jejich haplotypy jsou vzdálenější, než by se čekalo a vypadá to, jako by tu oblast původně osídlil nějaký klan, či rod, jehož společný předek žil asi před 1500 lety. Je to jedna z možných hypotéz a je ji nutno testovat. 

Další dopis nám poslal pan Jiří Souhrada: "Váš pořad a publikace Kořeny jsou skvělé. Moje jméno je Jiří Souhrada a bádám ohledně příjmení Souhrada asi 15let. Nejstarší údaje mám z roku 1555 z hradu Zvíkov. V Jamném žil rod Souhradů, odkud je můj původ. Zmiňovali jste se o Jamném v jednom z Vašich vysílání. Mimo rodu Souhradů jsem pátral po dalších rodech, převážně z farností Horní Záhoří a Chřešťovice. Delší dobu se marně snažím rozluštit původ erbu rodu Souhradů, snad mlynářské větve. Rovněž původ z Rakouska zatím nemám nijak doložený i když jedna větev Souhradů ve Vídni žije ale přišla z Dolního Záhoří. Budu velice vděčný, jestli máte jakoukoliv informaci či radu ohledně erbu a samozřejmě cokoliv o rodu Souhradů.Přeji mnoho úspěchů v dalším bádání a ještě jednou díky za Váš úžasný pořad." K dopisu je přiloženo i foto barevného vyobrazení erbu Souhradů.

Bohužel odhaduji, že tento erb patří právě k té řadě erbů, co za peníze vydávaly ne příliš chvalně známé agentury v 19. století. Jméno Souhrada je jistě české, neřekl bych, že má rakouský původ. Berní rula z roku 1654 ukazuje příjmení Souhrada na čtyřech místech: v Krči u Vodňan na panství Protivín a Skočice, jeden Řehoř Souhrada byl pak přímo v Protivíně a druhý Řehoř Souhrada žil ve Vámi zmiňovaném Jamným u Písku. 

Dobrý den. Pořad kořeny jsem objevil teprve nedávno a velice mne zaujal. Mé příjmení zní Kozáček, původně Kozák. V odborné literatuře jsem zjistil, že toto příjmení vzniklo z názvů našich kmenů a krajů.Teprve nedávno jsem zjistil, že Kozácko rovná se Táborsko. Chtěl bych se Vás proto zeptat, jestli jste se s tímto příjmením už nesetkal, popřípadě, jestli byste mně o výskytu tohoto jména v jižních Čechách něco neřekl. S pozdravem Kozáček z Vysočiny, Strachujov ( obec se dříve jmenovala též Strachotov).

Kozácko byl kraj kolem Želče na Táborsku. Také se zde na Táborsku nosil tzv. kozácký kroj, který měl (snad) své jméno od růžků a ocásků, která na něm byly a které připomínaly kozu. Skutečně, člověku, který odsud pocházel, se říkalo Koza či Kozák. Kozák však byl také pastýřem koz a i z toho mohlo vzniknout příjmení, zvláště má-li formu Kozáček, což mohl být malý pastýř koz. V polovině 17. století se příjmení Kozáček vyskytovalo v Čechách na málo místech. Na Čáslavsku, kam patřilo Pelhřimovsko, se vyskytovalo toto příjmení v Ledči nad Sázavou. Oba nositelé tohoto příjmí, Jan a Martin Kozáčkovi, byli hrnčíři. 

Další dopis nám přišel až z Estonska: "Vážený pane Sassmanne, velmi mě zaujal váš celkový přehled o kořenech jmen. Jmenuji se Petr Fürst můj otec i děd se jmenovali Josef Fürst a pocházeli z Lednice na Moravě. Jakým způsobem a kde by se dalo dopátrat jak jsme se dostali k tomuto jménu? Mohl byste mě třeba navést kde začít? Abych se dostal do přední části našeho rodokmenu musím procházet matriční úřady? Nebo jsou i jiné možnosti, třeba po internetu či kroniky fary? Nebo co k tomu vše potřebuji? Děkuji. S přátelským pozdravem Petr Fürst, Estonsko."

Dobrý den do Estonska, pane Fürste. Zde na jihu Čech byl také velmi rozvětvený rod Fürstů. Byli to panští zaměstnanci u Schwarzenbergů, většinou ovčáci anebo lesníci. Fürst bývalo označení pro člověka, který se choval jako kníže, či byl knížeti podobný anebo se zaměňovalo s first (psáno s měkkým i), což byla v hornické řeči jeskyně či strop. Pokud se týká vašeho dotazu, kde pátrat. Na matriční úřad budete muset jít, pokud se váš předek narodil po roce 1900. Také se někdy stane, pokud ves byla menší a matriky, byť třeba zavedené roku 1785 časově zasahují až do 20. století. Ve fondech far lze najít seznamy farníků, také hodně napoví sčítání lidu, o němž jsme hovořili minule. Obojí je uloženo v okresním archivu. V každém případě je však potřeba jít od přítomnosti do minulosti. Není možné odhadovat. 

Dobrý den pane Černý a pane Sassmane. Jmenuji se Tomáš Thun. Nejprve bych Vám rád poděkoval za rozhlasový pořad a knihu Kořeny, které jsou pro nás ostatní, rodopisce amatéry, neocenitelným pomocníkem. Když jsem se rozhodl před mnoha měsíci pátrat po svých předcích, naivně jsem si myslel, že si vystačím pouze s matrikami. Přiznám se, že o jiných písemnostech, které by mě vedly ke kořenům mého rodu, jsem neměl ani zdání. Teprve po poslechu Vašeho rozhlasového seriálu jsem začal v archivech nahlížet i do hospodářských knih, urbářů, moravských Lánových rejstříků, zápisů komínových daní a rejstříků berní ruly. Váš pořad mě také upozornil na možnost, nechat si vypracovat test genetického původu a této možnosti jsem okamžitě využil. Všechny tyto informace z Vašeho seriálu Kořeny mně pomohly nahlédnout zase dále do historie mého rodu a za to bych Vám ještě jednou rád poděkoval. Proč Vám píši? Rád bych poprosil o radu. Můj rod žil po několik staletí v různých obcích na panství Zábřeh na Moravě. Pravděpodobně jsem našel prvního Thuna, který tam na panství od "někud" přišel a usadil se v obci Schönwald (dnešní Strážná). Vím o něm pouze to, že se jmenoval Heinrich Thun, měl lánickou usedlost, zemřel v roce 1656 a měl 11 dětí. Žel matriky z této oblasti začínají rokem 1641. V gruntovní knize není zapsána koupě statku Heinricha Thuna, zápisy začínají koupí jeho syna Michla Thuna, který grunt koupil po svém nebožtíku otci Heinrichu Thunovi roku 1656. V urbářích pro zábřežské panství z roku 1600 jsem jméno Thun nenašel. Poradíte mi, prosím, jak mám pokračovat dál? Pomůže mi, když ve výsledcích genografického mám uveden původ otcovské linie v severní Itálii? Děkuji mnohokrát.

Vaši předkové mohli získat své příjmení dle toho, že sloužili ve vojsku císařského plukovníka Kryštofa Thuna, který bojoval nejdříve proti Turkům a potom za třicetileté války. Některý z Vašich předků se pak mohl usadit na vašem statku. Taky mohl přijít z panství, které vlastnil rod Thunů. Proto nebyli roku 1600 na Zábřežsku uvedeni. 

Další dopis nám přišel od Blanky Vodičkové z Českých Budějovic: "Vážený pane Sassmanne, celá rodina posloucháme se zájmem pořad Kořeny v českobudějovickém vysílání a rádi bychom se touto cestou chtěli zeptat na naše předky po linii naší babičky Marie Doudové, rozené Křížovské z Malšic u Tábora, ul. Spálená čp. 15. Rodina Křížovských pochází z Hnojné Lhotky čp.1 u Slap u Tábora. Prarodiče se jmenovali František a Marie a měli asi 7 dětí, z nichž dosud žije naše babička Marie a její sestra Božena ve Slapech čp. 6. Nevíme, jak starý je rod Křížovských a kam sahají historické prameny této rodiny, tj. například odkdy ve Lhotce jsou a zda to byli vždy sedláci. Vedle toho by mě zajímalo, jak dlouho je rod Doudů v Malšicích a proč se nám přezdívá Třetinářovi.

Ves Hnojná Lhotka bývala součástí statku Dražičky, který roku 1654 vlastnil pan Albrecht Robmháp na Suché. Byl to malý rytířský stateček, který 1760 připadl k panství Želeč. Obsahoval jen 3 vsi: Dražičky, Slapy a Lhotu. Ve Lhotě (Hnojné Lhotce) byli 1654 jen 3 sedláci:Votýpka, Hojna a Petrů. Rod Křížovských zde ještě nebyl. Ale v samotných Dražičkách byl roku 1654 pustý lán Křížovský. Zde bych viděl kořeny Vašeho rodu. Doudové přišli do Malšic z Třebelic a poprvé se připomíná roku 1654 v Malšicích na dvou lánech Ondřej Douda. Roku 1715 statek čp. 15 U Třetinářů ještě neexistoval a vznikl patrně oddělením třetiny pozemků od mateřského gruntu. Tím zde vzniklo toto usedlostní jméno. 

Váš zajímavý pořad sleduji pravidelně. Pocházím z Českých Budějovic, jmenuji se Roman Svoboda, ale již dvacet pět let žiji v Praze. Rád bych přes tento pořad zjistil něco o mých předcích. Má babička z matčiny strany žila v obci Zliv. Jmenovala se Hřebíková, za svobodna Kozlová. Měli krejčovství. Z otcovo strany vím pouze že Svobodovi žili v obci Čtyři Dvory. A děda pracoval u nějakého kováře. Vím že je to málo informací, ale více se mi nepodařilo zjistit. Děkuji předem za jakékoliv informace. A přeji Vám a Vašemu pořadu vše nejlepší.

Co se týká rodu Svobodů ve starých Čtyřech Dvorech, tak podle Knihy obyvatel obce žili Svobodové ve třech domech. Všichni pocházeli z Vltavotýnska z Březí a z Bečic. Na čp. 63 žil dělník Václav Svoboda, narozený 1878 s pěti dětmi, na čp. 74 v Branišovské ul. žil dělník Jan Svoboda, narozený 1872, otec tří dětí a v čp. 151 žil plavec František Svoboda, narozený 1881, taktéž z Březí u Týna se čtyřmi dětmi. 

Dále nám poslala dopis s přílohou paní Jaroslava Crhanová ze Zlaté Koruny: "Na základě Vašeho pořadu Kořeny jsem se rozhodla na Vás obrátit a to pokud jde o původ rodiny Štindlových. V loňském roce jsem si koupila Vaši knihu Kořeny 1. Z vlastní iniciativy a bez znalostí Vámi doporučovaného postupu při psaní rodinné kroniky jsem v roce 2001 postupně podle doma založených dokladů - rodních, úmrtních listů a vysvědčení zpracovala kroniku, kterou přikládám. Zajímal by mě původ tohoto rodu-dle informace mého otce pana Karla Štindla měli předci přijít z Bavorska. Nahlédnutím do telef. seznamu je toto příjmení rozšířeno ve Zlaté Koruně, Rájově, Mojném, ve Větřní, v Č. Budějovicích, Přísečné, Chlumu u Třeboně a v Rožmitále na Šumavě. Také si určitě objednám další vydání knihy Kořeny 2, třeba zde najdu další zajímavosti, které se k tomuto tématu vztahují.

Paní Crhanová přiložila pěkné napsanou rodinnou kroniku potomků Aloise a Anežky Štindlových ze Zlaté Koruny čp. 22. Uvádí mj. že dle archivních dokladů byl v roce 1828 dům čp. 22 v majetku Sebastiána Steindla. Pak postupuje rozrodem až do dnešních dnů. Za zapůjčení kroniky děkujeme, určitě ji vrátíme a věříme, že Vás kniha Kořeny 2, který vyjde v průběhu roku 2008 opět něčím novým osloví. Co se týká Vašeho příjmení Štindl, psáno původně německy Steindl, musíme vycházet z této nejstarší psané formy příjmení Vašich předků. Později došlo k počeštění příjmení. Díval jsem se do odborných publikací. V našich není o příjmení nic, německá kniha Familiennamen uvádí, že příjmení Steindl vzniklo jako volací jméno na člověka, jehož křestní jméno začínalo na Stein, obzvláště tedy z křestního jména Steinhard a vzniklo z toho příjmení. Pokud se podíváme do berní ruly z roku 1654 pro Bechyňsko, kam ten kraj Vašich předků náležel, vyskytovalo se v polovině 17. století příjmení Steindl u Nové Bystřice, v Horním Záblatí, v Trhových Svinech a v Jedlici na Novohradsku. Soupis dle íry ho uvídá ještě ve Svérázi. 

Vážení v rozhlase, poslouchám pravidelně denně vysílání českobudějovického rozhlasu. Vaše vysílání hodnotím na jedničku. V poslední době mě zaujal pořad Kořeny. Ráda bych se do tohoto pořadu též zapojila a to z důvodu, že mám po svém dědečkovi jeho obsáhlý životopis, který obsahuje 192 stránek velkého sešitu. Jeho životopis začíná vzpomínkou na jeho předky od roku 1824, vlastně jeho babičkou. Děda se jmenoval Václav Fürst, narozený roku 1883. Jeho otec i babička, stejně jako všichni předkové se jmenovali Fürstovi. Děda i všichni jeho předkové pocházeli z jižních Čech, z vesnice Nákří, Velice, Dívčice a okolí. Já pocházím též z rodu Fürstů, neboť moje maminka byla dcera Václava Fürsta. Pokusila jsem se vypracovat jakýsi náš rodokmen a došla jsem až do dnešní doby na počet kolem 80 osob následníků po jméně Fürst. Ráda bych svůj rodokmen rozšířila, ale nevím, kam se obrátit o pomoc, abych získala další údaje. S pozdravem Marie Kuklová, Český Krumlov.

Pokud je mi známo, jakýsi Václav Fürst zpracoval i pěknou obecní kroniku Nákří u Č. Budějovic. Prozatím jsem se setkal s rodem Fürstů, kteří byli hamlknechty, tedy panskými ovčáky a mistry polními na schwarzenbergských panstvích. Více informací se jistě dá sehnat v třeboňském archivu z matrika a z listin hlubockého panství, protože všechny Vámi jmenované vsi tam patřily do roku 1850. 

Vážený pane Sassmanne, nahrávám si Váš pořad Kořeny, velmi se mi líbí. Vím, že je skoro nerealné zabývat se úplně všemi obcemi regionu, ale přesto bych se chtěla něco dovědět o obci Lutová. V roce 1812 se tam oženil můj 5x pradědeček Ignác Orth na č. 28.. Zajímal by mne osud toho stavení. Předpokládám, že to bylo větší hospodářství. Děkuji a zdravím. Jana Popelková, Prostějov.

Mám infa z Berní ruly 1654, kdy tam Orthové ještě nebyli. Lutová tehdy patřila k panství Nová Bystřice hraběte Slavaty. Ale na témže panství tehdy hospodařil ve vsi Hůrky sedlák Jiří Orth. Město založil Adam Slavata, který sem povolal horníky ze Saska a daroval jim pozemky. Tak vznikla osada po svém zakladateli pojmenovaná Adamsfreiheit, mající již roku 1637 svobody. 

Dobrý den, vlastním bývalý poplužní statek v Meziluží 12. Zajímala by mě historie obce, případně i našeho statku.Stačila by mi i rada, kde se zmiňovaného dobrat. Za jakékoliv info budu rád. S pozdravem Miloš Cicvárek.

Historii vsi Dobré Vody či Gutnprunnu na Novohradsku, která dostala po válce zcela nesmyslně jméno Meziluží, mám velmi dobře zmapovanou, včetně dějin všech usedlostí od roku 1534 a budeme o ní vysílat 14. ledna 2008. Tam se dozvíte i o historii čp. 12 "U Stixů". 

Paní Jana Hlinecká (Nováková) nám píše: "Dobrý den, již podvakráte jsem Vám psala dotaz do pořadu Kořeny, který pravidelně poslouchám. Jednou se to týkalo Nováků z Nebřehovic a podruhé Drůbků z Bílska. Nyní bych se Vás ráda zeptala na rod Rytířů v Dubu u Tábora, protože v mém rodokmenu se objevila Petronila Fau roz. Rytířová z Dubu.

Vážená paní Hlinecká! Svět je malý, protože i já mám ze strany mojí prababičky Terezie Wolfové z Broučkovy Lhoty předkyni z rodu Rytířů z Dubu. Rytířové jsou na Táborsku poměrně hodně rozšířeni, v Dubu žili na čp. 5, 11 a 17. První zmínku o nich mám v Dubu z 30. let 17. století. Mám zápis o jisté Petronile Rytířové, narozené roku 1828 v Dubu čp. 17, což byla dcera sedláka Jana Rytíře a Anny rozené Bednářové. Co se týká samotné vsi Dubu u Ratibořských Hor, mám o ní již nashromážděné velké množství materiálu a letos bude určitě v Kořenech o ní jeden díl. 

Dobrý den, jmenuji se Ing. Petr Zronek, pocházím z jižních Čech z Cehnic na Strakonicku, nyní bydlím na Kladně a až v současné době jsem se dozvěděl o Vašem úžasném pořadu, který mě jako badatele po svém rodu velice potěšil a moc zajímá. Nemáte ve svých materiálech něco o původu rodu Zronků z Cehnic a okolí či informace o obci (dříve městysu) Cehnice a Jinín?

Protože máte konkrétní podnět k našemu pořadu, po obci Skály určitě budeme pamatovat i na obec Cehnice na Strakonicku. Zronků je u nás taky málo (jen 46). Roku 1654 ani 1676 se na panství Štěkeň nevyskytovalo, bylo zde tehdy jen příjmení Hronek v sousedních Čejeticích, tak mě jímá podezření, zda to není zkomolené odtud. To by však vyřešil jen průzkum matriky Jinína. 

Dobrý den, jmenuji se Karolína Kudrličková a s babičkou posloucháme Váš pořad Kořeny. Je velmi zajímavý. Chtěly bychom vědět něco o naší malé vesničce Skály u Paračova a konkrétně o usedlosti čp. 21, kde s rodinou žijeme. Chtěly bychom se dovědět něco o rodech, které tu žily před rodem Bradovských. O tomto rodě víme, že roku 1634 sem přišel Jakub Bradovský, ale nevíme kdo tu byl před ním. Taky by nás zajímala historie rodiny Kahovců. Babička poslouchá každý pořad Kořeny v rádiu. Srdečně Vás všechny zdravíme.

Děkujeme, Karolíno, za Váš milý dopis. Slibujeme, že jeden z dílů Kořenů v tomto roce 2008 bude určitě věnován vsi Skály u Protivína. 

Další dopis nám přišel od pana Roberta Krekule: "Již nějaký čas poslouchám rozhlasový pořad Kořeny (tedy převážně ze záznamu na internetu) ve kterém velmi pěkně hovoříte o historii rodů a obcí jižních Čech. Chtěl bych se zeptat zda nemáte ve svých materiálech informace o malé obci Podolí I, ležící asi 2 km od řeky Vltavy směrem na Tábor. Pokud ano, tak zda neuvažujete o pořadu (či zmínce) věnované této obci a jejím rodům. Dále bych se chtěl zeptat na původ mého jména. Vím, že historie mého jména je v obci dlouhá, přesto však nevím odkud pochází. Pokud máte k tomuto jménu nějaké podrobnosti, byl bych za ně velmi vděčný.

Přiznávám, že příjmení Krekule je opravdu velmi neobvyklé. V květnu 2007 žilo v Čechách pouze 17 mužů s tímto příjmením. Ve 12. století se uvádí osobní jméno Krek. Podolí si zapisujeme do seznamu požadovaných vsí a něco o nich v Kořenech připravíme. 

Další dotaz pochází od pana Romana Horáka z Prahy: "Vážený pane Sassmanne, při svém rodopisném bádání na Českobudějovicku a hlavně na Doudlebsku jsem se "zaseknul" mimo jiné na rodu Erhart. V roce 1777 se žení v Českých Budějovicích Pavel, syn Josefa Erharta z Roudného čp.:1 s Rozinou Broučkovou z Vidova. Ale Erhartové se museli do Roudného přestěhovat teprve nedávno, neboť ani v boršovských matrikách, ani v tamním rodovém katastru, který obsahuje zápisy od roku 1701, není do té doby o Erhartech ani zmínka. V gruntovnicích jsem zatím nepátral . Museli se do této tehdy zcela německé vesnice přestěhovat z českého prostředí, neb byli někdy nazýváni též Böhmové a někteří zřejmě přijali toto označení za své příjmení. Teprve až později se v Roudném rozšířili na několik stavení např.: čp.1 a 9 a později i čp. 5 a do okolních vsí. Chtěl jsem Vás proto požádat, zda jste při svém bádání nenarazil na tento rod, odkud by se mohl do Roudného přistěhovat."  

Böhmové v Roudném byli zváni po střeše. Erhartové byli ve vsi dříve, někdy před rokem 1692 se přiženil Max Erhart na statek Böhmů a byl pak psán jak Böhm tak Erhart. Erhart je typické příjmení na vsích budějovického panství. Byli třeba i ve vsi Dasný (Kronfellern) apod. Gruntovní knihy vsí jsou uloženy v Budějovicích, jsou nafocené na mikrofilmech, dobře se to čte, ale jsou však velmi silné a je potřeba používat rejstříků na počátku knih. 

A opět dopis z ciziny a z ještě větší dálky. Píše nám pan Petr Svoboda až z Mexika ve Střední Americe: "V současné době pracuji s manželkou na našem zastupitelském úřadu v Mexiku. Zaujaly mě Vaše informace o Hrdlořezech, protože moje matka z této vsi pochází. Jmenovala se Homolková. Pocházela z devíti dětí z Hrdlořez čp. 6. Já jsem se již narodil po válce v Praze. Nalezl jsem několik rodných listů a fotku, které Vám posílám. Doufám, že Vám budou užitečné v bádání o historii Novohradska. S pozdravem Petr Svoboda, Mexiko."  

Tak to si odezvy z takové dálky velmi vážíme. Moc děkujeme za zaslané staré křestní listy z Hrdlořez. 

Vážený pane Sassmanne, zakoupila jsem si Vaši knihu Kořeny I a velmi mne zaujala. Dočetla jsem se v ní o původu našeho rodu pocházejícího z Hrdlořez. Můj otec František Sazma pocházel z Hrdlořez a později se přestěhoval do Českých Budějovic. Fotografie chalupy, ze které pocházel můj otec je uveřejněna ve vaší knize. Mgr Alice Schiesswaldová (rozená Sazmová) Reichers 31, Zwettl, Dolní Rakousko  

Děkujeme za dopis. Je zajímavé, kolik rodin se ozvalo, že pocházejí z Hrdlořez. Je vidět, že má cenu se v Kořenech se zabývat i menšími lokalitami. 

Paní Ing. Jana Kučerová z Českých Budějovic nám zaslala dopis: "I já jsem se dostala k sestavování rodokmenu mých předků na základě dokladů od mojí babičky při prokazování árijského původu za války. Nesetkal jste se s příjmením Vachuta, Kravař a Bouška v Bernarticích u Písku a okolí (např. v Borovanech u Bernartic)?  

V Borovanech u Bernartic se vyskytuje příjmení Bouška již roku 1654. Roku 1786 žil na čp. 20 František Vachuta, sedlák s 30 strychy a na čp. 16 sedlák Matěj Bouška. V samotných Bernarticích je roku 1651 připomínán 30letý sedlák Tomáš Bouška se ženou a třemi syny. 

Paní Anna Latková se ptá na rod Drábů z Jaronic a přikládá některé již získané poznatky z berní ruly a z gruntovní knihy, vedené od roku 1614.  

Rejstřík fary Dubné z r. 1601 uvádí v Jaronicích Drába, který měl 5/4 lánu a dával 6 mandlíků žita a ovsa panu faráři. Před rokem 1592 zde hospodařil podle urbáře na jednom lánu Urban Drábek a po něm roku 1624 Petr Dráb. Hospodáři se zde často střídali, přicházeli z různých vesnic a měli různá příjmí (jako např. r. 1682 Bohuslav z Vyhlav) a dostávali pak příjmí Dráb po gruntu. Roku 1740 zde byl Jan Dráb se ženou Marianou, který toho roku zemřel, Josefský katastr 1785 uvádí Franze Drába. Soupis duší fary Dubné zde uvádí r. 1857 63letého sedláka Martina Drába s rodinou. 

Posluchačka Lenka Pártlová nám napsala: "Začala jsem psát ´kroniku´ rodu Dominů a Houserů. Pak se má kronika "zasekla", nemohu se dohledat generace sourozenců mého pradědečka. Můj prapradědeček Jan Houser byl chalupníkem, bydlel ve Štěticích čp. 12 u Ražic. Měl 13 dětí: syn Jan byl kovářem v Ražicích, dcera Marie byla provdaná Zacharová atd. Někteří byli muzikanti, někteří byli u cirkusu. Tři se utopili při cestě lodí do Ameriky, tři emigrovali do Chicaga. Můj pradědeček Josef Houser se narodil roku 1880 ve Štěticích u Ražic. Začal pracovat jako kočí a pohůnek ve Vodňanech u Schwarzeneberga, který ho později poslal studovat do Rolnické školy do Písku. Po škole se stal mladším šafářem na dvoře v Drahonicích a odtud se přemístil do Žitný. Jednou mu v hospodě budoucí tchán nabídl svoji dceru za manželku. Mělo to však malý háček, bylo jí 15 let. Po roce se s ní opravdu oženil. Po návratu z první světové války mu dal Schwarzenberg statek v Chlumu, kde s manželkou hospodařili. Víc bohužel nevím. Protože jsem se už do tohoto tématu pustila, chci Vás poprosit o pomoc a radu, kde mohu pátrat.  

Příběh Vašeho pradědečka ukazuje klasickou situaci tady na jihu Čech, kdy Schwarzenbergové podporovali nadané selské syny a posílali je na školy, které jim platili. Tito vděční chlapci jim pak věrně sloužili. Co se týká rodu Houserů ve Štěticích u Ražic, jedná se o prastarý rod na Ražicku. Urbář hlubockého panství z roku 1490 uvádí láníka Vaněk Housera. Berní rula kraje prácheňského připomíná roku 1653 Matěje Housera v Ražicích a Petra Housera v Heřmani. Oba byli sedláci a oba byli poddanými statku Drahonice. Ražice patřily roku 1490 k Hluboké, pak byly se Sudoměří připojeny k panství Kestřany, později patřily městu Písku, roku 1640 k Drahonicím a s nimi byly roku 1700 přičleněny k panství Protivín. Schwarzenbergové si pečlivě vedli soupisy poddaných. Ty jsou pro panství Protivín velmi dobře uchovány, takže chce to jen najít si čas a zavítat do Třeboně. A hlavně: před cestou se dobře naučit číst švabach, bez toho by to nešlo. 

Další dotaz je od paní Jany Novákové: "Dobrý den pane Sassmanne, obracím se k Vám znovu s dotazem, tentokráte se týká rodu Drůbků z Bílska na Strakonicku. Zajímalo by mě, zda jste se s tímto jménem nesetkal při svém pátrání. Vím např., že bratři mého prapradědy pobývali i jinde v jižních Čechách. Někteří byli i poměrně dost veřejně činí. Pokud byste měl tip, jakým směrem se ve svém pátrání mám vydat, budu moc ráda. I nadále zůstávám posluchačkou Vašeho pořadu Kořeny a moc se těším na vydání Kořenů 2. Ať se daří ve Vašem dalším počínání."  

Dobrý den, paní Nováková. Děkujeme za Váš dopis i přízeň Kořenům. Co se týká Vašeho dotazu ohledně Bílska a rodu Drůbků. Bílsko (lidově Blsko) leží v bývalém prácheňském kraji a náleželo do roku 1848 pod statek Drahonice, který byl přičleněn ke schwarzenbergskému panství Protivín. V Bílsku je farní kostel svatého Jakuba a matriky jsou uloženy v archivu v Třeboni. Dochovaly se od roku 1677. O to, že se v Bílsku udržela fara po třicetileté válce měl velkou zásluhu rod rytířů Radkovců z Mirovic na Drahonicích, kteří mají v kostele náhrobní kameny a hrobku. Pod Bílsko náleží farou vsi Budyně, Chrást, Krajníčko, Měkynec, Netonice, Pivkovice a Záluží. Archiv fary je uložen ve Státním okresním archivu ve Strakonicích. Jediný dochovaný urbář panství Drahonice z roku 1741 je v Třeboni. Sepsal jej Matyáš Kryštof Bláha, vedoucí pozemkových knih na Protivíně. Roku 1653 vlastnil statek Drahonice Mikoláš Diviš Radkovec z Mirovic. Ve vsi zvané Blzkej byli sedláci: Jiřík Kotlaba, Jakub Liška, Jiřík Zygk, Adam Kysal. Pohořelí byli Matěj Nosek a Vít Hlinka, zkažené živnosti měli Václav Bobek, Matěj Novák a Jiřík Čumpel, řečený po gruntu Koubek. Pustý byl grunt Žáků. Dále zde byli chalupníci a domkáři: Jan Vlček neb Podlešák, Ondřej Němec, Kateřina Žemličková a Martin Pazderník. Pustá stavení byla Houšků a Václavíků. Jak vidno, Drůbkové zde tehdy ještě nebyli. Ale mohu Vás potěšit, neboť jsem je nalezl v polovině 17. století v sousední vsi Chrástu na témže drahonickém panství, kde se tehdy vyskytoval sedlák Jan Drůbek, mající 20 strychů polí, ke kterým patřil 1 strych lesa. Z tohoto Chrástu jistě pocházejí i bílští Drůbkové. 

Pan Rostislav Němejc nám poslal dopis, ve kterém nás informuje o nedávno uskutečněném III. setkání rodu Němejců, které se konalo 25. srpna 2007 v Nepomuku. Na setkání dorazilo na 90 nositelů a nositelek příjmení Němejc, rodinných příslušníků a sympatizantů. Neslo se v duchu oslav 465 let první zmínky o společném prapředku, Janu Němejci r. 1542. Přivítali také potomky slavného jmenovce, akademického malíře Augustina Němejce a významné české fyzičky prof. Adély Kochanovské-Němejcové, zvané "Česká Curie". Nechyběli také Němejcové z modlešovického gruntu čp. 32, kde je rod usazen nepřetržitě téměř pět set let. Další informaci o rodovém setkání nám poslali Petr a Jiřina Řimnáčovi z Chvalšin. Jejich setkání se uskutečnilo v Třeboni 14.7. Řimnáčovi přiložili i informace o svých předcích, kteří na jih Čech dorazili údajně z Francie. Rod pak byl usazen ve Stříbřeci, kde např. Johann Řimnáč byl významným rychtářem, který byl ve sporu s vrchností.  

Děkujeme za tyto milé dopisy o rodinných setkáních. V dnešní době atomizace rodiny, kdy se rodiny rozkládají, je jistě velmi dobře, že se takováto setkání konají. 

Posluchač, pan Křivka píše: "Našel jsem v seznamu svobodníků obec Pertoltice a příjmení Blažejovský. Dá se o tomto svobodníkovi získat více informací? Seznam uvádí, že měl živností dvě. Jde tyto živnosti dohledat popřípadě kde a jde dohledat nějaký dokument, že byl jmenován svobodníkem?"  

Informace o svobodnících se dají získat hlavně ze svobodnických knih uložených v Národním archivu v Praze na třídě Milady Horákové. Těch je tam několik desítek a podávají nepřeberné množství dat. Zápisy v nich jsou však chronologicky, takže je potřeba velké trpělivosti v bádání. Svobodníkům věnujeme ještě jedno (ne-li více) našich pořadů. Byla to velmi specifická skupina obyvatelstva Českého království. Je zajímavé, že na ně se hodně ptáte. Co se týká dokumentu o jmenováni svobodníkem. Lze se pokusit najít ve svobodnických knihách listinu, jíž byl předek vysvobozen s poddanství. Pokud však byl předek svobodníkem jen proto, že sídlil na usedlosti, která byla svobodná, těžko se k tomu něco najde. Ale svobodnické knihy jsou pramenem velmi bohatým. 

Posluchačka Houdová ze Sedlčanska nám poslala dotaz: "Ráda poslouchám Vaše Kořeny přes internet. Chtěla bych se Vás zeptat na věc, která s Kořeny moc nesouvisí, ale přesto tak nějak se životem našich předků ano. Proč se říká, že pátek třináctého je nešťastným dnem? A naši předkové tomu věřili?"  

Dotaz je zajímavý, byť opravdu souvisí s Kořeny jen nepřímo. Vysvětlení je několik, mně se zdá jako velmi pravděpodobné to, dle něhož se musíme vrátit o sedm set let nazpět. V pátek 13. října 1307 po celé Evropě rozbalovali vojenští velitelé, sloužící francouzskému králi Filipu IV. Sličnému zapečetěný dopis. V něm byl jasný povel: "Zatkněte každého templáře, na kterého narazíte." V následujících letech byly stovky templářů umučeny nebo popraveny. Někteří z templářů se pod nátlakem bolesti z mučení přiznali ke kacířství, jako například k plivání na kříž. 

Dovoluji si Vás požádat o Váš názor na výklad mého příjmení. Jmenuji se Zdeněk Jodas. Snažil jsem se pátrat po možnosti výkladu vzniku tohoto slova. Protože jedna z možností výkladu slova souvisí s židovskou terminologií a vím, že jste se židovskými jmény zabýval napadlo mě, jestli jste se s tímto slovem někde nesetkal. Pročetl jsem si i Váš článek na internetových stránkách o židovských příjmeních, ale bohužel jsem tam na takové nenarazil. Ještě jedna souvislost s tímto příjmením je na španělsky psaných stránkách na internetu. Tam se toto slovo také vyskytuje, ale nevím co znamená. Jinak já bydlím v Českém Dubu (Liberec) a snažím se také věnovat genealogii našeho rodu. Vím, že rod pochází z Podkrkonoší (Horní a Dolní Sytová, Stará Ves u Vysokého nad Jizerou). Dodnes se v tomto kraji poměrně hojně vyskytuje. Snažím se pátrat také po archivech, ale jsem spíše na začátku.  

Podle publikace Naše příjmení (2. vydání), které vyšlo paní Dobravě Modlanové roku 2004, a která čerpá hlavně z výsledků práce svého otce, PhDr. Josefa Beneše, strana 77, je příjmení Jodas z keltského jména Jodok. to znamená keltsky bojovník. Česky se toto jméno vyslovuje Jošt. Zdroběle je to Jodl. Vím, že když jsem studoval Novohradsko, kde byli Němci, tak tam psali jméno Jošta z Rožmberka jako Jodos von Rosenberg. vaše varianta Jodas je pak jistě také ovlivněna nářečím, odkud vaši předkové pocházejí. A říkalo se tam místo Jodos Jodas. To je běžné. 

Zajímám se o genealogii a narazil jsem na pojem vesnice Pukhauss (okolo roku 1680) někde okolí Kaplice, Velešína. Podobná vesnice ale neexistovala. Nemáte představu, co by to mohlo být za ves?  

Pokud jde o Váš dotaz na Pukhauss - domnívám se na 99,9%%, že jde o Buggaus. Němci na Novohradsku totiž často zaměňovali mj. b a P. (Bém, Pém apod.) No a Buggaus je dnes Bukovsko, obec Malonty, bývalý soudní okres Kaplice, panství Vyšší Brod. Fara Rychnov nad Malší. Pokud byste měl zájem, mám doma soupis poddaných z roku 1651, kde je i Buggauß, tedy Bukovsko. mělo poměrně hodně obyvatel, tak napište o jaké příjmení Vám jde. 

Jmenuji se Jindřich Wurm, jsem starostou města Frýdlantu a protože mám mnoho příbuzných v zahraničí tak jsem byl jimi před několika roky "zúkolován", abych zjistil co se dá o našich předcích. Wurmovi sleduji velice pečlivě i když jsem se dostal na přelom 17. a 18. století v Lipnici nad Sázavou a okolí. Mám je ve své databázi, kterou doplňuji velice zřídka, protože čas je můj naprostý nepřítel a tiše závidím důchodcům, a rád bych s nimi sdílel badatelny v archivech, kam se já dostanu opravdu jen čirou náhodou. Obracím se na Vás ale hlavně ohledně rodu Smržů, kteří bydleli od poloviny 17. století ve Zvěroticích a hlavně v Krotějově čp. 41. Mám doklad o svatbě prvního Smrže v lednu 1651 a další rod zde bydlel až do 1. republiky. Potřeboval bych poradit jak se dostat k majetkovým poměrům, protože mi nejde na rozum, že do roku cca 1920 bydleli v hospodářském stavení, můj dědeček měl 7 sourozenců a nikdo z nich nezůstal na "rodné hroudě". Samozřejmě asi by mi pomohl okresní archiv v Táboře, ale když se tam dostanu, tak mi trvá hrozně dlouho, než se zorientuji a už zavírají.  

Srdečně Vám děkuji za Váš dopis. Co se týká rodu Smržů byli tady na Táborsku hojně ve vsi Libějovice. Mám doma Soupis poddaných dle víry 1651 a tam se vyskytují na Bechyňsku (Táborsko, Budějovicko) tito Smržové: Smrž Jan, Bechyňsko1, 129ciz., Bzí při službě, Bzí, 46, k, písař. Smrž Matěj, Bechyňsko1, 129p, Bzí při službě, Bzí, 34, k, myslivec. Jak vidno, byli to všechno panští služebníci. Tam je pak obtížné genealogii zpracovávat, různě se stěhovali. Pokud píšete o Krotějově čp. 41 - to byl právě také poplužní (tedy panský) dvůr. Osadou to patřilo do Zvěrotic. Tam tedy mohli vykonávat službu pro vrchnost po celé generace. Jinak Zvěrotice patřily mezi městské vsi Soběslavi. Mám doma podrobný přepis soupisu poddaných ve Zvěroticích 1698 a tam mám Smrže zapsané. Ještě jsem se Vám díval do 2 soupisů poddaných města Soběslavi. Zvěrotice: 1698: Ondřej Smrž, manželka Zuzana - pak škrtnuto, že zemřel. 1798 (to již byla čísla popisná) Zvěrotice číslo popisné 17, byla to jednolánová usedlost. Wenzl Smrž 56 let starý, manželka Mariana 51 let, děti: Dorota: 15 let a Kašpar 9 let. Jenom pro informaci ještě uvádím, že Zvěrotice měly tehdy 40 čísel. Číslo 41 byl tedy panský dvůr Krotějov. Ten náležel vrchnosti, jimiž byli Schwarzenbergové. 

Na koho se obrátit při čtení ve Dvorských deskách ve Státním archivu v ulici Milady Horákové v Praze? Jde mi konkrétně o jeden soudní spor z roku 1536 a pro mne je nesmírně obtížné už vyhledání onoho případu, natož pak čtení velmi různých rukopisných zápisů. 

Čtení starých textů - nejlepší by bylo napsat do Národního archivu na Milady Horákové žádost o okopírování, případně přepisu toho kterého zápisu. Upozorňuji však, že je tam nějaká hodinová sazba za práci. 

Nenarazil jste náhodou v archivu na údaje o obcích Nasavrky? Jedna je u Miličína a jedna u Košína. Já jsem jednu malou část života strávil v Nasavrkách na Chrudimsku a jenom mne napadlo, zda mezi těmi obcemi není nějaká spojitost. Je fakt, že to je takový kuriózní název pro obec (čtvrté Nasavrky jsou u Ústí nad Orlicí) a vím, že v těch chrudimských dokonce vyhlásili svého času soutěž, aby jim lidé psali, jak si myslí, že to jméno vzniklo.  

Nasavrky vznikly dle Profouse, že ta ves byla typická tím, že tam lidé na sebe vrkali, tedy ves zamilovaných. Nevím, zda to lze ale prokázat. Ale je to něco asi jako ves Láskov. 

V pondělí 30. 1. jsme s babičkou sledovali Vaši relaci o Hůrkách a rodu Klabouchů. Možná, že jsem jeden z jejich potomků. Moje babička Anastazie Němcová, nar. 22. 4. 1892 byla rozená Klabouchová. Její otec byl Václav Klabouch (nar. cca okolo roku 1860), matka Marie rozená Čapková. Tato moje prababička zemřela v 95 letech u nás v Lišově, kam se moji prarodiče i s matkou již za první republiky přestěhovali. Rovněž můj dědeček Jan Němec nar. 21. 6. 1981 pochází z Hůrek, čp. 22. Měl ještě 7 sourozenců, o jejichž rodinách máme doma několik dokumentů. Jeho matka byla Anežka, rozená Nováková ze Slověnic. Zajímavá je i historie jejího bratra Františka, který odešel do Rakouska, jak bývalo zvykem před 1. svět. válkou a zde založil rodinu, měl asi 4 děti, z nichž jedna dcera dosud žije ve Vídni, je jí 93 let a občas ji navštěvujeme. Určitě by byla moc vděčná za jakoukoliv zmínku o rodném domě jejího otce ve Slověnicích (Novákovi - bohužel nevím číslo, je někde směrem na Dunajovice, za mostem vpravo nad zátokou). Já bych Vám byla moc vděčná i za nějaké poznatky o rodném domě mého dědečka Jana Němce v Hůrkách č. 22 nebo zda patřím k těm Klabouchům, o kterých jste tak poutavě v pondělí vyprávěl. 

Jsem rád, že se Vám náš pořad líbí. Hůrkami se zaobírám proto, že moje prababička Marie Khodlová byla rozená Klabouchová. Sice se narodila v Adamově, ale přes Hrdějovice směřujeme také do Hůrek čp. 5 u Klabouchů. Mám doma soupis duší fary Lišov, kam Hůrky vždy náležely, z roku 1865. Tam je v Hůrkách 5 uveden jako sedlák Jan Klabouch starý 42 let a jeho žena Alžeběta (25 let). Ti měli děti: Anna (11 let), Jan (8let), Václav (6 let, narozen tedy roku 1859), Rozálie (1/4 roku). Na čísle popisném 30 (Klabouchů chalupa ke gruntu čp. 5)byl chalupník Václav Klabouch (47let) se ženou Annou a 3 dětmi. Ale syna Václava neměl. 

Pak se v Hůrkách čp. 56 vyskytuje knížecí schwarzenbergský hajný Tomáš Klabouch (42 let) s ženou Alžbětou (41 let) a synem Václavem Klabouchem (nar. 1861) a dcerou Annou (nar. 1864). V každém případě jistě pocházíte z hůreckých Klabouchů, o nichž jsem v pořadu hovořil. Jiní Klabouchové v Hůrkách nebyli a Hůrky 5 je jejich původní hnízdo. Pak to jde k Vám jedním z těch dvou Václavů, které nahoře jmenuji. Ale to již nejsem schopen určit. To byste musela mít doma rodný list třeba svojí babičky Anastízie Němcové, kde je to jistě uvedeno. 

Co se týká Hůrek 22 - patří to mezi domky postavené po roce 1685, protože gruntovní kniha z roku 1685 založená má tento domek až vzadu mezi novými stavbami. Roku 1785 je zde uveden domkář Matěj Kutiš. Chalupa 22 je označena že patří ke statku čp.19, ke kterému byla přistavěna. 

Mnou výše jmenovaný soupis duší lišovské farnosti z roku 1865 uvádí v Hůrkách 22 tuto rodinu: Vojtěch Kutiš, domkář (78 let), Josef Kutiš, syn 43 let, Kateřina Němcová, dcera 47 let (nemá uvedeného muže tak byla asi vdova). Její děti: Marie Němcová 12 let, Jan Němec 11 let, František Němec 8 let, Anna Němcová 5 let. Jeden z těchto Němců měl pak za ženu Anežku Novákovou ze Slověnic, o níž píšete. 

Slověnice tak prozkoumané nemám, ale rod Nováků není tamní starožitný rod, protože mám soupis všech osedlých ve Slověnicích roku 1654 a 1680 a příjmení Novák zde ještě nebylo. 

Zajímám se o rod Rejlek, původem z jižních Čech. Na mormonských stránkách jsem našel souvislou řadu předků žijících v Malšicích od r. 1640 do r. 1830. Poslední z této řady - Josef * 1831 měl potomky, z nichž snad někteří (John, Joseph, Mary a Rosie) emigrovali do US roku 1884, kde žili v oblasti COOK, st. Illinois. Bohužel to je vše co o uvedeném rodu vím. Přesto bych rád našel vazbu na současníky, neboť má vnučka je Sandra Rejlková * 1988. Z praxe vím, že hledání po r. 1850 bývá obtížné, neboť u matrik jde o matriky živé, běžně nedostupné. Zajímá mne vše o uvedeném rodu zejména potomci uvedeného Josefa * 1831. Byl bych Vám velmi vděčný za jakoukoliv zprávu o uvedeném rodu.  

Máte štěstí, vlastním kopii rodové kroniky rodu Rejlků z Malšic, sepsanou Josefem Rejlkem v Berouně v padesátých letech 20. století. Kronika má asi 200 rukopisných stran a je vyvedena všemi potomky do nové doby. Kronika je však tak rozsáhlá a obsahuje tolik různých větví (včetně té americké), že není v mých silách pro zaneprázdněnost Vám to vše vypisovat. Nabízí se řešení: přijeďte ke mně do Malšic a můžete si v tom hledat a vypsat svou linii. Možná Vás bude zajímat, že američtí Rejlkové sem z USA jezdí a přátelí se s místními Rejlkovými, kterým dali namalovaný strom rodu. 

Dobrý den, jsem skalní příznivec Vašeho rozhlasového pořadu KOŘENY. I když jsou soustředěny na oblast jižních Čech, najde se spousta věcí, které se dají aplikovat na oblast odkud pocházejí mí předkové. Zvláště pozorně jsem poslouchal 16. díl věnovaný selským rodům, jelikož převážná část mých předků pochází právě ze selského stavu. Zajímalo by mě, zda se k nejstarším rodům hlásily i některé rody ze Severní Moravy, lépe řečeno z Frýdecko-Místecka.  

Dobrý den, moc Vám děkuji za Váš dopis. Myslím, že na Moravě tato akce neproběhla, i když je to škoda, protože velmi mnoho moravských rodů ať selských či vinařských je velmi starých. Předkové mého otce pocházejí z Hodonínska a Velkopavlovicka, takže osmina mojí krve je moravská. V každém případě Vám velmi děkuji za přízeň našemu pořadu a pokud se vše zdaří, pořad by měl před Vánoci vyjít v knižní podobě. 

Rád bych se Vás zeptal na drnomistry, protože moji předkové byli drnomistři a k tomuto tématu jsem pořádně nic nenašel, ani na internetu. 

Co se týká drnomistrů - mám k tomu doma hodně podkladů, takže děkujeme za námět pro Kořeny na jeden z dalších dílů (to bude ale asi až duben či květen) budou drnomistři v jižních Čechách. Takže doufám, že Váš dotaz uspokojivě zodpovíme. 

Před několika roky jsem se začal zajímat o historii našeho rodu a původu příjmení. Místo odkud předkové pochází, občas navštívím a získávám důležité informace. Pomocí internetu jsem našel i vaše odkazy a poslechl pořad Kořeny, opět díky internetu, protože v Děčíně jihočeské vysílání Českého rozhlasu nemám možnost slýchávat, škoda. Obracím se na Vás s prosbou, zda-li jako odborník jihočeských rodů nemáte materiál o rodině Kříženeckých z Křížence nedaleko Mladé Vožice. Historii vísky Kříženec a bývalé tvrze Kříženec, podle které jsme nositeli příjmení, mám již zpracovanou. Nyní mě čeká návštěva archívu v Jindř. Hradci, kde jsou v pozemkových knihách údaje o gruntu Kříženeckých. Jelikož všichni jmenovci mají kořeny právě v Kříženci, mám trošku usnadněnou práci. Pro zajímavost uvádím, že počet jmenovců v ČR je v současnosti 72. 

Vážený pane Kříženecký, roku 1653 náležel Kříženec do kraje Kouřimského a v něm do statku (malé panství) Vitanovice, které tehdy patřilo panu Jáchymovi Špulíři. V samotné vsi jsem Vaše příjmení nenašel (byli zde Matěj Šenkýř, Dorota Kovářská a Václav Spálenický a další chalupy byly vypálené a pusté: Tlachovská, Dlubalovská, Holomovská a Knusákovská). Ale byla zde samota, která se nazývala Křeznice (dnes Kříženec, mlýn) a na něm hospodařila mlynářka Dorota Křinecká, snad tedy potom příjmení Kříženecký. Mlýn o jednom kole měl k sobě 50 strychů polí. 

Jmenuji se Jan Divoký a chtěl bych se Vás zeptat na bližší informace o rodině Divokých z Hrdlořez. Sám momentálně v Hrdlořezích bydlím, a tak jsem chtěl vědět více o původu naší rodiny. 

Rod Divoký se vyskytuje v Hrdlořezích již v polovině 15. století a patří mezi nejstarší jihočeské rody vůbec. Na přelomu 16. a 17. století zde byl Petr Divoký. K čp. 3 se také uváděl mlýn, jehož stoka vedla až do Rakouska a hospodáři Divocí museli platit až pánu do Rakouska. Nevím, zda ten mlýn tam vydržel déle, nebo zanikl za třicetileté války (1618-1648). Jeden člen rodiny Divokých se též vystěhoval v 19. století do Ameriky, kde žil v Nebrasce. 

Autor:  Alois Sassmann, Filip Černý
Pořad: Kořeny  |  Stanice: České Budějovice
Čas vysílání:  Tento pořad již není ve vysílání ČRo České Budějovice.  
 

Nové články v rubrice

Jihočeský kraj
  Srážky: déšť, Dolní Dvořiště
  Od 25.7.2016 15:45 do 17:50; na silnici 409 u obce Chýnov okres Tábor; nehoda; havarované vozidlo; zvěř na vozovce; OA x zvěř bez zranění.
  Srážky: déšť, Strážný

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace