Často si na mě lidé sahají, říká mladý kominík, který jako jeden z mála nosí tradiční uniformu

19. srpen 2017

Kominík odjakživa platil za symbol štěstí. Potkat ale typického umouněného kominíka v černém oblečení s bílou čepičkou je stále těžší. Mnozí totiž dnes už chodí v obyčejných montérkách. Neplatí to však o mladém kominíkovi Jakubu Kůtovi. Ten tradici dodržuje.

Spoustu času tráví kominík samozřejmě na střechách. „U každého komína musíme jednou ročně kontrolovat spalinové cesty a třikrát do roka čistit. Čištění mohou lidé dělat sami, ale ta kontrola od nás je povinná,“ vysvětluje Jakub Kůta.

Lezení po střechách ho baví, jinak by své povolání nevybral. „Pokud jste fit, tak lezení na střechu není problém. Jen asi jednou nebo dvakrát jsem měl trochu strach a byl opatrnější. Přeci jenom když jste na vysoké bytovce, třeba dvacet metrů nad zemí, tak už našlapujete opatrněji. Jinak ne, člověk si zvykne,“ říká.

Ze střech se vždy rozhlíží po krajině. „Když se čistí komín, mám čas rozhlédnout se po krajině, tak si to užívám. Vždyť se také dostanu na místa, kam jiní ne,“ komentuje.

Na své profesi má nejraději volnost. „Nemám nikoho nad sebou a rozhoduji o sobě sám. Nešel bych už zpátky do nějakého zaměstnaneckého poměru,“ říká.

Jakub Kůta nosí typickou černou uniformu s bílou čepičkou. Je v tom ale už spíš výjimkou. „Většina kolegů tento úbor nosí, mají barevnější montérky bez čepičky. Záleží na každém, jak chce ten obor pojmout. Já si myslím, že by si lidé měli kominíka užít, chci, aby také děti z toho něco měly a aby všichni měli pocit, že jim to štěstí můžeme přinést,“ vysvětluje.

Podle starého zvyku kominík přináší štěstí, pokud se chytnete za knoflík, když ho uvidíte. Ještě účinnější prý je rovnou si na kominíka sáhnout. S tím se Jakub Kůta stále setkává. „Lidé na nás sahají často, někdy třeba i při obědě. Pokud to není v nějakou nevhodnou chvíli, nevadí mi to. Mně také tato práce štěstí přinesla, nic mi nechybí, jsem šťastný s prací i v osobním životě,“ uzavírá.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.