Dirigovat symfonický koncert je prý stejně vyčerpávající jako složit vagon uhlí

Než dirigent vůbec může začít zkoušet s hudebníky, čeká ho studium partitury. To je podle Vojtěcha Spurného o to těžší, že dirigent nemá doma svůj nástroj, tedy orchestr. „Na rozdíl od hráčů nebo zpěváků, kteří si ten nástroj nosí s sebou nebo si k němu mohou sednout jako například k pianu, tak dirigent ho musí mít trochu v hlavě. Rozhodující je ta představa, představa zvuku, představa hry,“ vysvětluje.

Zatímco tedy ostatní filharmonici cvičí škály nebo se rozezpívávají, dirigent tuto možnost nemá. „Může jenom sedět doma s partiturou a občas si nějakou ne moc jasnou část zahrát na klavír. To je asi tak všechno, co s tím může dělat, ale přesto by si tu hudbu měl nalít do hlavy, aby potom už nebyl na partituře závislý. V momentě, kdy začnete zkoušet s orchestrem, totiž už korigujete, co se z orchestru line, a nemáte čas se partiturou zabývat,“ dodává Vojtěch Spurný.

Naučit se partituru k opeře zvládne podle svých slov asi za měsíc. Nikdy však nemá dojem, že ji zvládá úplně dokonale. „Naopak někdy, když se blíží zkouška, mám pocit, že to pořád ještě dost neumím. Vždycky se snažím udělat maximum, ale pokaždé se můžete dočkat nějakého překvapení, protože orchestr je prostě živý organismus,“ vypráví.

Dirigent musí být i dobrým psychologem. „Psychologie práce s orchestrem jako s každým lidským kolektivem dělá tu profesi napínavou, protože to vás žádná škola nenaučí. Tam vás naučí taktovat, číst partitury, zahrát si něco na klavír, ale tajemství práce s orchestrem se dá naučit pouze zkušeností,“ říká Vojtěch Spurný.

Sám o sobě si myslí, že není typem diktátorského dirigenta. „Takoví dirigenti byli, ještě pan dirigent Bohumil Gregor, kterému jsem asistoval, měl skutečně názor, že orchestr, který se nebojí, nepodá výkon. Nicméně to není cesta a doba se mezitím velmi změnila. Já beru orchestr jako partnera, se kterým se snažím něco vytvořit. Provozování hudby je věc emocionálně náročná a všichni musí být v pohodě. Pokud nejsou, tak to na tom je slyšet,“ komentuje.

Dirigent Vojtěch Spurný při zkoušce s Jihočeskou filharmonií|foto: Jihočeská filharmonie

Profese dirigenta bývá spojována s taktovkou. Vojtěch Spurný však podotýká, že se nejedná o žádný speciální nástroj a dnes je možné dirigovat i bez ní. „Je to pouze technická pomůcka. Vznikla na počátku 19. století pouze proto, aby prodloužila a zvýraznila dirigentovo gesto. Jiný účel nemá,“ podotýká.

Práce dirigenta je ale velmi fyzicky namáhavá. „Při koncertě si to většinou neuvědomuji, ale když například druhý den jedu domů, cítím samozřejmě i fyzickou únavu. Traduje se, že oddirigování jednoho symfonického koncertu pro velký orchestr je stejné jako složit vagon uhlí. Neporovnával jsem to, ale něco na tom asi bude,“ uzavírá Vojtěch Spurný.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.