Geolog Petr Rajlich v práci potřebuje hlavně kladivo, kanceláři říká kamenná sluj

Stará se o geologicko-mineralogickou sbírku, své pracovně prý říká kamenná sluj, a když může, vyráží do terénu. Nedávno se například vypravil do lomu v Rudolfově. „Je to jediná lokalita horniny, která se nazývá granulit. Já tu chci získat nějaký vzorek do sbírky,“ vysvětluje.

Do terénu s sebou vozí pořádnou výbavu. „Musím být připravený na řadu situací. Hlavním nástrojem geologa je kladivo, pak jsem si s sebou vzal i vrták a pomůcky jako lupu, zápisník, fotoaparát a kompas, který potřebuji k měření směru a sklonu uložení hornin,“ ukazuje.

Kámen se snaží hned na místě opracovat do formátu, který se ukládá do sbírek. Otesává ho tedy na rozměr je 9x13 centimetrů. Pak vzorek odveze do muzea, kde ho vyčistí, přidělí mu inventární číslo a zařadí ho do sbírky.

Geolog Jihočeského muzea Petr Rajlich|foto: Martina Toušková

Při práci v lomu musí být geolog opatrný. „Nosí se přilba i reflexní vesta a nechodí se třeba pod stěnu, odkud by mohly padat kameny. Trochu rizikové je, kdyby se člověk dostal na místo, kde byli černí kopáči vltavínů. Tam jsou docela hluboké díry a hrozí zavalení, do toho se moc nepouštím,“ popisuje.

Hledání kamenů v terénu je podle něj fajn, zvlášť když vyjde počasí, někdy ale přijde vhod i déšť. „Třeba na vltavíny je lepší chodit, když prší. Ta voda je omyje, takže jsou lépe vidět, a tím pádem se jich dá nasbírat víc. Ideální doba pro terénní výzkum je, když není vegetace, to znamená pozdní podzim a zima, dokud není sníh, a jaro zhruba do konce března,“ vysvětluje Petr Rajlich.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.