Historika jeho profese trochu poznamenala. Když někam přijde, kouká, co by si vzal do sbírek

V muzejním depozitáři má uložené vzácné poklady, ale i naprosto obyčejné mýdlo nebo toaletní papír z dob nedávno minulých. „Máme tu vybavení domácnosti, různé spotřebiče, staré televize, rádia, fotoaparáty, medaile, vyznamenání. Takové věci jsou pro nás důležité, protože do expozice dáváme i předměty, které obklopovaly člověka,“ vysvětluje.

Nechybí samozřejmě ani tiskoviny, třeba plakáty. „Do mé sbírky patří plakáty z konce války, kdy byly různé vyhlášky, pak to pokračuje přes plakáty propagující osidlování pohraničí, zemědělská družstva a tak dál. Jsou tu také materiály, které se vztahují k roku 1968 a listopadu 1989,“ dodává Jiří Petráš.

Spousta věcí do Jihočeského muzea doputovala z pozůstalostí. „Hodně předmětů jsme získali díky tomu, že někdo vyklízel po příbuzných a přinesl nám něco zajímavého. Kromě toho máme také své vlastní zdroje, vlastní příbuzné. Muzejník je takový postižený kleptoman. Když někam přijde, hned kouká, co by si vzal do sbírek,“ směje se historik.

On sám má nejraději věci spojené s konkrétním osudem, konkrétním člověkem. „Když mají nějaký příběh, je to přidaná hodnota,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.