Jan Flaška: Osmělování se do vody připomíná svádění krásné ženy

Máme tu léto, což se pozná hlavně podle toho, že obchody jsou plné letáků s vychechtanými lidmi v plavkách, co leží někde u moře pod palmami vedle obrovských opalovacích krémů a říkají věci jako „Tady jsem člověkem“ a „Vodě rezistentní“.

Na obličejích mívají černé brýle, ale nebývá to proto, že nevidí, ale proto, aby ostatní neviděli, kam se koukají oni. Jestli je mám totiž soudit podle sebe, tak používají sluneční brýle hlavně k tomu, aby utajili své nemravné pohledy na poloobnažená těla ve svém okolí. A nejlepší místo k použití černých brýlí je někde na koupání.

Nevím, jestli jste si toho někdy všimli, ale když lidé řeknou, že se jedou koupat, znamená to ve skutečnosti, že jdou polehávat někam poblíž vody a do vody se jim přitom ve skutečnosti moc nechce. Je to tím, že přechod z vyhřáté deky do studené vody je dlouhodobý proces, který se provádí takzvaným osmělováním.

Osmělování se do vody připomíná svádění krásné ženy: člověk se k ní nejprve přiblíží, pak zkusí, jestli má vůbec cenu pokračovat dál. Poté následuje zatahování břicha a tanečky. Když je v tom člověk až po pás, začne zpravidla přešlapovat na místě. Tehdy nastává rozhodující okamžik: buď jde od toho (a namlouvá si, že i tohle bylo vlastně docela fajn a že mu to tak stačí), anebo do toho jde po hlavě a tím pádem riskuje, že do toho zahučí až po uši.

Mám-li mluvit za nás chlapy, má osmělování se do vody se sváděním ženy ještě jeden společný znak: totiž že když je chladná, anebo naopak když je teplá, tak člověk ví, že to prostě nemá ani cenu zkoušet.

Jak jsem ale řekl, většina lidí do vody vůbec nevleze. Zůstávají v bezpečné vzdálenosti svých dek nebo dokonce doma a o vodě jenom žvaní. Rozhlížejí se zpoza svých tmavých brýlí a vyprávějí si, že už na to nemají věk, že voda je příliš studená nebo příliš špinavá nebo zkrátka příliš mokrá, než aby do ní lezli. Z čehož vyplývá, že nejen opalovací krémy, ale i někteří lidé jsou holt vodě rezistentní.