Jan Flaška: Poučný příběh o technických výdobytcích

Mám pro vás poučný příběh o tom, jak i prověřená a spolehlivá technika může člověka nechat na holičkách.

Přihodilo se to jedné mojí známé. Stála u pokladny v supermarketu a pomalu ukládala do tašky nakoupené zboží. Když měla nákup zaplatit, nasadila si brýle, z peněženky vytáhla svou novou bezkontaktní kartu a přiložila ji k displeji terminálu.

Chvíli čekala. Když se nic nedělo, začali lidé v rostoucí frontě nervózně přešlapovat. „Už se to zaplatilo?“ zeptala se moje známá. Pokladní ale zavrtěla hlavou: „Kdepak, nejdřív to musí pípnout. Ukažte,“ popadla kartu, zkontrolovala ji přes skla svých brýlí, pokrčila rameny a začala kartou mávat kolem terminálu. Zkoušela to před displejem, z levé strany i z pravé strany, otáčela kartu rubem i lícem, ale produkt nejmodernější techniky ani nepípnul. Zato davy lidí ve frontě už začaly mrmlat, ti odvážnější dokonce otočili své vozíky do protisměru a zamířili ke konkurenční pokladně.

„Helenko!“ zavolala nakonec zoufalá pokladní na svou rozložitou kolegyni přes tři prázdné kasy. „Helenko, prosím tě, nemohla bys zkusit tady paní tuhle bezkontaktní kartu? Mně tu blbne terminál.“ Helenka se ve své mladistvé mohutnosti vztyčila ze svého hnízda, přes tři prázdné kasy orlím zrakem zhodnotila situaci a na celou prodejnu zavolala: „Ať se pani nediví, že jí to nejde, když se snaží zaplatit vobčankou.“ Reakci lidí ve frontě asi popisovat nemusím.

No a jaká ponaučení z toho vyplývají?

Že nejjednodušší způsob, jak pobavit anonymní davy, je být za idiota.

Že když se dva shodnou na tom, že něco dělají správně, ještě to nemusí být správně, a navíc to může být jinému jasné i z dálky.

A že občas selže i tak spolehlivý a ověřený výdobytek vědy, jakým jsou brýle.

Ovšem to nejdůležitější ponaučení je, že na světě existují lidé, kterým stačí i takhle ubohá historka, aby z ní násilím vydojili hned několik rádobychytrých pounaučení a tvářili se u toho jako celý zájezd Šalamounů. Nenechte si nikým takovým zkazit den. Setkání se samozvaným mudrlantem totiž bývá často horší než setkání s idiotem, co nerozezná občanku od platební karty.