Je to takový vandr. Během jediného pracovního dne botanik nachodí 20 kilometrů

6. červen 2017

Část pracovní doby tráví venku v přírodě, část v depozitáři bez oken. V terénu sbírá rostliny, které pak suší a ukládá do herbáře. A také o nich píše vědecké statě. To je ve zkratce náplň práce botanika Martina Lepšího z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.

„Vypravil jsem se ven, abych nasbíral vzorky ptačince. To je kytka, která přišla do jižních Čech teprve nedávno a začala se šířit. Dneska ji najdete skoro všude, šíří se podél silnic, řek, železnic. Říkalo se jí ale nesprávně a my s kolegy jsme si uvědomili, že tahle rostlina vlastně ještě není známá, nemá jméno, takže jsme ji objevili nově pro vědu,“ popisuje.

Něco takového je v botanice velkou událostí. „Pokud se začnete zabývat nějakou skupinou, která je málo prozkoumaná, tak máte šanci i ve střední Evropě najít nový druh. Česká republika patří mezi nejlépe prozkoumané země na světě, co se týče botaniky, takže najít tady nový druh je prostě událost. Samozřejmě nepředstavujte si, že rozdíly mezi druhy jsou veliké. Aby to člověk poznal, musí mít trochu trénink a talent na rozlišování detailů,“ dodává Martin Lepší.

Když vyráží do terénu, nese s sebou poměrně dost věcí. „Mám desky se složkou novin, mezi něž vkládám rostliny, a lopatku, abych rostliny vyrýpnul i s kořenem. Samozřejmě botanici vědí, které rostliny nemohou utrhnout, aby nezničili jejich populaci. Dále s sebou nosím fotoaparát a přístroj s GPS, kterým zaznamenávám souřadnice nalezené rostliny, a potom mám celou výbavu na odebírání vzorků. A samozřejmě svačinu, pití, pláštěnku,“ vyjmenovává.

Botanik toho při své práci opravdu hodně nachodí. „Když jsem celý den v terénu, tak běžná dávka je asi dvacet kilometrů. Je to takový vandr,“ komentuje. Pobyt v přírodě je jedním z důvodu, proč má svou práci tak rád. Zároveň jej stále fascinuje rozlišování druhů. „Už to dělám patnáct let a pořád je to tak vzrušující, že se někdy zapomenu celý den najíst, když na něco přijdu,“ dodává.

Při své práci ale nemůže zůstat jen venku. V letní sezóně tráví většinou dva dny v týdnu v depozitáři v muzeu, přes zimu je tu denně. „Depozitář je temná kobka bez oken. Člověk je tam jak na samotce, je sám mezi tisíci herbářových položek, takže je to trochu depresivní,“ přiznává.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.

Spustit audio